"Atomy jsou základní částicí běžné hmoty, o které si lidstvo několik staletí myslelo, že jsou zároveň nejmenší možnou částicí. "Tohle je nesmysl, který lidstvo opakuje už víc než století. Lidé žijící před několika staletími nemohou za to, že název atom v 19. století začali lidé používat pro něco, co atomické není. To, že hmota není dělitelná do nekonečna se snad uznává pořád.
Ono je to ještě trošku jinak. Démokritos přišel s čistě filosofickou ideou o existenci nekonečně variabilních nedělitelných částeček, ze kterých je poskládáno úplně vše - svět i bůh. Jednalo se ale čistě jen o myšlenku. Ta se postupem času různě opakovala, ale vedle toho byla podstatně "populárnější" myšlenka toho, že jakoukoli látku lze dělit do nekonečna a každý takový kousek bude stále zachovávat vlastnost dané látky. To byla idea i mnoha alchymistických pokusů (ale ani v alchymii to nebylo tak, že by existoval jen jeden názor).Teprve až někdy v 18. století, kdy se začala naplno rozvíjet chemie na čistě vědeckém základu, se myšlenka určité mezní hranice dělitelnosti látky znovu vrátila. Zpočátku šlo ale stále ještě spíše o výkladovou pomůcku pro pochopení chování sloučenin - že za tím existují nějaké prazákladní prvky, jichž je ovšem už jen omezený počet. To je docela rozdíl proti Démokritovi, který měl ideu nekonečně variabilních dílků. Později pak tuto ideu rozpracoval mimo jiné Mendělejev a zejména Dalton, který právě název atom použil, a to pro takovou látku, kterou už chemicky (!!!) nelze dále rozdělit.Jinak s tou nedělitelností je to fakt hrozná potíž. Vždycky se najde něco, o čem se předpokládá, že to dělitelné už není, ale pak se najde moula, který to neví a pořádně do takové nedělitelné částice flákne a podívá se z čeho se skládá. Že v atomech jsou elektrony, zjistili poměrně brzo. To se ale ještě soudilo, že atom je takový anglický puding s rozinkami elektronů, které jsou tam rovnoměrně rozmístěny v nějaké kladně nabité hmotě. Pak ale tuším Rutherford, resp. jeho student, přišel na to, že atom je vlastně prázdná věc a ta kladně nabitá hmota je něco strašlivě malého uvnitř. Pak pochopili, že jádro obsahuje nějaké další částice, dlouho a dlouho považované za nedělitelné - kladně nabité protony a elektricky neutrální neutrony. Dál to už bylo opravdu tak, že do toho začal někdo stále silněji mlátit, vymysleli urychlovače částic a dívali se, co se stane, když se částice srazí. A když flákli dost silně, tak to nějak nedrželo pohromadě. Máme tu nedělitelné kvarky (a leptony, kam patří elektrony). No jo, ale od roku 1974 tu je hypotéza, že když se do toho flákne ještě silněji, tak by třeba mohlo být možné rozbít i ty kvarky a leptony na preony. Budou pak tou nedělitelnou částicí ony?
Stačí nepoužívat názvy s nějakým významem pro něco, u čeho ta vlastnost není zaručena. Stejnou chybu ale dělají lidi i v dnešní době a místo atomu se používá název elementární částice třeba pro kvarky. Jestli se podaří potvrdit, že kvarky se skládají z něčeho menšího, tak budou muset vymýšlet zase nějaký cool název. Tipuji něco jako superelementární 🙂.
Díky za kvalitní příspěvek.
Záleží na definici pojmu "hmota". Dokud se lidi nezačali vrtat v atomech, tak hmotou bylo železo, měď, síra apod. A pak je atom opravdu nejmenší částí - můžu dělit a dělit kus železa až se dostanu k atomu železa. Dál to už ale nejde - když rozdělím atom, tak mi nevznikne hromádka protonů železa a elektronů železa.
Mate v clanku mensi nepresnost. Zadne elektrony k nam z elektrarny neproudi. Pouzivame stridavy proud, takze elektrony jen kmitaji v dratech tam a zpatky. Pokud bychom pouzivali stejnosmerny proud, tak z jednoho dratu k nam budou elektrony prichazet a druhym je budeme vracet. CEZU neplatime za elektrony, ale jen za to, ze je rozpohybuje.
Ty elektrony se ani tak rychle nepohybují, pár cm za sec. Je to podobné jako vlny na rybníku, které dorazí na druhou stranu, ale částice vody zůstanou skoro na místě.
Na konci každé částice je energie. K té se zatím lidstvo neumí dobrat jinak, než termonukleární detonací. Až lidé budou umět opak, tedy z energie tvořit hmotu, bude civilizace skutečně někde jinde a také to bude znamenat, že celá skladba atomu je známa. Poznat mikrosvět bude trvat nakonec o mnoho déle, než makrosvět vč. vesmíru.
