Energii budeme ukládat především do lithiových baterií, velkou výzvou však bude i výroba vodíku, ukládání tepla nebo hledání levných principů, jako jsou gravitační elektrárny.
Rostoucí podíl obnovitelných zdrojů energie (dnes typicky solární či větrné elektrárny) bude znamenat jediné – složitější řízení sítě, vykrývání špiček při nevhodných podmínkách a také palčivou otázku co s velkými přebytky. Ty se budou objevovat především v letních měsících, kdy bude značná část provozovatelů solárních zdrojů chtít vyrobenou energii poslat do veřejné sítě, a pokud možno ji zpeněžit.
V aktuální tuzemské, ale ani evropské energetické infrastruktuře ani zdaleka neexistuje dostatečný akumulační potenciál, který budeme muset akutně řešit v nejbližších letech. Jen stěží bez něj nastartovanou energetickou transformaci budeme moci zvládnout.
Hned na úvod musím upozornit, že článek se bude týkat především velkých systémů akumulace pro zapojení do infrastruktury, nikoli těch malých, domácích. Ty jsou sice jedním ze stavebních kamenů moderní energetické sítě, jimi však nejpalčivější problémy nevyřešíme.
Akumulátorová úložiště
Primárním způsobem akumulace energie budou velká bateriová úložiště. Podle výzkumné společnosti BloombergNEF se má jejich globální kapacita do roku 2030 zvětšit dvacetinásobně a výkon patnáctinásobně. Jejich kapacita by se tedy měla na konci dekády pohybovat kolem 1 194 GWh a výkon kolem hodnoty 387 GW.
Jedno z prvních vysokokapacitních úložišť u nás vybudoval E.on u Mydlovar. Má kapacitu 1,8 MWh, takže jde spíše o pilotní experiment
Minimálně dvacátá léta budou patřit akumulátorům založeným na lithiu. Jejich cena za posledních deset let klesla asi na pětinu, a byť nyní stagnuje, stále jde při pohledu na hustotu, cenu a bezpečnost o jednu z nejlepších možností.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně
