Český zavináč: za rok by už mohl smrdět

Napsat a zveřejnit článek o Českém zavináči druhý den po jeho vyhlášení znamená, že můžete padnout do stejné pasti jako p. Zeman v článku v internetovém časopisu Lupa. Pod dojmem úžasného výkonu moderátora (Jaroslav Dušek) se vlastně celá anketa ztratí. Není důležité, kdo vyhrál, a vůbec není důležité, kdo co na Internetu celý rok dělal, tedy za co vlastně cenu dostal. Důležitější podle autora je, kolik bylo na vyhlášení v publiku žlutých kravat, vyjedených padesátníků s odkvetlými manželkami a jaké scénky se odehrávaly na pódiu. Byl jsem tam a báječně jsem se bavil – organizátorům večera patří velký dík a uznání. Týdenní odstup ale umožňuje se věnovat anketě samotné, nikoli ceremoniálu.

Zatímco Internet se proměňuje rychlostí světla, samotná anketa zůstává dokonale statická. Jediná změna proti loňsku, kterou jsem postřehl, to potvrzuje až cimrmanovsky – kategorie „zábavní server“ se změnila na „zábavný server“. Nebo naopak? Ono je to jedno. Téměř se neobměňuje ani sbor hlasujících – říkejme jim známí lidé motající se okolo Internetu. Oficiální označení „Akademie“ jim nesedí – akademiky by měly být osoby v branži již aktivně nepůsobící, lidé s desítkami let zkušeností, nikoli „celebritky“, ale „legendy“. Chápu, že to díky mládí Internetu není možné – vlastně jedinou osobou, která si zaslouží být zařazena mezi legendy v branži již nepůsobící, je zesnulý Ladislav Zajíček.

Výsledky zavináče přinesly několik překvapení (seznam oceněných na www.ceskyzavinac.cz. Prvním je výhra portálu Centrum nad konkurenty Atlas a Seznam. Lukačovičův Seznam je stále nejznámnější, co do návštěvnosti největší a co do financí s velkou pravděpodobností nejúspěšnější; funkčně jej oba konkurenti předbíhají. Kritérium ovšem znělo „nejlepší“ – takže babo raď, jaký z uvedených superlativů má ke slovu nejlepší nejblíže? Kdybyste se dnes zeptali majitelů portálů, odpoví jednoznačně – finance, nejlepší je ten, kdo nejvíc vydělává, nebo aspoň nejméně prodělává při srovnatelných obratech. Druhým překvapením byla volba Kompost.cz jako nejlepší zábavní/zábavný server. Dlužno říci, že zcela zasloužená – Kompost je skvělý až místy geniální a pokud zábavu bereme jako srandu, tak se ani nedá říci, že je daleko před konkurencí; on totiž žádnou konkurenci nemá. Jeho humor je ale natolik černočerný, že Česká soda je vedle něj úzkostlivě korektní pořad; to, že Kompost vyhrál, svědčí porotcům ke cti.

Zavináč byl letos, domnívám se, na svém vrcholu, srovnávám-li jeho uplynulé ročníky. Určitou omšelost některých kategorií vynahradil závěrečný večer, na který se bude vzpomínat ještě dlouho, též na skvělou kapelu Vltava, v závěru přejmenovanou na Vltava.cz. Ryba a host smrdí třetí den, říká se; Český zavináč by, pokud se nezmění, asi začal smrdět ve třetím roce své existence. Důvody jsou: některé kategorie, způsob nominování i způsob hlasování.

Řada kategorií bohužel připomíná volbu typu „co je lepší, modrá barva nebo trojúhelník“? Neříkám, že kritéria musí být naprosto exaktní a pro mediální prezentaci může zůstat i ono slovo nejlepší. Není ale dobré, když si hlasující mohou pod tímto slovem představovat každý něco jiného – vítězí pak ten, u koho se nejvíce porotců shodne na kritériu. Například u kategorie „nejlepší obchod“ může jít o obchod s a) největším obratem, b) největším ziskem, c) nejkvalitnějšími webovými stránkami a nákupním systémem, d) nejlepší reputací, co se týká péče o zákazníka a splnění jeho objednávek, e) největším počtem zákazníků. Zkuste si sami dosadit jedničku v těchto pěti kategoriích a vyjde vám pět různých obchodů. Tohoto si jsou ale porotci vědomi, a proto často volí podle univerzálního kritéria nejznámější – dobrý důkaz byl loni u obchodů, kde vyhrála vzápětí zkrachovaná firma AlbumCity, která rozhodně nebyla nejlepší v žádné z výše uvedených kategorií a) až e), ale ten rok utratila hromadu peněz za reklamu a byla tudíž známá.

