Co bude dál s Napsterem? Vzestup a pád nejsilnější online komunity

Analytický článek shrnující podstatné události okolo Napsteru, podstatu jeho úspěchu i neúspěchu a budoucí trendy.
Napster, který dokázal získat pro svou síť více než šedesát milionů uživatelů, bude patrně v brzké době vypadat úplně jinak. Podřídil se totiž nátlaku RIAA, jejíž způsob vystupování může připomínat spíše než solidní jednání malé dítě, kterému vzali bábovičku.

Co je to Napster a v čem je problém?

Pokud jste nesledovali předchozí dění, pak jen stručně vysvětlíme, že Napster je komunita uživatelů, kteří si vzájemně nabízejí a stahují od sebe nahrávky ve formátech MP3 a WMA. K tomuto účelu musí uživatel použít program Napster (tj. klientská aplikace), nainstalovat si jej a zpřístupnit složku, ve které má písničky, jež chce poskytnout (nasdílet) ostatním. Když se pak tímto programem zapojí do sítě, spojí se s centrálním serverem Napsteru, kterému klientská aplikace předá seznam všech poskytnutých písniček a tento seznam průběžně aktualizuje. Server Napsteru si seznam uloží do databáze písniček, jež jsou právě k dispozici a poznamená si také údaje o uživateli, který tyto písničky poskytuje (jeho přezdívku a IP adresu). Pokud pak jiný uživatel hledá nějakou písničku, předá mu server Napsteru seznam všech právě připojených počítačů (resp. přezdívky jejich uživatelů), na kterých je daná nahrávka k dispozici. Uživatel si následně vybere, od koho si požadovanou písničku stáhne a server Napsteru zprostředkuje klientské aplikaci informace potřebné ke spojení s počítačem, na němž se písnička nachází. Klientská aplikace se spojí s druhou stranou a zahájí stahování.

V čem je problém této (a nejen této) komunity? V tom, že drtivá většina nahrávek, které jsou uživateli poskytovány ke sdílení, je chráněna autorským zákonem či copyrightem některé nahrávací společnosti nebo umělce. To se pochopitelně nelíbilo především nahrávacím společnostem, které dle svých tvrzení přicházely kvůli Napsteru o značné zisky a vytáhly do boje. Tento boj zastřešila organizace RIAA (Asociace amerického nahrávacího průmyslu), která podala žalobu k soudu na společnost Napster. Ponechejme nyní stranou skutečnost, že Napster jako takový nikdy neposkytoval žádné nahrávky, ke kterým by se vztahovala autorská práva - Napster pouze poskytnul program a servery, na kterých běžela aplikace spravující databázi připojených uživatelů a právě dostupných nahrávek. Zodpovědnost by měli nést uživatelé, kteří dali k dispozici písničky, k nimž neměli autorská práva - tento způsob ostatně zvolila belgická odnož IFPI (International Federation of the Phonographic Industry - Mezinárodní federace fonografického průmyslu) a nutno uznat, že ač je její způsob boje pro uživatele Napsteru podstatně nepříjemnější, nelze proti němu mít žádné faktické námitky.

Žel soudkyně Marilyn Hall Patelová byla zcela jednoznačně na straně velkých a bohatých nahrávacích společností a na jejich žádost vydala loni v červenci předběžné opatření, podle kterého měl být ukončen provoz centrálních serverů. Napster se proti tomuto rozhodnutí odvolal a uspěl - odvolací soud až předběžné opatření zamítl a nařídil jeho přepracování.

Až do poloviny února byl jedinou podstatnou událostí vstup společnosti Bertelsmann do Napsteru a zahájení plánů na převod Napsteru na placený systém, přičemž z poplatků měly být nahrávacím společnostem hrazeny ušlé zisky. Počítalo se s tím, že komerční verze Napsteru zahájí svůj provoz v červnu a Bertelsmann se snažil pro tuto myšlenku získat podporu velkých nahrávacích společností. Z "velké pětky" se ale zapojila pouze bertelsmannova vlastní BMG, která do rozvoje Napsteru investovala 50 milionů dolarů.

