Canon PowerShot G1 - nenápadný dravec

Canon G1 měří expozici buď plošně s preferencí středu záběru, nebo bodovým měřením, které jednoduše a rychle aktivujeme tlačítkem na zadní stěně fotoaparátu.
Měření expozice pracuje bezchybně, ostatně posuďte sami v části Obrazová kvalita, referenční snímky.
Již jsem se v této recenzi zmiňoval o nešťastně provedené funkci AE Lock - blokování expozice. Zde jen dodávám, že ji lze použít i pro blokování expozice bleskem, a to buď vestavěným, nebo některým z kompatibilních externích blesků řady Speedlite. Bohužel funkčnost je stejně hloupá - pouze s vyklopeným LCD displejem.

Prohlédneme-li si hlavní kruhový volič, je jasné, že expozičních režimů je na výběr pro každého.

Canon drží systém známý např. z kinofilmových zradlovek této značky. Zelený piktogram Auto, představující “totální automatiku”, odděluje tzv. kreativní režimy od motivových programů. Kreativními se rozumí klasické režimy typu programové automatiky, časové a clonové priority nebo manuálního nastavení expozice. Zde mi dovolte trochu proklít tvůrce foťáku. Všechno by bylo v pořádku, až na ten manuální režim. Máme sice možnost nastavovat jakékoliv hodnoty clony a času, avšak nedozvíme se, jestli jsou korektní nebo ne. “Manuál” totiž neměří! To jsou věci, viďte pane Kohn! Navíc jsem se docela pobavil nad skutečným manuálem, tedy tištěnou příručkou, kde se právě k manuálnímu expozičnímu režimu dává příklad, že je vhodný např. k fotografování ohňostrojů. Bodejť, když fotím ohňostroj, expozimetr na nic nepotřebuji. Prostě nastavím “béčko”, když rachejtle vyletí, nechám otevřít závěrku, a jak zhasnou, pustím spoušť.
Vraťme se ale k dalším expozičním režimům. Na protější straně voliče najdeme několik obvyklých motivových programů pro fotografy, kterým ruční nastavování clony nebo času nic neříká. Mezi nimi pak samozřejmě nalezneme režim PhotoStitch pro pořizování panoramatických fotografií. Protože jde o velmi zajímavou funkci, která takříkajíc překračuje rámec této recenze, mohu slíbit, že se jí později budu podrobněji věnovat v samostatném článku.

K dispozici je samozřejmě ztrátový JPEG s možností tří stupňů komprese. Marně však budeme hledat u této třídy foťáků obvyklý formát TIF. Nevadí, máme RAW a to je panečku něco! RAW v podstatě ani není obrazovým formátem. Zjednodušeně řečeno se totiž jedná o záznam hodnot jasu jednotlivých buněk snímacího čipu, spolu s nezbytnými parametry expozice. Samotný fotoaparát vytvoří pouze náhledový snímek a generování samotného obrazu pak probíhá až v počítači. První výhodou je menší datová velikost souborů RAW. Přesněji řečeno - RAW je větší než JPEG ale menší než TIF. Malé zklamání může nastat, prohlédnete-li si demosnímky v sekci Obrazová kvalita. Zjistíte totiž, že mezi fotografií uloženou do JPEG a do RAW není téměř žádný rozdíl. Ano, ale... Dokud se nedozvíme další výhody formátu RAW. Představte si, že by jste mohli upravovat některé expoziční parametry ještě i PO expozici! Že to není možné? Ale je. Právě vzhledem ke způsobu záznamu snímku do formátu RAW můžeme na pořízeném snímku dodatečně upravovat vyvážení bílé (!), kontrast, softwarové ostření (sharpening) a barevné nasycení. K této činnosti je samozřejmě nutné použít firemní software, který po nastavení všech hodnot konvertuje formát RAW do bezztrátového TIFu. Nemohu jinak, než prohlásit: I love RAW!

Možnosti nastavení vyvážení bílé jsou zcela v rámci zvyklostí vyšší střední třídy digitálních fotoaparátů. Je zde samozřejmě automatika, následuje pět předvoleb, z nichž méně obvyklé je nastavení pro blesk. Jako poslední nemůže chybět uživatelská kalibrace, kterou G1 disponuje. Zde tedy žádné výhrady.

Autofocus a Canon jedno jsou, takže co dodat? I u tohoto modelu funguje automatické zaostřování s jistotou, kterou nerozhodí ani snížená hladina vnějšího osvětlení. Foťák si přisvítí vestavěným reflektorkem a je opět přesně zaostřeno. Reflektorek samozřejmě ”nedosáhne” nekonečně daleko, a pro noční snímky je lépe pořídit firemní systémový blesk s IR přisvětlovacím reflektorem. Rychlost autofocusu patří mezi nadprůměr, ale stále to není na fotografování ryze akčních scén. To je ovšem zatím bolest všech digiťáků amatérské třídy a na zlepšení si asi budeme muset ještě nějaký čas počkat.
Zmlsaný Olympusy jsem nebyl moc ”odvázaný” z manuálního ostření s kontrolou na LCD displeji. Canon G1 totiž neumí při ručním zaostřování obraz zvětšit (tak jako to právě některé Olympusy mají) a správné zaostření je tak dost ztížené. Situaci poněkud vylepšuje tlačítko MF na boku přístroje. Prostě zaostříte pomocí autofocusu, stisknete MF, čímž se ostření přepne na manuální a... Tím vlastně zaaretujeme zaostření. S takto nastaveným fotoaparátem si pak můžeme “počkat” i na akční scény. Stejně dobře lze tento fígl využít při studiové práci na stativu.

