Chystaný telefonní i e-mailový seznam: nejen zbytečný, ale možná i škodlivý

Ministr informatiky by si měl raději vzít příklad ze svého oblíbence Al Gora: nejvíce pomáhat znamená do ničeho se neplést.
Chystaný telefonní i e-mailový seznam: nejen zbytečný, ale možná i škodlivý

Ne že by nebylo potřeba novelizovat, respektive vůbec zákonně vymezit oblast elektronických komunikací: tato oblast je dosud existujícími zákony krytá velice nedokonale a v řadě případů i sporně, neboť zákony v době svého vzniku s něčím podobným vůbec nepočítaly. Nový návrh, který na této adrese zveřejnilo ministerstvo informatiky, ale příliš nepotěší.

Zatímco se celý svět snaží oblast elektronických komunikací co méně regulovat a ovlivňovat (až na oprávněné výjimky jako je např. spam), přichází české ministerstvo se 116 stranami popisujícími, co se smí a co se nesmí. Bývalý americký viceprezident Al Gore, jehož „odkazem“ se údajně ministr Mlynář nechává inspirovat, jednou na dotaz, co nejlepšího může vláda pro rozvoj internetu udělat, prý odpověděl lakonicky: „nepřekážet“. Toto zřejmě na české ministerstvo nedorazilo, a pokud bude zákon schválen, bude znamenat pro podnikatele opět houštinu nařízení, kterými se budou muset prokousat a prokličkovat.

Kromě tématu článku (sporného telefonně-emailového seznamu) obsahuje návrh zákona i další perly, například v již zmiňované problematice spamu. Paragraf č. 93 zcela lakonicky říká:

Je zakázáno použít adresu elektronické pošty pro odesílání zpráv třetím osobám bez souhlasu držitele adresy elektronické pošty.“

Je tím míněna moje adresa, či adresa příjemce? Logicky snad příjemce, neboť odesílat lze i bez vlastní adresy; ovšem v zákoně je právě slovo „odesílání“; znamená to tedy, že lze spamovat, pokud při spamování nebudete používat na straně odesílatele e-mailovou adresu. Hurá! Pokud se ovšem nějak přeneseme přes logickou chybu, pak to znamená, že jestli chci třetí osobě (takový Terry Pratchett by se obratem zeptal: „A kdo je ta druhá osoba?“) poslat mail, musím ji nejdříve jinými prostředky¸ protože e-mailem to možné není, požádat o souhlas? Tedy „volám vám na mobil, jestli vám můžu poslat mail“? Zdá se, že bez výslovného souhlasu předem bude v Česku možné poslat e-mail… leda tak sám sobě. V oblasti nevyžádané reklamy má zákon naprosto nejasno v terminologii, což je ovšem dosti zásadní problém. Na jednom místě (par. 95) říká, že je zakázáno používat elektronickou komunikaci k „přímému marketingu“ (a k nepřímému to je povoleno?), jinde je zase zakazována „marketingová reklama“, což je úžasný novotvar, ze kterého musí pracovníci reklamních agentur lézt z kůže. Něco jako „reklamní inzerát“.

Zákon obsahuje – mimo spousty dalších úprav, kterými se, doufám, budeme věnovat v budoucnosti – ještě přinejmenším jeden sporný návrh. Ministerstvo chce přijít s telefonním seznamem, který by obsahoval kromě pevných linek i čísla mobilů, a dokonce i e-mailové adresy. Jak je známo, v dobách, kdy neexistovaly jiné telefony než ty se zakrouceným kablíkem a pojem e-mailová adresa by si lidé asi vykládali jako sídlo natěračské firmy, vzniklo poměrně smysluplné uspořádání: firma získala exkluzivitu na vydávání tištěného telefonního seznamu, s povinností dodat jej zdarma každému účastníkovi (tehdy ještě nebyli zákazníci, ale účastníci), a mohla do tohoto seznamu libovolně nabírat reklamu. Projekt Zlatých stránek byl zejména do rozvoje mobilní telefonie a internetu komerčně fenomenálně úspěšný, ovšem podle nového zákona by měl letos již ztratit jak exkluzivitu, tak i povinnost tuto službu zdarma poskytovat.

Ministerstvo nyní projektuje (ze zákona) vznik jednotného seznamu, který by měl obsahovat jak uživatele pevných linek, tak i čísla na mobily a dokonce i e-mailové adresy. Myslí pochopitelně na ochranu soukromí, tj. kdo by nechtěl být uveden, uveden by nebyl, a dokonce zavádí v návrhu čísla typu „do not call“, tj. taková, která je zakázáno adresovat v telemarketingu. (I zde jsme se nechali inspirovat Amerikou, kde podobný zákon prošel nedávno a úspěšně platí; v Česku ovšem telemarketing není zdaleka tak rozšířeným nešvarem jako v USA.)

Jistě bychom ihned mohli vznést řadu námitek: uživatelé předplacených karet zůstávají navždy v anonymitě, takže seznam bude z poloviny nedokonalý, a e-mailové adresy mají jepičí život – co změna zaměstnání, to změna e-mailu, privátní adresy lidé mění jako saka a většina z nás jich má hned několik (co s tím?). To ale není základní problém návrhu – ten spočívá v samotném faktu, že existence jakýchsi seznamů je určována zákonem. Jsem naprosto přesvědčen o tom, že nejlépe zájmům občanů, podnikatelů i státu prospěje, když od něčeho takového dá stát naprosto ruce pryč, samozřejmě s důležitou výjimkou ochrany soukromí občanů (to je ovšem již zákonem pokryto). Jaké k tomu mám argumenty?