V polovině února zasedal Federální odvolací soud v San Francisku, který v první řadě zkritizoval předběžné opatření vydané soudkyní Patelovou a vyzval ji k jeho opravě, přičemž naznačil, že hlavní myšlenkou by mělo být pozastavení nelegálního šíření nahrávek a nikoli zničení komunity jako takové. K samotnému Napsteru odvolací soud konstatoval, že porušuje a nabádá k porušování autorských práv. To se setkalo s velkým ohlasem RIAA, kterou tento výrok utvrdil v jejím přesvědčení a v tom, že Napster je nutné sprovodit ze světa za každou cenu.

Napster se nadále snažil prosadit komerční systém, který by přinesl finance nejen jemu, ale i nahrávacím společnostem, a přišel s nabídkou rovné miliardy dolarů, kterou měly dostat nahrávací společnosti do pěti let. Tato nabídka, podobně jako předchozí, podle které měly nahrávací společnosti dostávat procenta ze zisku, se setkala spíše s vlažným ohlasem. Souhlas vyjádřila v podstatě pouze BMG, ostatní společnosti přešlapovaly na místě a svůj souhlas zpravidla podmiňovaly tím, že Napster musí přijít s kvalitním systémem, který bude zajišťovat jejich práva. Zcela jinak ovšem zareagovala RIAA, přesněji její prezidentka Hilary Rosenová, která si patrně ani nabídku nepřečetla a trvala na tom, že Napster musí přestat se šířením nelegálních nahrávek.

V pátek proběhlo další slyšení, kde Napster oznámil, že připravuje systém, který bude zajišťovat, aby nebylo možné stahovat nelegální nahrávky. Monitorování a blokování nelegálních skladeb začalo již v pondělí ráno. Soudkyně Patelová zareagovala pro někoho možná trochu překvapivě - vydala totiž předběžné opatření, které v podstatě staví na započatém blokování nahrávek, ke kterým se vztahují autorská práva nahrávacích společností, a upřesňuje podmínky další existence Napsteru. Napster tedy svým, byť zatím příliš snadno průchodným, filtrem přesvědčil.

Jak funguje filtrování

V praxi to funguje tak, že pokud nějaký uživatel bude poskytovat písničku, která je na seznamu copyrightem chráněných skladeb, nebude tato písnička zařazena do databáze na centrálním serveru a ostatní uživatelé tak nebudou mít žádnou možnost, jak ji najít. Seznam copyrightem chráněných skladeb budou dodávat nahrávací společnosti a je v podstatě jen v jejich kompetenci, co do tohoto seznamu zařadí.

V tomto okamžiku je jisté, že Napster bude muset vybudovat dostatečně neprůstřelný systém, který zajistí, že se v síti budou nacházet pouze nahrávky, ke kterým se nevztahují ničí autorská práva. Je otázkou, co v síti Napsteru vlastně zbude. V tuto chvíli je ale důležité jediné: soud uznal provedené opatření jako postačující a nenařídil ukončení provozu této sítě.

Aplikovaný filtr dává poměrně silný nástroj do rukou všech bojovníků proti podobným systémům pro online sdílení dat. Když totiž Napster dokáže zajistit kontrolu obsahu své sítě, bude RIAA a další organizace zabývající se porušováním autorských práv požadovat po provozovatelích všech podobných komunit zavedení obdobných opatření zajišťujících nemožnost nelegálního šíření nahrávek.

Jak se dá filtr obejít?

Blokování nelegálního obsahu na základě názvu souboru je zcela evidentně nedostatečným způsobem, který nemůže zajistit nekontrolované šíření nahrávek, k nimž se vztahují autorská práva nahrávacích společností a umělců. Chyba je již v samotném principu filtru, kdy nahrávací společnosti dodávají Napsteru seznam obsahující názvy souborů nebo jejich jednoznačně identifikujících částí, jež mají být zablokovány. Pokud se nějaká skladba jmenuje jen trochu odlišně, filtr jí vyhodnotí jako vyhovující. Hra s uživateli na kočku a myš tedy začala a zatím, jak se zdá, vítězí chytrost uživatelů.

Zatím jsme v období, kdy je vymýšlení variant velmi jednoduché, místo Piano Man, skladbu nazveme PianoMan a Napster ji pustí, tyto varianty ale budou časem odchytávány, jak se bude zvětšovat objem blokovaných názvů.

