V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu v pátek CZ.NIC vyřadil několik českých dezinformačních webů, resp. jejich domén, ze zóny .CZ. V této míře a s takovou publicitou jde o bezprecedentní krok, který společnost rozdělil do několika táborů.
Ani na Živě s ním ne všichni souhlasí, proto jsme se rozhodli na toto téma založit anketu. Politice se věnovat nechceme, ale tohle už přímo zasahuje i do našeho oboru. K tématu se můžete vyjádřit také vy, ať už hlasem, nebo komentářem pod článkem.
Jakub Michlovský
Někdy je potřeba rychlá akce, i bez soudu
Hodně se to ve mě pere, v 99 % případů bych jasně řekl, že blokování a cenzurování je špatně. Pokud to počínání webu není skutečně v rozporu s našimi zákony, pak se není o čem bavit. Ale když někdo píše bludy, tak ať si je klidně píše. Jenže kdy jindy, než teď, uplatit tu 1% výjimku. Je tu válka, občas fungují i špinavé triky pro dobrou věc.
Marek Lutonský
Vždy musí rozhodnout soud
Asi bych mohl vybrat všechny tři odpovědi. Ano, cenzura je špatná. Ano, o blokaci, jaká nastala v pátek, by měl rozhodnout předběžným opatřením a potom v běžném jednání soud. Ale současně si myslím, že existují situace, kdy je rychlá akce, jako byla ta páteční od NIC.cz, ospravedlnitelná.
Nikdo se asi nebude pozastavovat nad ničením nepřátelských tanků nebo letadel, přestože jde vlastně o poškozování cizí věci. Válečná propaganda je přitom také nepřátelská zbraň a v současné nestandardní situaci je s ní vhodné zacházet stejně. Ale prosím velmi opatrně.
Tomáš Holčík
Vždy musí rozhodnout soud
Doposud jsem měl pocit, že český boj s dezinformačními weby probíhal ve stylu „lepší tajně monitorovat, co známe, než je marně tlumit a dávat o sobě vědět“. Aktuální časový stres a vnímaná pomalost soudů ale vytvořila sice akutní ale nejasné přání vlády, aby se o blokování postarali operátoři internetu. Z pohledu dřívějšího vyhození několika webů z .CZ domény je myslím postup v pořádku. CZ.NIC má tuto svou možnost uvedenou v podmínkách a postižený se může případně obrátit na soud.
Postižení přeskočili z .CZ domén třeba na .news a plácají vesele dál. Ale blokovat jen proto, že se nám něco nelíbí, by nemělo být možné. Mají s tím ostatně technické problémy i Čína nebo Rusko, které v tomto na etiku nějak nehrají a „blokují“, co chtějí. Aktuální krok vlády by byl nejspíš korektněji řešitelný pomocí předběžného soudního opatření, které by blokování nařídilo, ale vzhledem k tomu, že se do celé věci již vložila Evropská unie a řeší se to na nadnárodní úrovni, jsou případné drobné nuance českého prostředí zatím bezpředmětné.
Markéta Mikešová
Někdy je potřeba rychlá akce, i bez soudu
Je to strašné těžké hodnotit, ale doba je složitá. O Rusku jednoznačně víme, že dezinformace šíří a vypouští je do éteru. A že jsou weby, které jsou jenom jeho hlásnou troubou. Dostali jsme se do pozice, kdy Putin hlásí cosi pomateného o „nacistech a narkomanech“ v čele Ukrajiny a dané weby tento narativ šíří. Je to výplod režimu, který dneska uprostřed mírového jednání zahájil masivní ostřelování civilistů (!!!).
Pokud weby mají jasné vazby na Kreml a tajné služby o tom mají důkazy, jsem pro jejich rychlou blokaci – jako Sputnik nebo Aeronet. Ale třeba Protiproud provozoval bývalý Klausův pobočník, ač publikované názory byly prazvláštní, byl to nutně výplod Kremlu? Nevím. Rozhodně by se ke každému jednomu webu mělo přistupovat individuálně a na základě zpravodajského intelu.
Karel Javůrek
Někdy je potřeba rychlá akce, i bez soudu
Ano a bez prodlení. Nechali jsme coby velmi „tolerantní“ lidé a vlády postupnými malými krůčky zlo dojít až příliš daleko a teď se to jako výkvět zla ukázalo v plné síle. Zároveň ale musím říct, že je třeba odlišovat dvě zásadní věci – cenzuru názoru a dezinformaci faktů. Nemám sebemenší problém s tím, pokud nějaký magor říká a píše, že má rád Putina, vůdce Severní Koreje atd., to je jeho názor a v demokratické zemi na něj musí mít nárok i přes to, že se to někomu nemusí vůbec líbit z mnoha důvodů.
