První leden roku 2000 byl pro počítačovou branži obzvláště významný: splaskla totiž největší bublina její historie, když se ukázalo, že problém roku 2000 (Y2K) byl giganticky zveličený.
Skončil další rok – kdy je lepší příležitost ke shrnutí událostí uplynulého období, než právě nyní? Mohli bychom dokonce bilancovat i desetiletí, století či tisíciletí, ale to z našeho pohledu dvakrát význam nemá. Možná jenom není marné pro ty, kteří v extázi vítají nové tisíciletí a těší se, co přinese, jenom připomenout, že posledních několik set let vždy každé následující století přineslo více krve, více násilných smrtí a násilných činů než století předcházející, přičemž dvacáté století bylo v tomto extra rekordmanské. Račte si křivku extrapolovat dále.
První leden roku 2000 byl pro počítačovou branži obzvláště významný: splaskla totiž největší bublina její historie, když se ukázalo, že problém roku 2000 (Y2K) byl giganticky zveličený a že se na jeho vykreslení v nejčernějších barvách úspěšně podílely právě počítačové firmy, které si tím vytvořily šikovnou záminku pro zvýšení svých profitů. Můžeme přijímat argument, že právě díky velké medializaci byla provedena masivní a správná prevence a zkáze tedy bylo zabráněno? Domnívám se, že ne. Existují tisíce dalších věcí, které hrozí a které by si zasloužily masivní, nákladnou prevenci, aby se zamezilo problémům, jenomže je potřeba zvážit cenu prevence a cenu problému (tj. pravděpodobnost, že nastane * vzniklá škoda); v případě Y2K zřejmě ta první převážila tu druhou, což ukazuje, že prevence byla zbytečně silná a drahá. Nic na tom nemění ani „opožděný Y2K“ v Norsku, když letos na prvního ledna přestaly na chvilku jezdit vlaky – vše se vyřešilo jako desítky jiných menších problémů, kvůli kterým každou minutu něco na světě nefunguje a samozřejmě se o nich vůbec nepíše.
Možná i toto nečekaně hladké zničení „brouka roku 2000“ přispělo k pokračující euforii, ba hysterii týkající se budoucnosti internetových a počítačových firem. Ta trvala až do konce března roku 2000, a pak se změnila v paniku. Podívejme se na vývoj indexu burzy Nasdaq (Nasdaq Combined Composite Index), která situaci charakterizuje asi nejpřesněji. Ten stoupal ze začátku zvolna, z hodnoty cca 500 bodů v roce 1990 se na tisíc bodů dostal až během pěti let, na dva tisíce během dalších čtyř, až v roce 1999. Pak začal bláznivý vzestup – během třinácti měsíců stoupl index na rekordních 5000 bodů a na světě přibyly tisíce papírových milionářů a desítky miliardářů. Pak následoval pád, ale ve skutečnosti byly v roce 2000 pády dva – první právě na konci března, který postupně dosáhl 3200 bodů, pak ale burza vystoupala na 4200 (červenec-září) a vše se zdálo být ještě přiměřeně růžové. Jenomže od té doby pokračuje nemilosrdný pokles až na současných 2300 bodů.
Proč se popisem kurzu akcií nějakých amerických burz zabýváme tak podrobně? Protože bezpochyby šlo o nejvýznamnější událost loňského roku v oblasti Internetu a informačních technologií vůbec, která silně ovlivní jeho další vývoj a investice do něj, bohužel ale v negativním smyslu.
Negativní ovlivnění je silné už proto, že je několikeré a jednotlivé účinky se sčítají jako u nemocí: přežijete žloutenku a přežijete zápal plic, ale obojí současně vás asi zabije. Prvním a nejviditelnějším účinkem je, že hlavní „rozjížděči“ nových internetových aktivit, rizikoví investoři, nyní prakticky nedají korunu do nové internetové aktivity – i proto, že ji nemají, že musí hojit své utrpěné ztráty. Druhým je, že tito investoři zastavují investice v již investovaných firmách, následkem čehož tyto společnosti krachují – mnohdy i skoro nesmyslně, kohoutek se uzavírá, když firmy přečkaly nejhorší počáteční období a už mají slušné vyhlídky na zisk nebo potřebují jenom provozní hotovost (tj. v účetním zisku už jsou). Třetím je, že se investoři dnes snaží těchto společností zbavit, mnohdy i pod cenou – to je samozřejmě demotivace pro tyto firmy, které končí v „odpadkovém koši“ některého z gigantů, očesány o své cennosti. Čtvrtým efektem je, že i kamenné společnosti „přestaly s Internetem“ (jak například uvedl obří americký řetězec kaváren, firma Starbucks), podstatně zpomalily svůj přítok investic do něj. Pátým efektem, nepříjemným zejména pro uživatele Internetu, je zatáhnutí za záchrannou brzdu u mnoha internetových providerů, i v USA: ti přestali poskytovat přístup zdarma, někteří v jiných zemích dokonce zdražili. Přístup k Internetu je na začátku všeho, jsou to dveře, za kterými je jiný svět – budou-li nadále přivřené a těžko dostupné, dostanou se za ně jenom odvážlivci a nadšenci. Šestým efektem je omezování nabídky na Internetu, nebo spíše přesněji, zpomalování růstu této nabídky a zmenšování její výhodnosti. Například: doba až neuvěřitelných slev na zboží prodávané přes Internet je pryč, možná ne definitivně, ale na několik let určitě. Sedmým efektem je pak ovlivnění dalších trhů spojených s Internetem, například firem prodávajících osobní počítače, periferie a software – i ony jsou postiženy propíchnutím internetové bubliny a s nimi i jejich zákazníci.
Proti tomu všemu působí přirozená hybnost internetové vlny, která se dala do pohybu a která je, jak pevně doufám, nezastavitelná. Internet nic nezastaví… ale těchto mnoho faktorů dohromady jej zpomalí.
Zítra: mobily, kapesní počítače a pécéčka.