O něco dál se dostává šifrování názvů. Nejjednodušší formou je obrácení pořadí písmenek v názvu interpreta nebo písničky - například skladbu Hello lze uložit jako olleH a filtr jí pustí jako vyhovující. O něco pokročilejší jsou programy, které se pomalu začínají objevovat, jež nabízejí ještě rafinovanější způsob. Šifrují totiž název souboru podle určitého klíče, takže z původního názvu zbude jen nesmyslná změť znaků. Takto přejmenované soubory pochopitelně monitorovací systém Napsteru také pustí, protože je nemá v databázi blokovaných skladeb. Jiný uživatel používající stejný software pro šifrování jmen souborů pak jednoduše zadá název skladby, kterou chce najít a program mu prozradí, jak vypadá tento název v šifrované podobě. Pak již jen stačí tento modifikovaný název zadat do vyhledávání. Některé programy již dokonce došly během krátké doby ve svém vývoji tak daleko, že nabízejí automatické přejmenování všech sdílených nahrávek do šifrovaného tvaru a naopak automatické přejmenování všech stažených skladeb ze šifrovaného tvaru do původního názvu. Nevýhodou je, že existuje několik vzájemně nekompatibilních programů, které používají různé šifrovací klíče. Dá se ale předpokládat, že v brzké době se objeví aplikace integrující všechny způsoby šifrování a dešifrování do společného uživatelského rozhraní.

To jsou zatím jen první dva malé krůčky, které dokazují vynalézavost uživatelů a současně děravost filtru, který Napster nasadil ve snaze zamezit šíření nelegálního obsahu prostřednictvím své sítě. Lidé jsou neskutečně vynalézaví a patrně neexistuje žádný zámek, ke kterému by někdo nedokázal najít klíč, nebo alespoň alternativní způsob, kterak ten zámek odemknout.

A co komerční model?

S přechodem na placený systém se bude Bertelsmann muset postarat o obsah, aby mohl zajistit uživatelům dostatek důvodů, proč by měli za členství v této komunitě platit. Zatím nemůže v tomto směru počítat s globální podporou všech nahrávacích společností (pouze s vlastní BMG) a v síti Napsteru se tak budou moci nacházet pouze nahrávky nezávislých interpretů a společností, které se s Napsterem dohodnou na podílu ze zisku a uzavřou s ním smlouvu umožňující tento způsob šíření svých nahrávek

Jedno je jisté - Napster stojí především na tom, že si uživatelé mohou stáhnout hudbu, která se jim líbí, což jsou minimálně v 99% písničky, k nimž se vztahují autorská práva některé nahrávací společnosti. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, je poměrně jednoduchá - nahrávací společnosti mají dostatek prostředků, aby mohly propagovat své interprety a jejich písně. Díky tomu se písničky objevují v rádiu, televizi a jiných sdělovacích prostředcích. Pokud nějakou písničku slyšíte potřetí, počtvrté, je podstatně vetší šance, že vás zaujme, než písnička, kterou slyšíte poprvé. Přiznejme si, že umělci, za kterými nestojí nějaká velká nahrávací společnost, mají výrazně nižší šanci na úspěch - důkazem budiž alternativní scéna, nebo nezávislí autoři.

Pokud filtr, který Napster na žádost soudu nasadí, bude skutečně natolik silný a neprůstřelný, zůstane v síti jen několik nahrávek, které mohou být šířeny zdarma. Bez jakékoli diskuze se bude jednat především o nahrávky, které nikoho nebudou zajímat, protože je nikdo nezná (nevysílají je v rádiu, tak odkud by je potenciální posluchač měl znát?). Logicky bude následovat rozpad celé komunity a přechod uživatelů na jiné systémy, kde nebudou restrikce a kde najdou nahrávky, které mají rádi.

Napster potřebuje obsah od nahrávacích společností, aby mohl generovat zisk, ty ale nechtějí nyní důvěřovat svému nepříteli, zvláště když většina z nich pracuje na vlastních systémech pro využití komerční síly Internetu. Zatím jsou tyto snahy ale oddělené a není zde podpora zastřešujícího systému, kterým by se chtěl Napster stát.

