Core i5 a Core i7: Nástupce Core 2 je oficiálně venku

Kapitoly článku:

• LGA 1156 a Core i5 a i7: lidovější Nehalem
• Lynnfield vs Core 2 a Core i7 9x0

---

S nástupem nových Core i5 a Core i7 končí zlatá éra procesorů Core 2. První procesory s architekturou Nehalem jsou sice již nějaký pátek venku, ale platforma LGA 1366 se stala synonymem záležitosti pro nejnáročnější uživatele PC a Core 2 si dál vesele žilo svým životem i ve výkonnějších počítačích. I když se Core 2 Quad a Core 2 Duo budou ještě nějaký čas „cukat“ a nadále budou vládnout populárnějšímu segmentu nižší střední třídy, je jen otázkou několika měsíců, než o nich budeme smýšlet už jen jako o procesorech do levných PC. 

Co se s příchodem nových procesorů mění a jaké stěžejní technologie nabízí?

Hyperthreading a TurboBoost

Zatímco při přechodu z Pentií 4 na Core 2 byla za nárůstem výkonu odlišná architektura, u architektury Nehalem jde spíše o vylepšení stávající.

Turboboost je nejvýznamnější novinkou pro klasické aplikace, které nedokážou nebo ani nemohou efektivně rozložit zátěž mezi více jader.

S odklonem od jednojádrových procesorů k dvou a čtyřjádrovým nárůst výkonu na jedno jádro kulhal – během tří let se maximální frekvence procesorů u Core 2 Duo dostala z 2,93 na 3,33 GHz. Zvětšila se cache, přibyly nové instrukce a drobná vylepšení, k razantnímu nárůstu výkonu jednoho jádra ale nedošlo a nárůst výkonu v neoptimalizovaných aplikacích byl tedy minimální.

Core i7 pro LGA 1366 přineslo ale na desktopy významnou změnu – podporu TurboBoost a možnost za příhodných podmínek navýšit frekvenci jádra o jeden či dva stupně zvýšením násobiče.

Procesory pro LGA 1156 v tomto trendu razantně přidaly – nové procesory umožňují zvednout násobič až o čtyři (Core i5) či pět (Core i7) stupňů. Frekvence jádra tak může narůst o 4× či 5× 133 MHz – tedy o 533 či 666 MHz.

Procesor při zatížení navyšuje inteligentně výkon tak, aby se vešel do zvolené výkonnostní obálky a jeho provozní vlastnosti nepřesáhly deklarované vlastnosti. Přitom zohledňuje, aby všechna jádra v součtu nepřesahovala pro danou modelovou řadu vyšší než maximální deklarovanou spotřebu (TDP) a aby nedocházelo k jeho přehřívání. Výsledná maximální frekvence se pak odvíjí od toho, nakolik jsou vytíženy jednotlivé části procesoru. Jsou–li dvě jádra vytížena naplno a dvě zpracovávají spoustu aplikací na pozadí, jen stěží násobič poskočí na maximální hodnotu.

Obdobné je to i u dosahovaných teplot – v případě, že se procesor přehřívá, nebude zbytečně ještě přitápět pod kotlem. Mimo jiné to znamená, že na dobře dimenzovaném chlazení bude záležet více než kdy předtím.

Pokud bychom to měli brát podle dosavadního vývoje, jde o významný skok ve výkonu na jádro. Přesto se to tak ale nedá úplně brát – existuje totiž skupina lidí, která si z rádobyomezení nic nedělá a jádro taktuje k jeho fyzickým možnostem. Pro člověka, který koupí Lynnfield taktovaný na 2,93 GHz a ručně jej „přetočí“ na 3,6 GHz je pak přínos TurboBoost minimální.

Hyperthreading – tak trochu osmijádro

Hyperthreading využívá možnosti simulovat na čtyřjádrovém procesoru osmijádrový zdvojením některých částí procesoru. Část operací, které procesor dělá, tak může vykonávat podobně, jako by byl osmijádrový, a navenek se tak také tváří. Dvě virtuální jádra se ale musí dělit o tu část jádra, která není zdvojená, a reálný výkon je tedy citelně nižší, než u dvou samostatných jader.

