Na to, jak je firma slabá, má obdivuhodně velký duševní kapitál – panuje shoda, že by Corel měl co nejdřív někdo koupit.
Historie softwarových firem pro osobní počítače je historií „enfant terrible“´s, pekelně nadaných a charismatických lidí, kteří talentem, skvělými nápady i osobním příkladem strhli své firmy k obdivuhodným výkonům a ke hvězdné slávě, která však, jak to u hvězdné slávy bývá, trvá poměrně krátce a pak se řítí prudce dolů. Srovnejme softwarový a hardwarový byznys a uvidíme, že srovnáváme nesrovnatelné: na jedné straně dominantní a charismatičtí lídři, avšak mnohdy doslova antipodnikatelské typy, na druhé straně pečlivost místo idejí a management místo leadershipu. Do softwarové síně slávy se zapsal Jim Manzi z Lotusu, John Walker z Autodesku, Kai Krause z MetaCreations, Philippe Kahn z Borlandu, Ray Noorda z Novellu, Marc Andreessen z Netscape a také Michael Cowpland z Corelu: všichni bez pochyby obrovské, „renesanční“ osobnosti, o jejichž brilantních idejích a netradičních postupech by se daly napsat knihy – a nikdo z nich u zmíněných firem není, ba dokonce mnohé z těchto firem už neexistují (mimochodem, přesně do této kategorie jistě patří i osobnost Richarda Kauckého ze Software602; zde ovšem kniha ještě není dopsána).
Je úplně chybné svalovat jejich neúspěchy a výsledné odchody na to, že je zlikvidovali nemilorsrdní a necitelní kalkulátoři Gates a Ballmer z Microsoftu; za problémy svých firem si především mohli sami a Microsoftu až nepochopitelně umetli cestičku ke světovládě.
Nyní je Corel bez Michaela Cowplanda – Corel Corp. byl oprávněně označován za „Cowplandovu firmu“, a její šéf často označován za Velkého Hazardéra. Corel od začátku až dodnes putuje po finančně tenkém provázku nad hodně hlubokou propastí, a jeho šéf jej občas navíc přinutil ke kotrmelcům: koupě WordPerfectu (ne neúspěšná, ale velice drahá), výlety do hardware (neúspěšné), výlet do CADu pozřením talentované firmy (krach), výlet do oblasti Javy (předčasně: zatím jenom prodělané peníze), sázka „vše na Linux“ (možná dobrá, ale zrovna celou svou budoucnost na to Corel asi sázet nemusel).
Akcionářům firmy konečně došla trpělivost a odhodlali se ke kroku, který je tím obtížnější, čím více je firma ztělesněna s jedním člověkem (což u Corelu bylo): na jejich nátlak byl Cowpland odstraněn z vedoucí role. Historie je ironická a nespravedlivá: Cowpland nebyl „potrestán“ za některé své starší chyby, ale za zřejmě správný přesun firmy na linuxovou platformu, jenomže „odměněnou“ tvrdým pádem akcií při březnové burzovní katastrofě, která postihla nejvíce právě linuxové firmy – aniž za to mohly. Za bezprostřední důvod odvolání Cowplanda se často uvádí selhání fúze s Inprise/Borlandem, ale ten má právě důvod v tom, že akcie Corelu mezi prvními námluvami a předpokládanou svatbou tak klesly, že nevěsta Borland právem mohla říci: milý ženichu, tvoje atraktivně vypadající věno se ukázalo být bezcenným majetkem a tudíž tě nechci, i když jsi jinak pěkně rostlý a přitahuješ mě.
Jaká budoucnost čeká Corel? Firma na to, že skoro nemá na výplaty a dnes, po odchodu hlavního kapitána i kormidelníka, zároveň nedisponuje žádným viditelným plánem do budoucna, disponuje až nebývale velkým intelektuálním kapitálem: vždyť produkty Corelu se dají současně postavit vůči kancelářské suitě Microsoftu, grafickým balíkům od Adobe a navíc má Corel i docela slušný Linux. A protože je díky nízké ceně akcií dnes kapitalizace (tj. případná kupní hodnota) Corelu hodně nízko, nejvíce se očekává, že po firmě sáhne nějaký investor – ten lacino koupí sice trošku potácející se firmu, ale získá balík výborných programů. Kdo by to mohl být, je ale velice nejasné: přímí konkurenti (Microsoft, Adobe) asi nehrozí, protože zde by antimonopolní úřad spojení zřejmě nepovolil. Rozhodně ale bude nejbližší vývoj u Corelu asi hodně zajímavý.