Já senior, který dostal své první hodinky ve 2. třídě základní školy (otec jel poprvé v životě do NDR a přivezl mi ruhly bez kamenů za 17 marek = 51 Kčs, u nás tehdy dětské primky stály 250 Kčs) prostě musím na první pohled vidět, kolik je hodin. Digitálky jsem vždycky uznával jen na cesty, ručičkové hodinky jsou to nejpřehlednější, co je.
Nějaké chytré čínské šmejdy (i s ručičkami) jsem vyzkoušel, ale hodinky, na kterých zjistím čas zatřepáním rukou nebo stisknutím tlačítka - to nejsou hodinky a ještě je pořád dobíjet. Jedinou funkci, kterou používám, je krokoměr a ten mi funguje na mobilu. Kdysi jsem si přivezl ze SSSR mechanické automaty, ty tady neuměl nikdo opravit a dávno je nemám, ale po 40 letech jsem si nechal z Číny poslat opět mechanické automaty, které není potřeba natahovat a měnit baterie. Stály pětistovku, kdyby jejich název byl o nějaké písmenko jiný, stály by půl milionu a přesnost na mechanické hodinky slušná, jednou za týden je posunuji o minutu zpátky. Ale mrknu a vidím hned bez nějakého třepání a mačkání, že je za minutu půl třetí a to mi vyhovuje. Vím, že dnešní mladí hodinky nepotřebují, ale to, že vytahují z kapsy mobil mi silně připomíná mého dědečka, který když chtěl vědět, kolik je hodin, vytahoval z kapsy kapesní hodinky - náramkové taky nenosil.
Mám vysoký tlak, tak mám i chytrý náramek s měřením tlaku, ale paní doktorka by byla spokojená, protože kdykoliv si na něm změřím tlak, tlak je úplně ideální, ale když vytáhnu normální tlakoměr, skutečnost je trochu jiná.