Nové Lynnfieldy jsou v tomto ohledu trochu záludné, ne všechny totiž Hyperthreading podporují. Rozlišení je ale jednoduché – nejlevnější model, který jej nepodporuje, je zatím jediným zátupcem nižší modelové řady Core i5.

S příchodem nových procesorů má tedy Intel v nabídce následující modely z nové generace:

Sbohem, severní můstku

Příchod prvních Core i7 pro LGA 1366 znamenal pro čipové sady pro Intel první významnou změnu – paměťový řadič se přesunul ze severního můstku přímo k procesoru (podobně, jako je tomu již léta u AMD počínaje Athlony 64).

Nové Core i7 a Core i5 pro LGA-1156 jdou ale ještě dál a přímo k procesoru si přibírají další významnou část severního můstku – řadič PCIe. Severní můstek tedy není zapotřebí.

  

Nový procesor pro střední třídu je i přes horší parametry paradoxně větší, než nejvýkonnější Core i7 9x0. Důvodem je právě přesunutí části čipové sady, která je u X58 ještě na samostatném můstku, přímo k procesoru.

 Z čipové sady zbyl pouze jižní můstek, který plní úlohu rozbočovače, na který se připojují pomalejší zařízení – zvukové a síťové karty, USB porty, porty pro disky a podobně, a vše komunikuje s procesorem přes DMI.

Výsledkem by mělo být zlevnění celé platformy. Jak už to tak bývá, na něco podobného (alespoň zatím) můžete zapomenout. Vyšší výrobní náklady na „větší“ procesor sice nejsou na jejich cenách znát, ale obdobné je to u čipsetů. Přestože ze sady zbyl jen jeden „šváb“ a také konstrukce desek je jednodušší, samotný čipset není levnější než starší dvoučipová řešení. Obdobné je to i u desek, jejichž cena si v ničem nezadá s modely se starší P45, přestože konstrukce je jednodušší.

Už jen s DDR3

Integrovaný řadič pamětí znamená v případě Intelu menší variabilitu – zatímco u LGA 775 volba pamětí závisela na desce, u LGA 1156 už je uživatel odkázán na to, co je „zadrátováno“ v procesoru. AMD dokázalo, že se to dá řešit i tím, že samotné procesory budou mít řadič pro vícero druhů pamětí, zároveň to ale znamená, že ať už osadíte DDR2 nebo DDR3, část prostoru na čipu je vyplácána zbytečně. Za stávající situace, kdy se ceny DDR3 srovnaly s DDR2, to není moc podstatné, projeví se to ale v okamžiku přechodu na novější (a zpočátku podstatně dražší) typ pamětí.

Když se řekne Core i7, aneb nové značení = jiné problémy

U předcházející generace procesorů to bylo zpočátku jednoduché – dvoujádra s architekturou Core se jmenovala Core 2 Duo, čtyřjádra Core 2 Quad a starší modely si ponechaly označení Pentium a Celeron. Všechny procesory využívaly stejnou platformu LGA 775. Situace se začala komplikovat, když přišla první Pentia a Celerony s architekturou Core. Tyhle změny byly ale pozvolné – odehrávaly se během tří let – a dalo se na ně zvyknout.

S příchodem nové generace procesorů Intel zvolil odlišnou strategii. Zatímco dříve stačilo říci Core 2 Quad a bylo jasné, o čem se mluví, v případě procesorů Core už tomu tak není – když se řekne Core i7, nevíte, jde–li o čtyřjádro s tříkanálovým řadičem pamětí pro platformu LGA 1366, nebo čtyřjádro s dvoukanálovým řadičem pro LGA 1156. Procesory a jejich vlastnosti lze rozlišovat až podle modelového značení.

O změně schématu značení podrobněji pojednává článek Převratné změny značení Intelu: Core i7 není jen Nehalem.

Na další straně jednoduše shrneme, jaké konkrétní výhody a nevýhody má čerstvá novinka proti starším Core 2 Quad a Core 2 Duo a také proti starším Core i7 pro platformu LGA 1366.