Napster řeší problémy distribuce

Politika nahrávacích společností je orientována logicky především na masovou hudbu, problémem je i váznoucí distribuce okrajových titulů. Uvedu příklad: sháněl jsem soundtrack k seriálu Pohotovost (Emergency Room). V music shopech, včetně těch největších, nebyla prakticky žádná šance - regály byly sice plné, ale pouze cédéček, o které je jistý zájem široké veřejnosti a které tak nezůstanou prodejci na skladě. Že někdo chce písničky, které neposlouchají tisíce dalších, to prodejce prostě nezajímá - takový zákazník je z jejich pohledu absolutně nepodstatný. Zkusil jsem prohledat internetové obchody - na jednom skutečně kýžený titul měli, nicméně objednávka byla po nějaké době s omluvou zrušena s tím, že zmíněný titul není distributor schopen zajistit. Nakonec jsem pořídil v dalším internetovém obchodě, který mi cédéčko nechal importovat přímo z Velké Británie za asi 780,- Kč. Cena skutečně lidová na to, že jsem si ho poslechl cirka za hodinu, ale protože jsem po tomto titulu toužil, byl jsem ochoten zaplatit jakoukoli cenu (což pochopitelně nahrávacím společnostem a prodejcům náramně vyhovuje).

Druhá názorná ukázka: na internetové hitparádě holandského rádia Veronica mě zaujala nahrávka skupiny Krezip. I kdybych běháním po našich obchodech strávil několik let, nikdy bych jí nesehnal - setkal bych se maximálně tak s udivenými výrazy prodavačů, kteří netuší, že něco takového existuje, případně (pokud by takový prodavač náhodou věděl, o co jde) s konstatováním "to tady nikdo neposlouchá, takže to asi neseženete". Mne ale nezajímá to, jestli někdo Krezip v Česku poslouchá nebo ne - poslouchám je já a jen proto, že jejich album nikdo nedováží, nepojedu do Holandska. Co v takovém případě zbývá? Snaha získat toto album legálně byla, ale protože zmíněnou formaci asi v Česku skutečně nikdo nezná, musel jsem nakonec zkusit štěstí u Napsteru a... ...světe div se, bylo tam několik uživatelů, od kterých jsem si kýženou hudbu stáhnul. Jiná šance prostě neexistovala.

Co je dobré a co je špatné?

Jednoznačně souhlasím s tím, že okrádat autory, kteří složili písničku a text, i interprety je velice amorální, protože všichni ti lidé věnovali nahrávce svůj čas a svůj um. Nechci použít nepříliš přiléhavé přirovnání ke krádeži rohlíku v samoobsluze, protože jsem přesvědčen, že složení písničky a její následná interpretace je jistě mnohem namáhavější, než upečení jednoho rohlíku v automatické peci. Bohužel neexistuje možnost zaplatit přímo umělci jeho snahu, protože nad každým z těch úspěšných bdí velká nahrávací společnost, která si zpravidla smluvně ošetřuje, že umělec sám nebude mí právo šířit svá díla. Problém je v tom, že velké nahrávací společnosti zatím nepodporují média jako je Internet, což případ s Napsterem dokazuje zcela jasně. Jejich hlavní obavy jsou ze ztráty neomezené kontroly nad nahrávkami a nechtějí si při něčem spálit prsty. Místo perspektivního, rychlého a efektivního způsobu šíření nahrávek bez hranic tak budou nadále prosazovat centralizované, plně kontrolované šíření podle toho, kde budou mít nejvyšší zisky. Místo zaměření na jednotlivce bude i nadále jediným přípustným způsobem zaměření na masy, nejlépe šílejících fanynek a fanoušků, které budou ochotné zaplatit za necelou hodinu písniček i více než 600 Kč.

Dostáváme se tak do uzavřeného kruhu: umělci, kteří jsou ochotni šířit své nahrávky skrze Internet, nemají šanci, protože jim to jejich nahrávací společnosti nedovolí. Ti, co se nebudou chtít podřídit a zařadí se do škatulky nezávislý umělec, zase nemají příliš velkou šanci na prosazení, protože nikdy nebudou mít takové příjmy, aby si mohli zaplatit propagaci a reklamu, jakou může zajistit pouze velká firma. Jejich nahrávky se tak budou prodávat po kusech a jedinou možností, kterak mít alespoň nějaký zisk, je minimalizace ceny, aby si jejich hudbu poslechli i ti zájemci, kteří na nahrávku narazí jen náhodou a jméno interpreta do té doby neslyšeli.

