Technologii ADSL pomalu, ale jistě dochází dech. Požadavky uživatelů na propustnost internetových přípojek stále rostou, a před spuštěním jsou služby jako IPTV (Internet Protocol TV), které se bez větší a garantované přenosové kapacity neobejdou. Na pořad dne se tak dostávají dokonalejší technologie, konkrétně ADSL2+.
V roce 2003, kdy v ČR ADSL teprve začínalo, si málokdo dokázal představit, jak rychle porostou nároky uživatelů a dostupných aplikací. V té době šlo spíše o masovější dostupnost takového připojení, které by mělo trvalý charakter a dokázalo nahradit do té doby převažující dial-up. S kapacitou si lidé tehdy hlavy moc nelámali.
Jenže idylické doby počátků ADSL v ČR jsou dávno pryč. Dobu strávenou připojením k internetu dnes využíváme na stahování hudby, poslouchání internetových rádií, sledování krátkých videí, v brzké době snad také dojde na průlom v online distribuci filmových hitů. O aktivitách jako prohlížení fotogalerií nemluvě.
Větší penetrace ADSL a větší uživatelská základna otevřela cestu k vývoji náročnějších aplikací, které samy o sobě zvyšují poptávku po dostupné přenosové kapacitě a skutečném broadbandu. Samotná služba IPTV (Internet Protocol TeleVision) stačí na to, aby ADSL přestávalo postačovat. Stejně tak služby charakteru VoD (Video on Demand), využívající přímého streamingu.
Co požaduje IPTV?
O službách jako je IPTV se říká, že dokáží vystačit třeba i s rychlostí 1 Mbit/s. Je to pravda, a určitě by dokázaly fungovat i s nižší rychlostí. Ale jen za cenu toho, že obraz i zvuk bude redukován tak, aby se do této rychlosti vešel. Bude to tedy obraz zmenšený, s nižším rozlišením, a s vyšším stupněm komprese (větším zkomprimováním), které může eliminovat i viditelné obrazové detaily.
Má-li však IPTV poskytovat divákovi zážitek přinejmenším ve stejné kvalitě jako běžné analogové vysílání (s kvalitním příjmem), spíše ale srovnatelný s digitálním vysíláním, potřebuje vyšší přenosovou kapacitu. Její velikost opět závisí na řadě faktorů, a zejména pak na použité metodě komprese. V úvahu připadá jak dostupnější, ale méně efektivní MPEG-2, tak i modernější a účinnější MPEG-4. Dnes už se zdá být jasné, že v ČR bude IPTV využívat právě kódování MPEG-4.
Dostatečná rychlost není jediným požadavkem služeb typu IPTV. Pokud byste sledovali nějaký napínavý pořad, asi byste nechtěli, aby se jeho kvalita průběžně měnila k horšímu podle toho, jak někdo vedle vás právě něco stahuje z Internetu. Takže je nutné vytvořit pro IPTV přenosový kanál se zajištěnou a garantovanou propustností, která nebude ovlivňována jinými souběžnými přenosy. Včetně toho, že na ni nebude aplikována regulace skrze Fair User Policy, ani co do zpomalování či počítání objemových limitů.
Co nabízí ADSL
Technologie ADSL, tak jako každá jiná technologie, má i své konkrétní limity. Maximem na downstreamu je u ADSL 8 Mbit/s, a na upstream 1 Mbit/s. Ale to jsou teoretická maxima, zatímco prakticky dosažitelné rychlosti závisí také na vzdálenosti účastníka od telefonní ústředny. Čím dále, tím hůře, aneb: čím delší je účastnické vedení (LL, Local Loop), tím více klesá maximální rychlost, podle následujícího grafu. Nejrazantněji na downstreamu.
V praxi je ale třeba počítat i s dalšími faktory, které omezují reálnou využitelnost ADSL na účastnických vedeních. Třeba s požadavky, které vyplývají z technických podmínek správy spektra v kabelech s účastnickými vedeními, z omezeného vysílacího výkonu, z přeslechů na blízkém či vzdáleném konci (NEXT, Near End Crosstalk; FEXT, Far End Crosstalk) a dalších faktorů, které již přesahují rámec tohoto článku.
Sečteno a podtrženo, i ADSL má své limity, a pro kvalitní služby jako IPTV už kapacitně nevyhovuje. Lze tedy očekávat, že až bude IPTV v ČR spuštěno, nebude to na ADSL, ale na nějaké jiné technologii. Ale které?
