Začněme u T-Mobilu. Během letošního února a března T-Mobile otevřel grantovou výzvu Česko bez předsudků. Zapojily se do ní neziskové organizace, neformální skupiny a akademická pracoviště, které vyvíjí projekty ve prospěch skupin ohrožených předsudečným násilím, věnují se osvětě, vzdělávání nebo motivaci k nahlašování těchto skutků. V rámci výzvy bylo podpořeno osm organizací a projektů částkou celkem 1 500 000 korun.
Jedním z podpořených je projekt Střediska Teiresiás Masarykovy univerzity, které se zaměřuje na pomoc studentům se specifickými potřebami. Díky grantu ve výši 200 000 korun zde vznikla hybridní kniha zaměřená na předsudečné násilí. Díky překladu do českého znakového jazyka je text přístupný i těm, u nichž jde o hlavní komunikační jazyk a ten český jim nemusí být bezpečně srozumitelný.
Vedoucí realizačního týmu, Alexandr Zvonek, vysvětluje (pro nezasvěcené až překvapivě zásadní) rozdíl mezi češtinou a znakovou řečí: „Přišel jsem o sluch až jako náctiletý. V podstatě jsem v komunitě sluchově postižených ve výhodě, protože mateřský jazyk je pro mě čeština. Více než deset tisíc neslyšících Čechů to má ovšem jinak. Kvůli závažné sluchové vadě v raném věku neměli možnost si osvojit český jazyk v dostatečné míře, na rozdíl od jazyka znakového – ten je vizuální. Znakový jazyk však má jinou gramatickou strukturu než čeština, proto je pro ně čeština většinou jazykem, který se učí až jako druhý, de facto cizí.“
Věděli jste?
Znakový jazyk není a nemůže být univerzální. Proto i drtivá většina národů má svůj vlastní jazyk, a to i ten znakový. V Evropě a v USA byly ovlivněny francouzským znakovým jazykem, který se začal pro vzdělávací účely používat nejdříve. Přesto jsou mezi nimi určité podobnosti. A právě ty umožňují v mezinárodním styku neslyšících používat umělý systém, tzv. mezinárodní znakový systém. Ten je v komunitě neslyšících uživatelsky úspěšnější než univerzální jazyk esperanto mezi slyšícími.
„Pro neslyšící od narození nebo raného věku, pokud nemají možnost vnímat mluvenou řeč, je proto nejvhodnější se při rozvoji komunikace orientovat na znakový jazyk. Ten si mohou snadno a rychle osvojit, rozvíjí se komunikační interakce, a tím i intelektové schopnosti. Bohužel až do devadesátých let u nás nebylo využívání znakového jazyka oficiálně podporováno a ve školách využíváno. Neslyšící děti se tak musely učit jazyk, který prakticky nemohly smyslově vnímat, a co hůř, v tomto nedostatečně osvojeném jazyce se musely i vzdělávat. To znamenalo výrazný deficit, jenž jim v konečném důsledku i ztěžoval společenské uplatnění,“ vysvětluje Alexandr Zvonek.
O knize
Kniha, která v rámci projektu vzniká, bude zejména neslyšící srozumitelně informovat o problematice předsudečného násilí, obraně vůči němu, prevenci i dostupnosti podpory. Distribuována bude prostřednictvím neziskových organizací, škol i sociálních sítí. Prelingvální neslyšící (nikdy neslyšeli nebo ztratili sluch dříve, než si osvojili mluvený jazyk) a sluchově postižení (širší skupina čítající statisíce lidí jen v Česku) se totiž i dnes navzdory výraznému zlepšení oproti minulosti setkávají s předsudečným násilím.
Může jít o slovní útoky nebo přecházení jejich potřeb, například odepření tlumočení do znakového jazyka, když o něj neslyšící požádá nebo s sebou tlumočníka dokonce přivede. Závažná je také diskriminace v zaměstnaní – přidělování podřadné práce neodpovídající kvalifikaci, finanční ohodnocení neodpovídající kvalifikaci nebo vyloučení z pracovního kolektivu. Problematika se přitom netýká jen neslyšících – dopadá i na stovky tisíc sluchově postižených lidi v Česku.
Co je hybridní kniha
Hybridní knihy jsou specifickým elektronickým publikačním formátem a v sobě zahrnují běžnou textovou podobu, ale také audiostopu, a především videozáznam, kde text prezentuje mluvčí znakového jazyka. Díky tomu je sdělení přístupné komukoli, kdo ovládá český nebo český znakový jazyk. To je nezbytné u dokumentů, kde je klíčové přesné porozumění textu.
Pohled do studia, ve kterém vznikají hybridní knihy.
Problém je, že vznik takové knihy je finančně a časově náročný. Překlad jediné stránky zabere přibližně pět hodin času a zaměstná několik specialistů, zvlášť když se jedná o odbornou literaturu. Studio střediska Teiresiás nabízí služby komukoliv, kdo projeví zájem o překlady do českého znakového jazyka.
„Sluchově postižení se totiž zpravidla netrápí tím, že neslyší, ale trápí se bariérami, které jsou v jejich okolí a dají se odstranit. Naštěstí se už dnes často odstraňují – třeba titulky u pořadů v televizi, zajištění tlumočení do znakového jazyka nebo simultánního přepisu mluvené řeči. Hybridní knihy jsou dalším nástrojem pro překonání bariér a je naším zájmem, aby jich bylo co nejvíce,“ říká Alexandr Zvonek.
Na portálu Střediska Teiresiás jsou knihy dostupné zejména lidem se specifickými potřebami. Význam srozumitelných informací je ale mnohem širší – smysl dává rozšíření například směrem k právním dokumentům a běžnému úřednímu styku, kde neporozumění textu může mít neblahé následky. Omezení pro rychlejší přibývání publikací v hybridním formátu je nyní především finanční.