Šíření dezinformací o historických a aktuálních událostech nebo šíření nenávisti a schvalování genocidy, zločinů proti lidskosti atp. je ale zcela něco jiného, obzvláště u jednoduše prokazatelných věcí. Tam musí být blokace rychlá, tvrdá a i se stanovenými postihy.
Filip Kůžel
Vždy musí rozhodnout soud
Jak nastínil sobotní článek Petra Urbana, jde o komplexní téma. Myslím, že by bylo krátkozraké vykřikovat něco o nezpochybnitelné svobodě projevu, ale nebezpečný může být i opačný extrém. Osobně mám názorově nejblíže k postupu, který zahrnuje soud. Klíčové je, aby byl soudce dostatečně edukovaný a v akutních případech jednal rychle.
Pak je tu technologické řešení banu – k čemu bude takové, které lze obejít přes VPN, změnou DNS serveru apod.? Jak rychle si komunita na socsítích předá novou doménu, na kterou web přeskočí? Mimochodem Aeronet už to od pátečního oznámení stihl...
Navíc tu řešíme jen web, přitom problém dezinformací a polarizace společnosti je mnohem hlubší. Nicméně pokud se společnosti povede statisticky významnou měrou omezit šíření dezinformací, jsem pro takové omezení svobody projevu, ale v procesu by neměla chybět autorita.
Lukáš Václavík
Vždy musí rozhodnout soud
Ve zdravé společnosti bych byl pro první bod, ale tu jedničku prostě dát nemůžu, protože si ji Češi nezaslouží. Cenzura je špatná, ale úplnou svobodu projevu kvůli zákonům také nemáme. Zakázané je šíření nenávisti vůči různým skupinám, podněcování k násilí, dětská pornografie nebo pirátství. S tím nemám problém, v takových situacích vznikají šrámy na duši, těle nebo – v případě autorského práva – v peněženkách.
Chci však mít možnost šířit lži a bludy a samozřejmě za to nést i zodpovědnost. Jít s kůží na trh, projevit svůj názor, a pokud tím někoho urazím nebo způsobím škodu, můžeme si to vyříkat u soudu. U nich stále věřím v nezávislost a zdravý rozum.
Samozřejmě je tady druhý problém, že dezinformátoři a manipulátoři vydávají své názory jako fakta, a tím už mohou ubližovat. Nebo že se tváří jako klasická média, ale na rozdíl od nich vystupují anonymně, bez zodpovědnosti a regulací.
Stát musí reagovat, ale ne srabáckým blokováním, které nic nevyřeší, protože se weby akorát přesunou jinam. A tam pak budou hlásat, že se Velký bratr snažil umlčet pravdu a zase mu to nevyšlo. Musí autory dostat před soud a žalovat je kvůli konkrétním lžím, pomluvám nebo vlastizradě, potvrdí-li se závěry BIS, že se tady skrz hybridním válku snaží zahraniční mocnosti rozvracet republiku.
Nemám rád cenzuru, dezinformace, ani byrokracii. Bojovat třetím proti druhému, abych se vyhnul prvnímu, je ale podle mě správný způsob řešení problému. Zablokovat nepohodlný web, jako se to dělá v totalitních režimech, bez alespoň předběžného opatření je řešení zoufalé a má jen krátkodobý efekt. Aktuální zkušenost ukazuje, že výpadek trval jen pár dní.
Narativ oněch zablokovaných webů je přitom už roky stejný, nijak se nezměnil ani během rusko-ukrajinské války. Politici tedy měli dost času na to bojovat proti dezinformacím tou správnou cestou. Když už by proti ní měli zasahovat takhle důsledně bez soudu, museli by z velké části umlčet i sami sebe a své volební manažery.
(Cenzurou vždy myslím tu státní. Firmy jako Facebook nechť si stanovují vlastní pravidla a já na ně přistoupím, či nikoliv. Páteční blokování má na svědomí zájmové sdružení CZ.NIC. To sice není běžná firma, jednala však v kooperaci s vládou a bezpečnostními složkami, a státní správa má v organizaci zastoupení. CZ.NIC je de facto správcem českého internetu, v případě takové výhradní moci tedy považuji blokování domén za cenzuru.)