Jak funguje ADSL?
Kapacitní možnosti každé technologie jsou určeny několika faktory: šířkou využitého frekvenčního pásma, kvalitou přenosového média, a dokonalostí samotné technologie. Dnes používané ADSL vychází z doporučení ITU-T G.992.1, podle kterého využívá na účastnickém vedené pásmo do 1,104 MHz. To pro své potřeby rozděluje na 256 subkanálů, které využívá samostatně, technikou DMT (Discrete MultiTone). Nevyužívá ale všechny subkanály, protože nejnižší ponechává pro PSTN provoz, nebo pro ISDN provoz, tak aby uživatel mohl nadále používat dosavadní hlasové služby. V případě varianty ADSL/PSTN (Annex A) začíná ADSL až od 6. subkanálu (25 kHz), zatímco v případě dnes nejčastěji používané varianty v ČR ADSL/ISDN (Annex B) až od 32. subkanálu (138 kHz).
ADSL2
Novější verze ADSL, s názvem ADSL2, vychází z doporučení ITU-T G.992.3, G.992.4. Tato „druhá generace ADSL“ využívá stejný frekvenční rozsah na účastnickém vedení, ale nabízí i plně digitální režim ADM (All-Digital Mode), při kterém osazuje všechny subkanály, od 1. subkanálu. Pak ale již není možné využívat účastnické vedení i pro hlasové služby, ani ve variantě POTS (analogová telefonní linka), ani ve variantě ISDN (digitální telefonní linky). Výhodou je naopak zvýšení rychlosti upstream až nad 2 Mbit/s (podle doporučení G.992.3 G-LITE).
Plně digitální režim není jednou odlišností ADSL2 od původního ADSL. Další rozdíly jsou v možnosti průběžně měnit vysílací výkon, schopnosti přizpůsobovat se poměrům signál/šum, či v proměnné velikosti linkového rámce. Celkově pak ADSL2 nemá omezení na 8 Mbit/s na downstreamu, a dokáže nabídnout až 12Mbit/s, obecně ale s kratším dosahem než původní ADSL. Jak ukazuje následující obrázek, zvyšování propustnosti (osa Y) jde vždy na úkor dosahu, a to i pro další technologie z rodiny xDSL.
ADSL2+
Ještě vyšší rychlosti než ADSL2, a to až 25 Mb/s, nabízí varianta ADSL2+, vycházející z doporučení ITU-T G.992.5. Zde už je ale zrychlení dosaženo využitím širšího frekvenčního pásma na účastnickém vedení, do 2,208 MHz (oproti 1,104 MHz u ADSL a ADSL2), a také dalším technickým zdokonalením.
Technologie ADSL2+ je přitom již reálně dostupná, v podobě komerčních produktů. V ČR její nasazení již oficiálně oznámil Volný, a to v prosinci loňského roku, na účastnických vedeních pronajatých od Českého Telecomu. Neoficiálně tuto technologii testuje i sám Český Telecom, který již dal najevo, že své služby IPTV spustí právě na ADSL2+.
I u technologie ADSL2+ samozřejmě stále zůstává v platnosti obecná závislost mezi dosahem a maximální rychlostí, podle které jsou vyšší rychlosti dosažitelné jen na kratší vzdálenosti, zatímco dále od ústředny poměrně rychle klesají (viz obrázek). Pokud bychom pro služby IPTV (s rezervou na oddělení od ostatních internetových přenosů a služeb) požadovali alespoň cca 12 Mb/s, pak by mělo být reálné této rychlosti dosahovat ještě do vzdálenosti cca 3 km od telefonní ústředny.
Je to hodně, nebo málo? V každém případě je to dost na to, aby služby IPTV či služby charakteru Video on Demand mohly být dostupné velkému procentu potenciálních zájemců, a účinně konkurovat například kabelovým sítím. Samozřejmě ale bude záležet i na rychlosti nasazování ADSL2+, která vyžaduje instalaci nových modemů u některých koncových zákazníků, ale také nových DSLAM-ů na telefonních ústřednách u operátorů, kteří s možností nasazení ADSL2+ do sítě v minulosti nepočítali. A právě to je investičně dosti náročné.
Takže kdy se dočkáme reálné dostupnosti ADSL2+? A kdy obsahových služeb, které možností této technologie využijí?