Role nahrávacích společností je nepopíratelná - zajišťují umělcům propagaci, technické zázemí, distribuují jejich díla do světa a komunikují s prodejci a dealery. Bohužel každý článek, včetně nahrávací společnosti, si k ceně připočte své náklady a marži, čímž cena nahrávek roste nad únosnou mez. Tím samozřejmě klesá zájem posluchačů a protože nahrávací společnosti nechtějí, aby současně klesaly jejich příjmy, reagují zdražením, což pochopitelně vyvolá protiakci a další pokles zájmu. Pokud se pak objeví systém, který poskytuje prakticky totéž, ovšem zcela zdarma, nemůžeme se divit, že existuje tolik lidí, kteří jsou ochotni porušovat autorská práva, aby si mohli poslechnout muziku, která jim vyhovuje.

Jediným řešením je odstranění co možná nejvíce prvků z řetězce mezi interpretem a posluchačem. Je jasné, že nahrávací společnosti patrně neodstraníme, neboť jejich role je nepopíratelná. Můžeme ale odstranit lisovnu kompaktních disků, distributory a prodejce, čímž se cena za nahrávku markantně sníží. Jak toho dosáhnout? Jedině šířením hudby v elektronické podobě a to nejlépe prostřednictvím Internetu. Zvolený postup přitom musí být pro uživatele co nejjednodušší, bezplatné a jednoduché výměnné sítě jsou příliš lákavé.

Co dál?

Napster se patrně po nasazení skutečně fungujícího filtru s velkou pravděpodobností rozpadne - to je takřka neoddiskutovatelný fakt, protože o nahrávky nezávislých interpretů bude mít zájem jen minimum jeho uživatelů. Členové komunity Napsteru následně přejdou na jiné výměnné systémy, kde budou moci opět nabízet a stahovat písničky bez jakýchkoli omezení. Napster tedy zůstane legendou, která ukázala způsob, jak by se daly vydělat peníze na neomezeném šíření hudby (nebo čehokoli jiného) skrze Internet. Dost možná ještě nepřišla ta správná doba, nicméně je jisté, že jednou bude na tomto nebo velice podobném principu fungovat podstatná část šoubyznysu.
Diskuze (15) Další článek: Intel zlevňuje procesory až o 19 procent

Témata článku: Software, Internet, Nelegální soubor, Jediná síť, Šance, Brzká doba, Veronica, Nezávislý umělec, Nezávislá kontrola, Předběžný název, Jednoduchý tvar, Jednoduchý princip, Velký problém, Rohlík, Formace, Podobný způsob, Room, Copyright, Napster, Písnička, Šíření, IFPI, Velká společnost, Rohlík.cz, Názorná ukázka


Určitě si přečtěte

Podívejte se, co dokáže vyrobit jedna z nejexotičtějších 3D tiskáren v Česku

Podívejte se, co dokáže vyrobit jedna z nejexotičtějších 3D tiskáren v Česku

** Na jaře tiskla unikátní české respirátory ** Používá ji třeba Škoda Auto, a.s. ** Zajeli jsme se podívat do pražského showroomu 3Dees

Jakub Čížek | 12

Internet poslední naděje. Kdo má nejlepší tarif „LTE na doma“?

Internet poslední naděje. Kdo má nejlepší tarif „LTE na doma“?

** Srovnali jsme fixní LTE připojení od tuzemských operátorů ** Liší se rychlostmi, cenou i podmínkami ** Na co všechno dát pozor?

Lukáš Václavík | 32

Google mapy, Seznam mapy, Apple mapy... Velké srovnání šesti internetových map. Kdo to dělá nejlépe?

Google mapy, Seznam mapy, Apple mapy... Velké srovnání šesti internetových map. Kdo to dělá nejlépe?

** Která klasická webová mapa se vám líbí nejvíce? ** Srovnali jsme šest velkých služeb v několika situacích ** Hlasujte v anketě

Jakub Čížek | 81


Aktuální číslo časopisu Computer

Megatest televizí do 25 000 Kč

Nejlepší herní klávesnice

Srovnání správců hesel

Jak upravit fotky pro tisk