Petr Urban
Někdy je potřeba rychlá akce, i bez soudu
Obecně preferuji soudní řízení. Podle mě by i stačila, protože ne vždycky jde o hodiny. Co se pátečního vyřazení dezinformačních webů týče, mohlo se to stát dřív a mohly do toho být zapojeny soudy, jen by musela být politická vůle. Ony totiž nespadly z nebe a např. generál Pavel ruskou dezinformační kampaň popisuje už roky. Nebránit se jí může znamenat, že ji legitimizujeme.
Blamáž představují také dezinformace kolem covidu a očkování, které pomohly zmařit spoustu životů. Jsem toho názoru, že životy je potřeba chránit. Jako občanská společnost to dokážeme, aniž by se to zvrhlo v cenzuru všeho. Respektive si nejsem jistý, jak podobné situace zvládnout bez obrany. Ve výjimečných případech na soudy čas být nemusí, většinou snad ano.
Karel Kilián
Vždy musí rozhodnout soud
Musím přiznat, že jsem v otázce blokování webů hodně rozpolcený, Na jedné straně si myslím, že svoboda slova by měla být neomezená, včetně toho, že to znamená existenci webů publikujících vyslovené nesmysly (ovšem nikoli nepravdy - viz níže). To ovšem předpokládá alespoň elementární kritické myšlení čtenářů, což bohužel aktuálně nelze nijak zajistit. Případné snahy o zlepšení v tomto směru se míjejí účinkem.
Hodně mě v tomto směru zaujal pohled Petra Urbana, který publikoval ve článku Má naše společnost právo umlčet dezinformační weby? Neutralita není apatie. Některé jeho argumenty uznávám jako relevantní a v mnoha směrech mu musím dát za pravdu.
Jsem ale zásadně proti tomu, aby nás stát nebo jakákoli instituce vychovávala. Bohužel, jak se ukazuje, dezinformační scéna je natolik silná, že může ovlivnit velký počet lidí. Ti pak věří nepravdám, polopravdám a lžím. Ale proti tomu stojí otázky: kdo tomu má bránit? A má tomu vůbec někdo zkoušet zabraňovat? Kdo bude určovat, jaké informace jsou správné a které jsou špatné?
Určitě bych rozlišoval mezi názorem (a považuji za relevantní i názory, které jsou v rozporu s oficiálním pohledem) a vysloveným lhaním. Právo na nesouhlasný názor a jeho publikování považuji za nedotknutelné. Žijeme ve svobodné společnosti a jednou z věcí, které jsme si v roce 1989 vydobyli, byla právě možnost projevovat své názory. Co bych ovšem netoleroval, je lhaní - v tomto směru bych byl pro blokování, pokud nějaký web zveřejňuje zřejmé, a především prokazatelné nepravdy.
Z nabízených možností jsem zvolil, že by o podobných věcech měl rozhodovat soud. Ani v jeho případě si však nejsem jistý absolutní nestranností a nezávislostí. Rozhodně je to ale lepší varianta, než aby o tom rozhodovalo jakékoli sdružení, ještě k tomu s argumentem „Ať se postižení obrátí na soud!“ To do značné míry připomíná chování ministerstva zdravotnictví v dobách MUDr. Blatného, kdy se vydávala nařízení s tím, že budou platit, dokud je soud nezruší.
Jsem odpůrcem dezinformačních webů a nechápu lidi, kteří je čtou. Obávám se ale, že řešení v podobě blokování spíše posílí jejich pozici a publikum ještě více přesvědčí o tom, že existuje alternativní „pravda“, která je oficiálními místy cenzurována a potlačována. Navíc se stejně mine účinkem, protože v této komunitě už se šíří návody, jak provedenou blokádu obejít.
Jakub Čížek
Někdy je potřeba rychlá akce, i bez soudu
Předně, blokace je iluze. Klíčové weby, které před pár dny přišly o doménu .CZ, už zvesela fungují dál na nových TLD a jejich docela živá komunita na VK, Gabu, MeWe a dalších alternativních kanálech to brzy opět vytroubí na masový Facebook a Twitter.
V tomto směru je to v prvé řadě gesto. Gesto, se kterým osobně nemám až takový problém, protože věřím v úsudek ulice. Kdyby tu totiž opravdu docházelo k masivnímu porušování svobody podnikání a svobody slova (a o nic takového se v pravém slova smyslu nejedná), pár set tisíc lidí včetně mě opět zaplní Letnou.
A jak by měl podle vás stát zacházet s dezinformačními weby?
