Robustní skříň se spindlem na CD ukrytým pod spodními dvířky si představíme na více než osmdesáti fotografiích.
Většina spojů ve skříni je nýtovaná. Plechy skříně jsou v kritických místech pečlivě zahnuté tak, aby se minimalizovalo riziko pořezání. Nepříliš často vídané jsou i malé výztuže v koutech.
Po obvodu pod levou bočnicí jsou kovové pružinky z tenkého plechu. Pod pravou bočnicí byste je ale hledali marně.
Plech, na který se osazuje základní deska, je poset řadou otvorů pro distanční sloupky. Orientaci usnadňuje jejich značení písmenky.
Na druhé straně je v horní třetině skříň zpevněná výztuhou. Šroubky v ní upevněné slouží pro bezšroubkovou montáž mechanik (nezní ten trochu kostrbatý používaný český překlad anglického „toolless“ v tomto případě celkem komicky?)
Šrouby s válcovou hlavou stačí zašroubovat do horních otvorů v optické mechanice a mechaniku poté zepředu zasunout. Šroubky se pohybují v podélných otvorech (proto ty nezvykle široké škvíry v plechu klece pro mechaniky) a jakmile mechaniku zatlačíte nadoraz, kovový plíšek zajistí zadní šroubky.
Při demontáži pak stačí plíšky nadzvednout a mechanika je volná.
Samozřejmě je možné mechaniku přišroubovat ke skříni napevno šrouby ve spodních otvorech.
Pevné disky se osazují v plastových kolejničkách. Na disk se upevní dvěma trny (ty mají rozteč dvou nejvzdálenějších šroubů, takže zapomeňte na nějaké posouvání disku).
O těchto skříních už jste nejspíš slyšeli, že je kvůli orientaci disků nevhodné používat pro připojení disků SATA kabely s rovnou koncovkou. Fotografie to dokládá. Klasický delší SATA konektor díky tvarování perforovaného plechu v bočnici v horních dvou, třech pozicích sice zapojíte, ale i tak je vše nadoraz a při neopatrné manipulaci s bočnicí by mohlo dojít k zalomení konektoru.
Existují ale i rovné SATA konektory, které mají plastovou část výrazně kratší.
Ten už se pod bočnici vejde lépe. Sázka na jistotu jsou ale kabely se zalomenými konektory, které už dnes seženete bez větších obtíží.
Uchycení rozšiřujících karet je taktéž řešeno bezešroubkovou montáží. Záslepky přidržuje tento tvarovaný plech. Pro zkusmou instalaci komponent jsem zneužil v testlabu se povalující Radeon HD 3870 X2. A právě u ní se objevil kámen úrazu – kvůli jazýčkům, které mají záslepky přidržovat i zezadu, nebylo možné zámek dotlačit. Kolidovaly totiž s chladičem grafické karty. S podobně „kapotovanými“ kartami se možná budeme setkávat stále častěji. Kartu s těžkým chladičem je určitě lépe přišroubovat, na menší karty by ale tento systém uchycení stačil. Překážející jazýčky můžete buď upilovat, nebo celou vymoženost odhodit a jednoduše přišroubovat všechny karty.
