Červené tlačítko je novinkou, které by mělo zajistit bezpečnost na internetu. Poslouží jako nástroj pro nahlášení škodlivých stránek, bude to ale v praxi fungovat?
Nový projekt Červeného tlačítka bezpečí vyvolává rozporuplné pocity. Podle autorů je jednoznačně cestou bezpečnějšího internetu pro děti, podle skeptiků je to potenciálně zneužitelná zbraň a technologicky nezvládnutá akce.
Za bezpečnější internet
Na první pohled se může zdát, že za celým projektem stojí ministr pro lidská práva – Michael Kocáb. Není fotky z představení této novinky, na které by nefiguroval. Ve skutečnosti za tímto projektem však stojí Národní centrum bezpečnějšího internetu (NCBI) – provozovatel Horké linky a vládní Výbor pro práva dítěte. Projekt je rovněž spolufinancován Evropskou unií.
Řešení, které se testuje již od 20. listopadu bylo oficiálně představeno včera 9. února, tedy v Den bezpečnějšího internetu. Mezinárodní Den bezpečnějšího internetu se každoročně snaží přiblížit rizika a nebezpečí, která v internetové pavučině mohou čekat především na malé děti a mladistvé.
Jedna z kampaní k příležitosti Dne bezpečnějšího internetu:
Četné studie odhalují velmi rizikové chování dětí na internetu. Jejich přirozená důvěra umožňuje potenciálním násilníkům či pedofilům lehce získat řadu důvěrných osobních údajů nebo fotografií. Z výsledků rovněž vyplývá, že téměř dvě třetiny dětí nejsou v počínání na internetu nijak kontrolovány. Autoři Červeného tlačítka si slibují včasné upozornění na weby či aktivity s dětskou pornografií, rasistickým, extremistickým či xenofobiím obsahem či diskuzím a stránkám nabízejícím drogy.
Projekt Červené tlačítko
Slovo „projekt“ ovšem po bližším prozkoumání představené aplikace zní možná příliš nadneseně. Projekt a skutečnou hodnotu je nutné hledat za oponou propagované aplikaci – v jeho zázemí.
Hlavním cílem je pokus o ochranu cílové skupiny dětí a mladistvých před závadnými internetovými stránkami. Na rozdíl od řady automatických filtrů pro hodnocení obsahu a rodičovských zámků se spoléhá na přítomnost živých operátorů, kteří příslušné oznámené nebezpečí vyhodnotí, klasifikují a případně předají k řešení kompetentním orgánům – typicky Policii.
Za Červeným tlačítkem nestojí nic jiného, než jednoduchá aplikace, která se po instalaci usídlí buď v hlavním panelu webového prohlížeče nebo se objevuje jako součást internetové stránky. Slouží k anonymnímu oznamování podezřelého obsahu.
Web projektu
Tlačítko mohou následně využít buď rodiče nebo i samy děti k oznámení potenciálně závadného obsahu. A zde je celá alfa a omega problému. Zřejmě jen praxe ukáže, zda celý vymyšlený koncept bude opravdu funkční. Důležitým krokem bude nutnost vpravit pojem Červeného tlačítka do podvědomí uživatelů, aby byla jeho instalace na počítač samozřejmostí podobně jako instalace jiných aplikací.
Další neznámou bude i míra zneužívání funkce tohoto tlačítka. Představa plné třídy pubertálních výrostků klikajících při každé příležitosti na tlačítko jen tak ze zábavy není pro efektivitu systému příliš pozitivní.
Technologická a ideová úskalí
Vcelku bezproblémová instalace je dokončena zhruba během minuty. Podporovanými systémy jsou Windows XP, Windows Vista a Windows 7. Podmínek k úspěšné instalaci je ale více – mezi ty zásadnější patří nutnost vlastnit administrátorská práva a mít nainstalovaný nový .NET Framework. S instalací drobné utility tak může být spojena další instalace řádově většího Frameworku. Zcela zásadním nedostatkem se však jeví podpora webových prohlížečů. Tlačítko lze totiž aktuálně zprovoznit pouze v prohlížečích Internet Explorer 7 a 8. O podpoře pro Firefox, Operu nebo Chrome ani slovo.
A ideovým problémem je i fakt, do jaké míry je samo dítě schopno posoudit, zda mu daný obsah ubližuje nebo zda je pro něj nevhodný. A pokud to již pozná, jsme si jisti, že tuto skutečnost opravdu oznámí?
Věřme, že do budoucna tento projekt neustrne a autoři doplní podporu dalších prohlížečů. Ve výhledu je rovněž podle Pavla Richtera z NCBI i rozšíření pro internetové aplikace – například chaty, na které logicky stávající verze tlačítka umí upozornit jen obecně bez předání patřičné nebezpečné diskuze. Budoucí verze by volitelně měly zvládat připojovat i snímek okna prohlížeče s danou diskuzí.
Instalační soubor Červeného tlačítka najdete zde (955 kB).
Hlásí, ale neblokuje
Červené tlačítko může být součástí hlavního panelu Internet Exploreru. Ikonu, která se přidá po instalaci výše uvedeného souboru, stačí v domnělé tísni pouze stisknout. Následuje anonymní odeslání adresy webu a případného dobrovolného doprovodného komentáře do centra Horké linky. Není tedy nutné složitě vyplňovat nějaké formuláře.
Oživeno: Jak včera zjistil Daniel Dočekal z webu Pooh.cz, odeslání informace ve skutečnosti vůbec není anonymní. K provozovateli služby se stisknutím tlačítka kromě IP adresy, která ve spolupráci s poskytovatelem služby může sloužit k identifikaci, odešle také seznam posledních tří stránek, které jste navštívili.
Červené tlačítko ale rovněž může být přímo součástí webové stránky – to však již nemůžeme ovlivnit my, ale tlačítko logicky přidá poskytovatel obsahu. Prestiž a masivnější rozšíření tohoto projektu tak závisí i na schopnosti jeho zástupců prosadit jeho integraci do komunitních služeb – seznamek, portálů, … Přítomnost Červeného tlačítka může působit i jako určitá pečeť kvality a důvěryhostnosti provozovatele.
Jenomže nejvíce kritizovaným problémem aplikace červeného tlačítka je skutečnost, že nezabrání samotnému zobrazení škodlivých stránek. Pouze dává možnost na ně upozornit a k samotné blokaci musí sloužit jiný nástroj.
Autoři díla mají před sebou těžký boj. Prvním ze zveřejněných plánovaných kroků je nabídnutí aplikace na více než 6 tisíc základních škol. Jen čas ukáže, zda celý projekt není pouhým vyhozením peněz a bude opravdu ve skutečnosti poskytovat bariéru potenciálnímu zlu. Pokud by tomu tak alespoň z poloviny bylo, rozhodně nepůjde o špatně směrovanou investici. Mimochodem, projekt je mezinárodní a v testovacím provozu se rozjíždí nejen u nás.
Oživeno:
Projekt červeného tlačítka není tak anonymní, jak bylo oznamováno. Aplikace kromě nahlášené stránky odesílá také IP adresu uživatele a historii navštívených webů – více v samostatné bleskovce.