Výsledky rozsáhlé ankety ukazují, jak lidé spam vnímají a rozlišují. Poměrně nečekaný většinový názor zní: pokud jsem s odesílatelem již měl nějaké techtle-mechtle v minulosti a dostan od něj mail, není to spam.
Co je to spam? Internetoví guruové, nerdové, pionýři a svazáci nad otázkou mávnou opovržlivě rukou, protože oni to přece již dávno definovali. To ovšem jednak není pravda, a jednak to není důležité – co je a co není spam, ve smyslu „co je pro mě nežádoucí a co je přijatelné“, nerozhodují žádní rozumbradové, ale prostí uživatelé. Ostatně, žádná jednoznačná, jednoduchá, snadno zapamatovatelná a zvučně znějící definice spamu neexistuje ani dle oněch expertů.
Za oceánem se proto nedávno zeptali uživatelů: jaké typy zpráv považujete za spam a jaké ne? Výsledky výzkumu jsou docela pozoruhodné:
- nevyžádaný hromadný e-mail, který má zavádějící titulek, skrývá odesilatele nebo je podvodný: ano, 93%
- nevyžádaný hromadný e-mail, i když přichází z legitimních, neskrývajících se zdrojů, například od podnikatelů známých, význačných značek: ano, 92%
- nevyžádaný hromadný e-mail od firmy, se kterou jsem v minulosti udělal nějaký obchod: ne, 54%.
I když je u poslední otázky názor respondentů téměř rozpůlen, je přesto zajímavé, jak důležitým faktorem předchozí obchodní kontakt je. Respondenti uznávají, že subjekt, se kterým již udělali obchod, má právo je v budoucnu oslovit znovu, i když to zrovna nevyžádali, a tento názor má logiku. Pokud jsem s někým obchod udělal, je dosti pravděpodobné, že s ním udělám nějaký obchod i v budoucnu – naprostá většina nákupů je opakovaná (u daného obchodníka), jen v málo případech uživatel nakoupí jen jednou a pak o prodejci už nechce nikdy slyšet. A pokud tedy očekávám nebo přijímám, že s daným subjektem budu někdy zase obchodovat, jeho nevyžádaná nabídka mě nevadí, protože víceméně očekávám, že mě někdy bude informovat, co je u něj nového. Nesmí ovšem samozřejmě obtěžovat až opruzovat: formou, velikostí, periodicitou, nemožností se jí zbavit a podobně.
Respondenti též vyjádřili silnou podporu připravovanému zákonu, který by měl zakázat hromadný mailing, který jakýmkoli způsobem skrývá nebo falšuje identitu odesilatele či je zavádějící v titulku nebo popisu (86% respondentů). O něco více než třetině respondentů vadí více spam jako takový než obsah spamových e-mailů, a o něco méně než třetině zase vadí více obsah než objem mailů. Lidé jsou tedy citliví podobnou měrou jak na to, že je otravují maily, které nechtěli (tj. obtěžuje je jejich mazání), tak na to, že tyto maily jsou klamavé a podvodné.
Realizovaný průzkum, jakkoli vypadá jednoduše a samozřejmě, je ve skutečnosti jednou z prvních vlaštovek, kde kohosi vůbec napadlo se zeptat, co o problému soudí ti, kterých se týká a kterým je jev adresován. Diskutování o spamu by se tak konečně mohlo dostat do racionální roviny: skutečně nejde o to, zakázat jakékoli předtím nevyžádané otevření komunikace po Internetu („dobrý den, volám vám na telefon proto, že se vás chci zeptat, jestli vám smím poslat e-mail?“), ale aby se velmi účinně a razantně zakázalo a trestalo bombardování podvodnými, sexuálně explicitními, anonymními či pravou identitu falšujícími, naprosto necílenými (např. v poslední době mě chodí hodně mailů na zvětšení objemu ňader) maily, aby se potlačily hoaxy, řetězové dopisy, aby se zlikvidovaly maily nabízející denně dvacetkrát tentýž nesmysl. Pakliže bude toto zlikvidováno, zmizí z mailboxů 99% nevyžádaných mailů a to, co tam zůstane, bude naprostou většinou uživatelů s klidem a úsměvem akceptováno – semtam nějaká nabídka, někdy zajímavá, někdy nezajímavá: co má být, proti několikanásobnému přerušení napínavého filmu pětiminutovým reklamním blokem, kdy člověk skutečně a doslova „trpí“, to je selanka.
Off topic na závěr: server antispam.cz (www.antispam.cz) který na svých stránkách nese mnoho sebevědomých a sebechvalných prohlášení, je bohužel ostudou českého antispamového boje. Tvrdí například o sobě, že adresa anti.spam.cz (kdysi zrcadlo toho serveru) je podporována „všemi členy sdružení NIX“, a tito členové zde budou uveřejňovat doporučení, vést databázi spammerů, a tak dál. Jenže adresa anti.spam.cz nefunguje, též www.spam.cz nemá dnes žádný obsah a nezřetelného, poloanonymního majitele, což je zejména vzhledem k spamové problematice poněkud výsměch. Server spammery nesleduje a nezveřejňuje, černá listina je zastaralá, a i informační materiály jsou dnes už zavádějící, naprosto nevystihující podstatu problému (pověšenou na odkazu „Podstata problému“). Dnes je zřejmé, že podstata spamu nespočívá v přenesení částí marketingových nákladů na „někoho jiného“ (marketingové náklady v důsledku vždy hradí spotřebitel ve zvýšené ceně produktu), hlavním problémem spamu už dnes není (jak je citován Vint Cerf, sice jeden z „otců Internetu“, ale mýlí se) „narušení provozu veřejných služeb“, ani „odnětím významých zdrojů uživatelů“. Ne že by to byla vysloveně nepravdivá tvrzení, ale pocházejí z doby, kdy bandwith byl vzácným zbožím; rovněž tvrzení, že spam je škodlivý tím, že vám „krade výpočetní kapacitu“, je poněkud mimo mísu. Tristní je pak „Návod, jak se bránit spammingu“, který je pravděpodobně několik let starý a vůbec nezmiňuje dnes nejdůležitější ochranu, a to s využitím novely zákona o reklamě, která dává uživatelům do ruky velmi silné zbraně.
