Windows. Slovo, které pro mnohé znamená synonymum pro samé zlé věci a ty nejhorší noční můry. Černobíle tentokrát probírá ty nejhorší vydání Windows v historii.
Windows Me a Windows 2000
Pavel Nygrýn (rád se vrátí do roku 2000, kdy Microsoft předvedl to nejlepší i nejhorší): Když zapomenu na verze Windows starší než 3.1, se kterými jsem se setkal jen krátce a které byly tehdy patrně i pro Microsoft jen pokusy o dobytí neznámého prostředí, v žebříčku nejhorších sestavení Windows pro mne určitě budou na prvním místě Millenia. Po revolučních Windows 95 přišly na svět evoluční Windows 98, jež se postupem času dopracovaly ve své vývojové větvi „hlavně neztratit DOS“ k téměř dokonalému stavu v podobě Windows 98 SE. V té době už všichni netrpělivě čekali na definitivní sjednocení s řadou NT, která měla jasnou budoucnost, ale Microsoft se rozhodl ještě jednou podráždit trh – a vypustil Windows Me. Moc se to nepovedlo, přínosy pro 98 SE byla malé, zato problémy se stabilitou nevídaně narostly. Proto se snadno a docela ochotně zapomnělo na některé novinky, které se v Me objevily – nástroje pro obnovu systému, komprimace složek, nebo automatické aktualizace.
Na druhou stranu bych postavil verzi, kterou Microsoft vypustil ve stejném roce. Ano, za historicky nejpovedenější skok považuji Windows 2000. Podařený vzhled a ovládání, vycházející z Windows 98 SE a doplněné jádrem z řady NT, dokázaly spojit dva do té doby nespojitelné tábory – profesionální uživatele, kteří vyžadovali především stabilitu a bezpečnost, s domácími uživateli, kteří zase žádali jednoduché ovládání a dostatečnou podporu hardwaru a multimédií. Systémem, jaký v tomto směru dobyl domácí počítače, byly asi až Windows XP, u mne ale zabodoval už jejich starší bráška (převážně ve verzích Professional a Server).
V té době jsem pracoval jak s NT 4.0 Server, tak s 98, a tak to měly dvoutisícovky lehké. Většina věcí fungovala stejně snadno jako v 98 a odhození DOSových kořenů a dvojhlavého 16/32b základu se na stabilitě podepsaly velmi pozitivně. Dvoutisícovky přinesly mezi normální smrtelníky takové krásné věci, jako souborový systém NTFS (mj. výrazně odolnější než FAT), či podporu pro uspávání systému místo vypnutí. Ovladače se instalovaly přes Plug-and-Play, systém uměl DirectX 7. Nic ale nebylo dokonalé, především výrobci her reagovali velmi pomalu a stále programovali „nebezpečným“ způsobem. To, co prošlo a fungovalo v řadě 9x, bylo v 2K nepoužitelné, a tak se stále znovu objevovaly hry, jež v tomto systému nefungovaly. Kdo by ale chtěl hry, když mohl mít třeba uživatelské kvóty na disku… a konec konců, za rok tu byly jediné Windows XP, a ty už nemohli programátoři ignorovat.
Windows Me a Windows 7
Jan Sedlák (při vzpomínce na „milénia“ se ještě dnes třepe hrůzou): Špatných, nebo minimálně hodně problémových Windows bylo v historii mnoho. Uživatele po celém světě ve své době dokázala vytočit jak Windows 95 a 98, tak i několik verzí předcházejících. Pomyslnou zlatou korunu vytrhaným vlasům, rozmláceným klávesnicím a polámaným kompaktním diskům nasadila až „slavná“ Millenia. A já rozhodně patřím k té skupině, která si s nimi vytrpěla nemálo.
Microsoft to v podstatě myslel dobře. Chtěl své uživatele pomalu připravit na odklon od stále se vyskytujícího DOSu a Windows Me byla takovou první vlaštovkou. Uměla spoustu nových funkcí, třeba podporu mass storage pro USB zařízení, automatické aktualizace a další prvky využívané i dnes, bohužel provedení bylo leckdy otřesné.
Problém byl především v nestabilitě a naprosté nespolehlivosti. Co se stalo, když jsem chtěl využít automatické obnovy systému? V té lepší variantě to byl při prvním pokusu BSOD, v horším případě jsem pak přišel o systém. Slavná podpora USB končila tam, kde se pokoušela začít, a sice u zasunutí zařízení do portu. Zaseknutí počítače byl opět pozitivní stav, BSOD rovněž. Hybridní systém se Microsoftu v žádném případě nepovedl a dalo by se říci, že znamenal i zlom. Následovala totiž skvělá Windows 2000 a později i neméně kvalitní Windows XP.
Na protipólu nejhorších Windows by mnozí očekávali právě některou z výše jmenovaných edicí, avšak pro mě ani tyto systémy nepředstavovaly žádný ideální stav. Tomu se začínají blížit až Windows 7, které už nějaký pátek provozuji na svém počítači.
Jde totiž o to, že operační systém má být něco, co nemusíte řešit, a nesmí vás nutit se zabývat administrační činností, když na něm chcete především vykonávat požadované úkony. Nová Windows jdou v tomto příkladem. Instalace systému na pevný disk proběhne během patnácti minut bez jediného restartu. Následně stačí spustit systém Windows Update, nechat si automaticky stáhnout a nainstalovat ovladače, případně restartovat, a vše funguje. Nic víc není potřeba řešit.
Oproti předchozím verzím je navíc rychlost systému a jeho stabilita příkladná. I dnes tolik vychvalovaná Windows XP si v prvních verzích prošla svým a až druhý Service Pack dokázal značné množství chyb alespoň nějakým způsobem opravit. Troufám si tvrdit, že Windows 7 jsou zkompletováním mnohaletých zkušeností vývoje operačních systémů a konečně se nám dostává do rukou něco, co nás nebude rozčilovat. Alespoň ne v takové míře, jako tomu bylo dříve, a za předpokladu, že se k systému budeme umět chovat.
Černobíle vychází každých 14 dní v časopise Computer. V aktuálním letním dvoučísle naleznete 2 megatesty (GPS navigace a herní myši), porovnání klientů pro ICQ, recenzi minipočítače ION a tipy pro úsporu energie. Navíc slavíme 15 let, Tomáš Holčík proto toto období shnrul v podrobném článku. A máme pro vás i překvapení - zcela nový design časopisu!
V Computeru každý měsíc najdete nejdůležitější informace ze světa počítačů, technologií a internetu. Dva důkladné srovnávací testy odhalí a ocení ty nejlepší produkty na trhu. Praktické tipy a triky vyřeší nejčastější problémy s počítači i telefony. Podrobné návody a tipy vám pomohou využít technologie v každodenním životě.
Časopis za nejvýhodnější cenu získáte na iKiosku. Můžete si vybrat mezi tištěnou a elektronickou verzí.
Doporučujeme také speciální vydání Nejlepší návody, tipy a aplikace pro mobily. Jak si s Androidem usnadnit život.