Že neustále píšete hlouposti, si člověk zvyknul. Tady snad ale není ani jedna věta správně. Jen pro zajímavost- K energii částic se doberete i normálním zapálením louče, nepotřebujete k tomu hned reaktor. - Vytváření hmoty z energie (v kontextu částic) se děje běžně třeba v urycjlovači při vytváření nových částic- Mikrosvět snad poznat půjde, vesmír ale nikdy, protože jeho velká část uletěla rychlostí převyšující rychlost světla.
S tou bezrozměrností elektronu trochu opatrně. Spíše by mělo zaznít, že rozměr elektronu nejsme schopni změřit, ale to neznamená, že není.Jde o to, že jsme schopni nějakým způsoben zjišťovat rozměry zhruba do 10^-18 metru, v případě nějakých odchylek v rozložení náboje pak až do 10^-25 metru. Náboj do tohoto rozměru žádnou odchylku nevykázal, u samotného rozměru je to pak složitější v tom, že tam už hraje roli kvantová neurčitost, kterou vykazuje sice naprosto každá částice (ale i každý objekt), ale ta neurčitost je tím vyšší, čím má objekt nižší hmotnost (resp. přesněji má nižší hybnost, protože s tou hmotností to je taky takové vachrlaté - vlastně se vůbec neví, co to hmotnost je a jestli vůbec hmotnost existuje, ale to je jedno).No, a protože elektron je velmi lehký, je jeho kvantová neurčitost velmi velká. Lze tedy jen určit pravděpodobnost nějakého "mraku", že tam někde by elektron mohl být. Ale už není (zatím???) žádný způsob, jak to změřit. Takže někde v tom "mraku" je něco, co sice má jasně změřitelný náboj, ale nejsme schopni tomu změřit jakýkoli rozměr. Elektron se proto pro účely standardního modelu považuje za bodový, bezrozměrný.Stejně je otázka, jestli v kvantovém světě má vůbec smysl mluvit o nějaké velikosti částice. Když se člověk podívá i na některé další hypotézy, které by měly popisovat jevy a skutečnosti, které standardní model nezahrnuje či neumí popsat, tak často zjistí, že vlastně jde jen o formu či projev energie nebo stav struny v určitém místě prostoru (v některém z 27 rozměrů, podle toho, jak velkou informační matici ta která hypotéza používá).
Díky za příspěvek. Už dlouho váhám, jestli je částicový výklad pevný v základech. Čím dál víc se obávám, že děti přestávají přemýšlet, zjednodušujeme jim pohled na okolní svět a pak nemůžeme opustit tyto falešné představy.
Co to máte za obrázek modelu atomu??? Takové velké koule jádra a elektronu.Můžete ty koule zmenšit???Pro představu, velikost jádra vůci atomu je asi jako velikost BB (base ball) vůči stadionu.
Názor byl 1× upraven, naposled 4. 1. 2018 11:36
Takový stadion asi ještě nepostavili. Co jsem našel, tak průměr baseball míčku je asi 7cm. Pokud by to bylo jádro atomu, tak atom by měl průměr asi 7km.Některé věci se prostě v měřítku kreslit nedají, protože by z toho nebylo nic vidět. U modelu sluneční soustavy je to podobné, ta by jenom u planet zabrala polovinu republiky, komety by už museli umístit někam k Měsíci.
Je to velmi pěkné! Jen drobná poznámka: Mionům se v české literatuře obvykle říká miony, protože je to podle řeckého písmene mí (takové to u s kapičkou, obvykle se tak značí předpona mikro-). Američané mu kdovíproč říkají "mu" a proto i lepton druhé genereace označují jako muon. V české literatuře ale zásadně mion a mionové neutrino. To, že vyzáření elektronu a antineutrina probíhá přes intermediální boson W by na téhle úrovni byla zbytečná obfuskace, ale v některém z dalších dílů by možná bylo fajn podívat se na zoubek slabé interakci :) Ale článek se mi fakt líbí a to je co říct, částice jsou můj denní chleba 😃
Američané mu kdovíproč říkají "mu", protože ani staří Řekové v tom neměli jasno:https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%BD... a to "u" místo "y" - řecká abeceda nerozlišuje "y" a "u", resp. "Y" četli jako "ü" a "OY" jako "u".
Jen bokem - nechápu toho Arpáda, jak si může klást CC licenční podmínky na svoje díla. Jeho kresbičky rozhodně nejsou jedinečným duševním výtvorem a tak ani nemůžou být autorsky chráněny.
Chybyčka v predposlednom odstavci:V běžném životě se setkáváme hlavně s neutrony, ale existují i hmotnější příslušníci klanu, muony a tauony. // Má to byť : V běžném životě se setkáváme hlavně s elektrony //
Díky, máte pravdu, opraveno.
Díky moc za zajímavý článek!Btw: řekl bych, že VTM jde pomalu s kvalitou nahoru, na rozdíl od Živě, kde je tomu bohužel spíše naopak :-/
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.