Existuje jasná odpověď na to, který z běžně používaných datových formátů v digitální fotografii je ten nejlepší a nejvýhodnější? Rovnou lze říci, že bohužel asi ne. Přesto ale zkusme nahlédnout do této problematiky – i zde totiž kolují různé fámy, které mají ke skutečnosti někdy dost daleko.
Tento článek najdete v časopisu Computer 5/02, který vychází 14. března.
Petr Lindner: Zdůrazňovat, že hlavním datovým formátem v digitální fotografii je JPEG, samozřejmě představuje pověstné nošení dříví do lesa. Tak jednoduché to ale není a dlužno dodat, že určitý zmatek udělali sami výrobci digitálních fotoaparátů. Mohutným zdůrazňováním možnosti ukládání v nekomprimovaném TIFFu totiž degradovali formát JPEG v očích neinformovaných uživatelů. Již několikrát jsem se setkal s názorem „běžného jedince“, že digitální fotoaparát, který neumí ukládat do TIFFu, není hoden větší pozornosti.
Datový formát JPEG byl vyvinut právě pro fotografie a obrazová data v takříkajíc „fotorealistické barevné hloubce“. Typická vlastnost JPEG pak spočívá v podstatném zmenšení datového objemu souborů. Jen pro úplnost: TIFF lze sice také docela slušně, a navíc bezztrátově, zkomprimovat, avšak ještě jsem nepoznal fotoaparát, který by to uměl. Kompresní poměr navíc jen slabě konkuruje formátu JPEG.
V digitálních fotoaparátech zatím musíme hodně šetřit místem na drahých paměťových kartách, takže tato výhoda JPEG je zřejmá.
Jak poznáme kvalitní kompresi JPEG?
na jednolitých plochách nesmí docházet k „mapám“
kontrastní hrany nesmí být „roztřepené“ nebo s náznakem obrysu
plochy typu textur (tráva, listí, tkaniny apod.) musí zachovávat kresbu opět bez nepravidelného „mapování“
Dobrý digitální fotoaparát vyšší střední třídy umožňuje ukládání obrazových dat ve formátu JPEG (a to zpravidla ještě v několika různých stupních komprese), a navíc v nekomprimovaném TIFF. Mohu s jistotou prohlásit, že jsem za poslední rok nedržel v ruce takto vybavený fotoaparát, u něhož by obrazová kvalita stejného záběru pořízeného v TIFF byla viditelně lepší než při snímání do nejcitlivější komprese JPEG. Rozdíl přitom nebyl viditelný ani při velmi pečlivém zkoumání. Viditelná degradace obrazové kvality se objevuje většinou až při nastavení o stupeň horší kvality JPEG, a to ještě v tak malé míře, kdy běžný laik nic nepozná. V běžné spotřební až poloprofesionální digitální fotografii je TIFF mrtev! Koneckonců mohu poukázat na první vlaštovku, která tento formát pomalu opouští. Je jí firma Canon. U posledních modelů PowerShot S–30/40, ani u PowerShot G2 byste v menu fotoaparátu TIFF hledali marně. Místo něj však nalézáme jakýsi RAW.
Fotoaparát do souboru zaznamená jen „surová“ data zachycená snímačem a nezbytná nastavení přístroje, jako je použité ohnisko objektivu, expoziční hodnoty, vyvážení bílé atd. Přístroj tedy nevygeneruje hotový obraz, maximálně vytvoří náhled pro prohlížení na LCD displeji fotoaparátu. Pro ty, které jsem nepřesvědčil svým „místopřísežným“ povídáním o kvalitě JPEG, je v případě RAWu dobrá zpráva v tom, že zde žádná komprese neprobíhá, ale přesto je soubor o třetinu až polovinu menší, než kdybychom jej uložili do TIFFu. Jako příklad poslouží stejný záběr snímaný fotoaparátem Minolta Dimage 7, kdy nekomprimovaný TIFF obsadil v paměti 14,8 MB, kdežto RAW necelých 10 MB (jen pro ilustraci: JPEG v nejlepší kvalitě – 2,85 MB).
Pravé orgie ale nastávají až při vytváření obrazu v počítači a je třeba říci, že to, co bude následovat, umí prozatím jen fotoaparáty Canon. Představte si, že jste omylem nastavili při snímání nějakou nesmyslnou hodnotu vyvážení bílé a fotografie hrozí značně nekorektním barevným laděním. Záběr nelze opakovat a vy se už „těšíte“, jak budete prohánět Photoshop ve snaze napravit svou chybu. Proč tak složitě? Při generování fotografie z RAWu vám totiž program nabídne možnost vyvážení bílé změnit. A to se prosím bavíme o již naexponovaném snímku! Stejně tak lze měnit saturaci nebo softwarové ostření, a popojedeme-li do profesionální oblasti, pak vězte, že digitální zrcadlovky Canonu umí v RAWu měnit i expozici, což je naprostá bomba. Podařilo se vám snímek přeexponovat – „vypálit“ světla? Jinak nepoužitelná fotografie se pouhým posunem expozice v programu změní v korektně exponovaný snímek.
Osobně považuji datový formát RAW za jednu z průlomových možností digitální fotografie. Věřme, že se bude dál vyvíjet a stane se určitým standardem.