Můžeme klidně napsat, že rok 2000 byl rokem elektronické komerce či elektronického businessu, ale ono to nebude moc pochvalné tvrzení. Byl to totiž rok, ve kterém e-komerce hodně získala, ale možná ještě více ztratila – počet pádů, krachů a katastrof zdaleka předčil slušné a výborné výsledky, kterých ale také nebylo málo.
Můžeme klidně napsat, že rok 2000 byl rokem elektronické komerce či elektronického businessu, ale ono to nebude moc pochvalné tvrzení. Byl to totiž rok, ve kterém e-komerce hodně získala, ale možná ještě více ztratila – počet pádů, krachů a katastrof zdaleka předčil slušné a výborné výsledky, kterých ale také nebylo málo. Ale jak tomu bývá, negativním zprávám se dává větší prostor než pozitivním, a výsledkem bylo obrovské ochladnutí především investorských skupin.
Co se vlastně stalo? Rok mnozí označují za „splasknutí bubliny“, ale je potřeba si tuto bublinu přesněji vykreslit. Jestli někde něco splasklo, tak to byly nereálné ceny akcií – všichni věděli, že jsou nereálné, všichni říkali, že jsou nereálné a přesto je všichni vyháněli výš a výš. Efekt hry podobně jako na hracím automatu funguje i na burze – dokud vám automat či burza stále násobí vaše peníze, nezmáčknete tlačítko „vybrat zisk“, ale stále tiskáte tlačítko „další kolo“.
Splaskla ale i bublina týkající se významu a úspěšnosti elektronické komerce? To už je daleko spornější tvrzení. Obraty firem prodávajících přes Internet totiž stále prudce rostou, podle očekávání či dokonce i nad očekávání. Problém je ale v tom, že elektronické obchody skoro nikde na světě zatím nefungují podle základních ekonomických zákonů (tj. nejsou schopny tvořit zisk).
Proč ale nastalo procitnutí až nyní, když elektronické obchody jsou takřka bez výjimky všechny ve ztrátě už od začátku? Protože jejich ztrátovost zatím nebyla dobře analyzována – považovala se za „nutné investice do rozjezdu“, po nichž přijde krásné a dlouhé období velkých zisků, ale ukázalo se, že tak, jak internetové obchody podnikají, by se k zisku nedobraly asi nikdy. Důvody jsou následující: a) technologický rozvoj obchodů nelze zastavit, investice jsou „nekonečné“, b) loajalita internetového zákazníka je nulová, neplatí, že jednou získaný zákazník už zůstává, musí se stále a masivně inzerovat, jinak obraty klesají, c) nízká vstupní bariéra pro start internetového obchodování je požehnáním i kletbou – nelze dát nízké zaváděcí ceny a pak je zvýšit, protože okamžitě přijde někdo, kdo dá taky nízké ceny a přetahuje zákazníky, d) některé úspory proti kamennému obchodu jsou vyváženy zase jinými výdaji: sečteno a podtrženo, internetový obchod se provozuje se zhruba stejnými náklady jako obchod kamenný – takže nemůže snadno pobít kamenný obchod díky slevám a ještě profitovat.
Takže jak to vlastně je? Řekněme si, že internetová komerce zde je, bude a poroste. Je to ale podnikání jako každé jiné, žádný zázračný a samospasitelný recept. Lidé budou nakupovat na Internetu, a největší obchodníci na Internetu budou bohaté a úspěšné firmy – ale nepůjde to samo a nepůjde to rychle.
Druhou větví e-komerce či e-businessu je oblast zvaná „B2B“, mezipodnikové elektronické komerce, která se okolo nás omílá tak často, až je z toho pekelné klišé. I zde jsme zažili setkání s realitou, mnohdy pěkně tvrdé. O co jde oblasti B2B? Rozbít zavedené, mnohdy i staletí (!) budované vztahy mezi výrobci a distributory, dodavateli a odběrateli, mnohaletými partnery v dobrém i ve zlém, jemné a komplikované předivo zkušeností, osobních vazeb, nestandardních domluv, citů a pocitů a nahradit je klikáním na obrazovku. Možná zjednodušuji a příliš vulgarizuji, ale právě zde je příčina, proč se B2B prodírá vpřed pomalu a pracně, proč mají dobré výsledky vlastně jenom ty firmy, které nenahrazují své letité vztahy s partnery něčím sterilním, ale pouze tyto vztahy doplňují o internetový nástroj zjednodušující agendu. Jenomže to není žádná „B2B e-komerce“, to je jenom lepší fax. Revoluce se nekoná – evoluce ano.
Příště: O dvanácti měsíčkách