Občan sám musí mít možnost se rozhodnout, v jakém seznamu (a či ve vůbec nějakém) chce být a měl by mít právo se do něj zapsat, či nechat vyškrtnout; měl by také právo určit, co zde o sobě chce a co nechce mít uvedeno. (Totéž platí o firmách.) Rozvoj elektronických komunikací – nejen internetu, ale i databází a seznamů šířených na CD a podobně – přinesl vznik stovek, možná tisíců seznamů, které plní nejrůznější funkce; takové, jaké jeden centrální seznam nikdy nesplní. Jako živnostník-zasklívač oken budu chtít (možná) být ve veřejném seznamu s číslem, jménem a adresou; v jiném, lokálním seznamu živnostníků s desítkami dalších podrobných údajů, ve třetím seznamu spolužáků zase jinak, ve čtvrtém, shromažďujícím přátele, se kterými sdílím koníčka, opět jinak. Někde budu chtít mít pevnou linku, jinde první (soukromý) mobil, ve druhém druhý (pracovní) mobil, v dalším pracovní e-mail, v ještě dalším e-mail freemail… a tak dál.

Situace v roce 2004 je dramaticky odlišná od roku 1989. Před patnácti lety existoval nedostatek informací – nehrozil ani spam, ani vlezlé marketingové obtěžování, téměř neexistovalo nebo nehrozilo ani zneužívání těchto informací. Tehdy bylo skvělou zprávou rozvíjející se demokracie, že stát tyto informace lidem zpřístupní a poskytne. Dnes je situace právě opačná: z důvodu obtěžování (marketingového i jiného), z důvodu ohrožování soukromí mají lidé naopak touhu, důvod a svaté právo být implicitně „skrytí“ a zveřejnit se jen na své vlastní výslovné přání a tam, kde chtějí, a kdy chtějí, nikoli aby byli implicitně zveřejnění a museli se nechat vyškrtávat.

Samozřejmě: zákon nikomu nezakazuje vydávat další různé seznamy. Proč ale určuje zákonem povinnost jedné firmě vydávat telefonní seznam? Proč vůbec ustanovuje opět „poskytovatele univerzální služby“, kterému jsou:

§ 41

(3) „Podnikatelé poskytující veřejně dostupné telefonní služby jsou povinni alespoň jednou za tři měsíce předávat poskytovatelům univerzální služby podle odstavce 1 a 2 osobní údaje účastníků-fyzických osob a identifikační údaje účastníků-právnických osob (…) s výjimkou údajů těch účastníků, kteří uveřejnění odmítli.“

přičemž

(5) Osobními údaji podle odstavce 3 se rozumí: jméno, příjmení, popřípadě pseudonym, adresa pobytu, telefonní číslo a adresa elektronické pošty.

Není zbytečnějšího ustanovení. Budou-li chtít lidé své údaje poskytovat, poskytnou je (nabídka). Budou-li chtít jiní lidé mít k těmto údajům přístup (poptávka), ještě lépe – budou za ně i platit. Nebude-li chuť je poskytnout, nebude-li nabídka, má poptávka smůlu. Tak tomu v tržním prostředí totiž chodí. Ustanovovat tuto konstrukci zákonem je zhola zbytečné; pouze se utrácí peníze, neboť telekomy budou ze zákona povinny nejméně čtyřikrát ročně někomu posílat údaje o svých zákaznících (drahé, sporné, zneužitelné, možná i diskriminační), přičemž tyto záznamy budou stejně neúplné a ochuzené, např. o uživatele mobilních předplacených karet a dále o ty uživatele, kteří se rozhodnou v seznamech nebýt, takže případný chvályhodný účel „poskytnout přístup k informacím/identitám“ splněn nebude. Nečekejte, že provozovatel pyramidové hry, okresní gangster nebo Pražský cech zlodějů a kapsářů budou těmi, kteří se do těchto seznamů hrdě zapíší.

Někdo jiný bude zase ze zákona povinen tyto informace vydávat a šířit, a poskytovatelé mu (par. 41/3) navíc budou muset hradit vynaložené náklady. Výsledně to ovšem pochopitelně vše zaplatí občan - uživatel telekomunikačních služeb.

P.S.: Ale na ten tištěný seznam pseudonymů – internetových nicků – se opravdu těším.

Diskuze (109) Další článek: SCO žaluje DaimlerChrysler

Témata článku: E-mailová adresa, Nejrůznější funkce, Tel, Gangster, Mobilní telefonie, Podrobný údaj, Vznik, Seznam, Telefonní číslo, Terry, Druhá osoba, Adresa, Zneužitelný člověk, Nick, Lokální zákon, Chci, Gore, Americký víceprezident, M/s, Podobný zákon


Určitě si přečtěte

České Rajče je stále plné dětských nahotin. Student pomocí A.I. analyzoval miliony fotek

České Rajče je stále plné dětských nahotin. Student pomocí A.I. analyzoval miliony fotek

** Rajče.net má odjakživa problémy s choulostivými fotkami dětí ** Student zlínské univerzity analyzoval jeho katalog ** Neuronová síť doposud prozkoumala 6 milionů snímků

Jakub Čížek, Filip Šedivý | 73

Měření rychlosti internetu: Populární Speedtest.net neřekne o skutečné rychlosti internetu téměř nic

Měření rychlosti internetu: Populární Speedtest.net neřekne o skutečné rychlosti internetu téměř nic

** Speedtest stále častěji měří jen rychlost na poslední míli ** Ta však ale neodpovídá reálnému surfování ** Jak se tedy pokusit změřit tu skutečnou?

Jakub Čížek | 85



Aktuální číslo časopisu Computer

Test 9 bezdrátových reproduktorů

Jak ovládnout Instagram

Test levných 27" herních monitorů

Jak se zbavit nepotřebných věcí na internetu