Největší krach v historii novodobé světové ekonomiky. Nebude půl Ameriky odpojeno od Internetu?
Jak se víceméně očekávalo, tak se i stalo: druhá největší americká telekomunikační firma a jeden z největších světových internetových providerů, který díky své dceři UUNet připojoval i nemalou část českého Internetu, vyhlásil bankrot. Podle zveřejněných údajů se jedná o krach dosud největší historii v novodobé ekonomice: firma s 85 000 zaměstnanci, přítomností v 65 zemích světa, aktivy ve výši 104 miliard dolarů (a dluhy ve výši 41 mld; některé zprávy uvádějí nižší zadlužení, a to 32 miliard). Přímá příčina vyhlášení bankrotu je zřejmá, tak jak to bývá skoro vždy: neschopnost společnosti dále splácet své dluhy. Firma má sice velmi značná aktiva, avšak „utopená“, nevynášející hotovost a obtížně prodatelná (aby případnou hotovost prodala). S tím by se ještě snad dalo přežít, tj. daly by se zřejmě vymoci další úvěry, odložení splátek a mezitím pracovat na kapitalizaci některých aktiv, ale firmu zasáhla druhá pohroma, za kterou si už může zcela sama a nemůže se vymlouvat na nepřízeň trhu: tou je gigantický účetní skandál, když WorldCom zakrýval svoje špatné výsledky a předstíral, že je ziskový. Věřitelé jsou neoblomní a firma požádala stát o ochranu před nimi: tedy bankrot.
Co v případě firmy jako je WorldCom bankrot znamená? Něco zcela jiného než to, co známe z domova, když zkrachuje například nějaký průmyslový podnik. Domácí bankrot znamená, že se firmy ujme nucený správce, začne podnik rozprodávat a uspokojovat věřitele – pravidlem bývá, že když věřitel dostane i malou část toho, co firmě půjčil, může děkovat Bohu za mimořádnou přízeň. WorldCom v takovéto situaci není a proces bude relativně jednoduchý – věřitelé získají místo peněz majetkový podíl ve firmě ve formě akcií, na úkor předchozích akcionářů. Věřiteli jsou samozřejmě především banky, a ty, protože vědí, že se nyní brzy stanou akcionáři WorldComu, usilují o to, udržet firmu nad vodou a v podstatě „nedotknutou“, jak poznamenává i její šéf John Sidgmore – již zabezpečili pro firmu financování ve výši dvou miliard dolarů pro nejbližší období.
Sidgmore má pravdu: pokud se vše podaří, firma vyjde ze situace očištěná a silnější než dříve; to, že bude mít z části (možná z větší části) jiné akcionáře než nyní, vlastně není důležité. Když byl WorldCom zatížen obrovským dluhem z investic, musel ročně vracet bankám podle Sidgemoreho slov okolo dvou miliard dolarů. To je částka, která vysála všechny zisky firmy a ještě něco navíc (jinak by nedošlo k bankrotu); znemožňovala WorldComu další investice a rozvoj. WorldCom po ozdravení a bez dluhů může být opět velmi silnou a ziskovou společností – její roční obrat je nyní okolo 35 miliard dolarů.
Bankroty většinou dokáží firmy oslabit zevnitř – zaměstnanci, zejména ti dobří, opouštějí loď a zůstávají jen ti, které stejně nikdo nechce; u obchodníků se ztrácí víra v budoucnost firmy, byznys firmy jde prudce dolů. WorldCom je odlišný od běžné, například výrobní nebo obchodní firmy: jeho hodnota spočívá ve vlastnictví obrovské, bezkonkurenční infrastruktury, jeho zákazníky jsou korporace, které nezpanikaří přes noc a které mají dlouhodobé kontrakty. Samozřejmě se nedá čekat, že by k WorldComu nyní přišlo mnoho nových zákazníků, ale pokud jej mnoho klientů neopustí, firma nebude postižena.
Určitá restrukturalizace a prodej některých aktiv ale nastane – věřitelské banky zde nejsou pro to, aby se staly vlastníky jiných firem, ale pracují s penězi a tak jako tak potřebují dostat své peníze zpět. Mohou samozřejmě počkat, až se WorldCom zase dostane nahoru a jeho akcie budou mít nějakou cenu a daly se prodat (nyní jsou na pěti centech, tedy blízko bezcenné makulatury), ale to trvá dlouho a je to nejisté. WorldCom vlastně působil jako obří holding a hodnota byla hlavně ve vlastněných firmách: MCI Communications je druhý největší americký telefonní operátor pro dálkové linky, a UUNet je zase největší internetový provider. Zejména o UUNetu se hovoří, že je „zralý k převzetí“, i když dnes není jednoduché najít dobrého kupce.
Hrozí tedy „odstřižení“ té části Internetu, kterou provozuje UUNet? Je prakticky minimální. Tak jako u poměrně rychlého a nečekaného krachu KPNQwestu, který zajišťuje velkou část evropské páteřní kapacity, takřka nedošlo k problémům, je to velmi nepravděpodobné i u UUNetu. Jednak příliš nehrozí, že i u krachující firmy někdo „odpojí servery od elektřiny“; například WorldCom, i když vyhlásil dobrovolný bankrot, má v bance stále skoro miliardu dolarů (!). Smlouvy jsou uzavřeny a pouze pokud by se dlouhodobě nedařilo firmu restrukturalizovat a ta dlužila svým dodavatelům, mohl by ji někdo odstřihnout. U KPNQwestu pak k odpojení některých kapacit došlo, ale data byla snadno přesměrovaná na jinou páteř: dnes je totiž takový nadbytek páteřních kapacit, že výpadek i některé z těch největších se dá ihned řešit přesměrováním a uživatelé to maximálně pocítí větší latencí.
Krach WorldComu, pád firmy s největšími aktivy v historii, tedy na rozdíl od některých daleko menších krachů prostí uživatelé vůbec nepocítí. Pokud ovšem nebyli akcionáři této firmy.