Některé kategorie jsou problematické i z jiných důvodů. Velice rozporuplný je nejlepší designér; je to totiž něco jako „nejlepší programátor“. Odvážím se tvrdit, že tři čtvrtiny porotců neviděli nikdy žádnou z prací vyhlášených autorů s tím, že by si byli jasně vědomi, čí to je práce. Pod webem totiž obvykle nebývá nikdo podepsán; pod webem bývá jeho autor podepsán výjimečně, a právě proto tento podepisující se autor vyhraje anketu. V této kategorii by navíc měli rozhodovat znalci z oblasti, nikoli lidé s webovým designem nijak nespjatí. Mrtvou kategorií je pak WAP server, špatně pojmenovanou kategorií je „zpravodajský server“. Žádný čistě zpravodajský server totiž na Internetu dnes není, existuje ale hodně internetových časopisů, kde zpravodajství nehraje hlavní roli (ostatně i na iDnes.cz je dnes zpravodajství tou menší částí obsahu) a ty by měly být vyhodnocovány, možná i v několika kategoriích.

Problematické je i samotné hlasování. Takzvaný Český Internet je zatím tak malý dvorek, že většina hlasujících zároveň zastupuje i nominované servery, firmy či osoby. To by mělo být nepřípustné, protože člověk může hlasovat jednak sám pro sebe, či se může s porotci-nominovanými dohodnout na vzájemných hlasech „já tobě, ty mně“. Nevím, zda to lze rozumně realizovat, ale rozumný systém hlasování si představuji například takto:

• každá kategorie má své porotce, kteří jí jednak rozumí (viz designéři) a kteří jsou jednak v maximální míře nezávislí na tom, kdo vyhraje, nejsou tedy s nominovanými nijak spjatí – porotce nemůže být volen
• do hlasování by měla být přibrána i veřejnost s vyrovnanou vahou hlasů jako u porotců
• kritéria pro jednotlivé kategorie by měly být dopředu jasně sděleny, u více kritérií by jim měla být určena váha
• po dokončení hlasování by měl být zveřejněn nejen vítěz, ale i další, kteří se umístili, a též počty hlasů. Je obrovský rozdíl v tom, zda někdo vyhraje „998 ku 997 hlasům“ nebo dvě stě ku deseti.

Ještě pár slov k užitečnosti celého projektu. Často zaznívají názory z „věčně rebelského tábora“ Zavináče silně odsuzující. Je prý možná zkorumpovaný, vyhrávají stále titíž, slouží jen k tomu, aby se předvedlo pár pupkáčů v kravatách, vecpali se do něj padesátníci, kteří „s náma ten Internet teda rozhodně nebudovali“ a podobně.

Klidně to celé může být i pravda, a právě proto mají podobné soutěže význam. Potvrzují, že Internet se stává zaplaťpánbůh podnikáním jako každé jiné, což sice s sebou nese některé i mírně odpudivé „korporátní“ jevy, ale na druhé straně mu to přináší peníze. Internet přitom zůstává unikátní v tom, že je pořád dost prostoru pro všechny: pro nevázanou a necenzurovanou zábavu a seberealizaci stejně jako pro nudný a ošklivý byznys.

(Poznámka pod čarou. Málokdy se objeví tolik žurnalistických hrůz jako ve zmíněném článku na Lupě. Jeho autor chtěl jistě působit „nezávisle“ a ukázat čtenářům, jak je povznesen nad nějakými hloupými anketami, ale pouze prokázal, že jej puberta ještě zdaleka neopustila. My pak musíme působit jako pověstná Saturninova kancelář na uvádění omylů na pravou míru, například:

• „Akademie je složená ze zasloužilých celebrit, z nichž většina má o dění na webu NULOVÉ povědomí“ – autor zřejmě mezi tyto osoby řadí následující členy akademie: Marek Antoš, František Fuka, Zuzana Fenclová, Petr Koubský, Jan Kubíček, David Litvák, Ivo Lukačovič, Petr Matoušek, Libor Nováček, Jiří Peterka, Pavel Sodomka, Petr Ulrich, Karel Umlauf, Marko Zekič či Patrick Zandl. Pravdou naopak je, že drtivá většina členů tzv. Akademie jsou internetoví insideři, třebaže už jim není osmnáct let, což je v očích autora článku zásadní vada.
• „… jako výraz vzájemného uznání si jednou ročně spravedlivě rozdělí ceny“ – Polovinu cen získali ti, kteří nemají v Akademii jediné zastoupení a jsou naopak přímými konkurenty řady členů poroty či jejich firem.
• „… po kolikáté už se stal Neff Osobností roku?“ Hřímá rozhořčený redaktor. Teprve podruhé, pane Zemane, podruhé – víckrát se totiž Zavináč nekonal. To nic, nemusíte si všechno pamatovat, ale můžete si to zjistit).