Z cenové války se už stalo jenom předstírané kočkování.
Když před několika měsíci odpovídal šéf ČTÚ David Stádník na otázku, proč se vůbec soutěží o třetí licenci na mobilního operátora, když na trhu existuje velice silná konkurence, prohlásil, že se tím „rozvíří stojaté vody“. To vypadalo na první pohled skoro nesmyslně – o jakých stojatých vodách je řeč, když jsme zatím byli svědky trvalého silného konkurování Eurotelu a RadioMobilu, vedoucího k dosažení jedné z nejnižších úrovní poplatků za používání mobilních telefonů v Evropě?
Z dnešního pohledu je jasné, že stojaté vody skutečně nastaly a že soupeření obou operátorů pomocí cenové války prakticky ustalo. Obě firmy dosáhly v podstatě vyrovnaných či blízkých tržních podílů (někde má navrch Eurotel, jinde RadioMobil), obě dnes pracují zřejmě s podobnou strukturou nákladů i výnosů, a protože cílem každého podnikatele je tvořit zisk, obrátily svou pozornost víc na zákazníka než na sebe navzájem. Často se sice vytváří nové tarify a nové „programy“ pro zákazníky, nicméně to neznamená, že zákazník zaplatí míň – důkazem jsou podrobné propočty a analýzy, v jejichž závěrech se často dočteme „pokud máte některý z hodně starých tarifních programů, raději si jej ponechejte, levnější to už nebude“. Je evidentní jeden posun, a to k poskytování více volných minut; ten ale souvisí s tlakem na intenzivnější používání mobilního telefonu, na postupné vytlačování linkové technologie právě mobilem.
Nyní do hry vstupuje třetí operátor; hodně se hovoří o tom, zda vůbec může přinést podstatné snížení cen (argumentuje se úrovní nákladů, tím, že i tak jsou mobilní hovory u nás velice levné, atd.). Jsem si jist, že další, a poměrně výrazný pokles cen Český Mobil přinést musí. Nemůže totiž na trhu uspět, když se mu nepodaří zopakovat historii RadioMobilu: přijít na už poměrně obsazený trh s nulou a během relativně krátké doby (cca dva roky) získat zhruba vyrovnaný podíl s lídrem trhu, na úrovni 20–25 %. Pochopitelně jej nezíská, když přijde na trh a dá stejné ceny jako konkurence – ta má totiž ještě několik podstatných konkurenčních výhod, jako je značka s dobrou reputací, sítě prodejců a partnerů, zavedenou spolupráci s dodavateli mobilních telefonů a dalšími průmyslovými výrobci (mobil k automobilu atd.), „tradiční“ čísla 0602 a 0603 atd. Český Mobil bude muset nabídnout zákazníkům „killer application“, vítězný argument; dovedeme si sice představit některé technologické pokročilosti dané vyspělejší technologií (wireless Internet), ale to bude vítězný argument jenom pro pár stovek, maximálně pár tisíc nejnáročnějších uživatelů – a s těmi se tržní podíl nezískává. Jiné argumenty si zatím lze těžko představit, zejména pokud se týká masového trhu, předplacených karet atd. Operátor musí jít po velkých počtech zákazníků a zde nepochybně uspěje, podaří-li se ve veřejnosti vyvolat image, že „český mobil je nejlevnější“. Nabídka mobilní telefonie je dnes samozřejmě velice vyspělá a všudypřítomná (až to místy vadí), ale stejně tak je zde velký tržní potenciál – odborníci tvrdí, že cílová saturace trhu (dnes bržděná právě vysokými cenami, tj. lidé by mobil chtěli, ale nemají na něj) je okolo 35 % populace, tedy na skoro trojnásobku dneška. Český Mobil tedy má co získat a bude to chtít získat; lze tedy očekávat skutečné rozvíření stojatých vod a možná další dva roky cenových válek.