Snímání v blízkém předmětovém prostoru je spíše průměrné, což dokazuje následující snímek.

Makro má ale jednu nectnost. Fotografujete-li se zapnutým makrorežimem a chcete v průběhu práce prohlédnout snímek, makro se po přepnutí do režimu prohlížení automaticky zruší. Zapomenete-li jej znovu zapnout, může se lehce stát, že i když používáte LCD displej (což je při makrorežimu záhodno), nevšimnete si, že foťák makro vypnul, a snímky budou beznadějně rozostřené. Je to možná maličkost, ale vadí. Osobně se mi to stalo několikrát a nemohu říci, že jsem skákal radostí. Když může zůstat nastavená ohnisková vzdálenost objektivu a další snímací parametry, proč by nemohlo zůstávat aktivované také makro?

Hodnotit výkon vestavěného blesku nemá smysl. Jako u všech blesků tohoto typu slouží ke “svícení” na vzdálenost pár metrů (a to doslova), což je ale běžná vlastnost. Spíše bychom se měli pozastavit nad způsobem funkce vestavěného blesku. Kdo zná Canony (nejen digitální), nechť následující řádky přeskočí, protože G1 svítí bleskem přesně v duchu firemních zvyklostí. V režimu programové automatiky blesk pracuje jako hlavní světlo a výkon je tedy pomocí TTL měření automaticky přizpůsobený jasu scény. Jinak je tomu v režimu clonové a časové priority, kdy blesk pouze přisvětluje. Foťák si ponechává expoziční hodnoty, které jsme mu vnutili. Že lze vestavěný blesk takto s úspěchem použít na vyjasnění stinných partií např. v protisvětle, je asi dostatečně zřejmé. V manuálním expozičním režimu blesk “pálí” na plný výkon, a je tedy nutné přizpůsobit pracovní clonu směrnému číslu.
Pozitivní je možnost korekce expozice bleskového světla nezávisle na hlavní expozici. K dispozici je posun ±2 EV. Také blokování expozice blesku (FE) lze použít, ovšem podobně jako AE Lock funguje pouze s vyklopeným LCD displejem.
Jak jsme si již uvedli v části Konstrukce a ovládání, díky sáňkám lze k fotoaparátu jednoduše připojit externí blesk. Výrobce samozřejmě prioritně doporučuje vlastní blesky Canon Speedlite 220EX, 380EX, 420EX a 550EX. Jen s těmito blesky využijeme všech výše popisovaných funkcí, protože nasadíme-li do sáněk blesk jiný, s velkou pravděpodobností bude fungovat, avšak zapomeňme na TTL měření a další funkce. Blesk bude prostě pracovat pouze na plný výkon. Osobně jsem zkusil fotografovat s externím bleskem jiné značky (ale kompatibilní s Canonem - na EOSu funguje bezvadně) a tuto skutečnost mohu jen potvrdit. Přestože blesk spouštěl, foťák se tvářil, jako by žádný blesk nasazený neměl.

Možnost nahrávání krátkých videosekvencí v malém rozlišení s monofonním zvukem možná někdo někdy využije, ale já ji považuji za funkci bez většího významu. Video je navíc poměrně nekvalitní - záznam je trhavý.

Jednak je zde obvyklé Review, tedy možnost ponechání snímku na LCD displeji volitelně po dobu 2 nebo 10 vteřin po jeho pořízení. Canon G1 ale ještě umožňuje ponechání snímku na monitoru v podstatě neomezenou dobu. Funkci lze aktivovat buď podržením spouště po pořízení snímku, nebo stisknutím tlačítka Set v době zobrazování Review. V této fázi je možné snímek smazat nebo pokračovat ve fotografování.
Samotný režim prohlížení fotografií mně uchvátil množstvím přehledně zobrazovaných informací o snímku. Kromě volby “nic” lze uživatelsky aktivovat dva způsoby zobrazení, které vidíme na následujících fotografiích.

  

První snímek ukazuje zapnuté zobrazování pouze základní informací, avšak druhý, to je jiná káva. Jsou zde všechny parametry expozice, z nichž může jen trochu zkušený fotograf odvodit případné technické chyby pořízeného snímku. Chválím, a to tak, že hodně!

Z hlediska rychlosti lze Canon G1 označit za průměrný digiťák. Jak samotná pracovní rychlost, tedy doba mezi zapnutím přístroje a připraveností k prvnímu snímku, tak i rychlost zpracování fotografií nebo prodleva spouště jsou zkrátka na úrovni běžného digiťáku této třídy. Skóre zlepšuje dobře udělané sériové snímání rychlostí 1,7 snímku za vteřinu. Foťák má výborně “seřízenou” vyrovnávací paměť, která umožňuje i v průběhu ukládání snímků fotografovat další. Ne, to není ani zdaleka běžné. Každý druhý digiťák nasnímá sérii fotografií a po zaplnění bufferu je nepoužitelný až do doby, než se všechny snímky uloží na paměťové médium.

Přiznám se, že to byl právě Canon G1, který mě donutil přehodnotit můj spíše záporný vztah k firemním akumulátorům. “Gé jednička” je ve spotřebě energie takový přeborník - samozřejmě v kladném slova smyslu, že jsem nic podobného ještě neviděl. Fotím první den a ukazatel stavu energie se nepohnul. Fotím druhý den a stále stejná písnička! To musí být závada indikátoru, řekl jsem si. Kdepak porucha, sdělil mi foťák dnem třetím a poslušně zahlásil, že by potřeboval dotankovat. Najevo mi to ale dal hezky dlouho před tím, než mu energie došla totálně. Skvělé!

Přestože fotoaparát disponuje i poněkud obstarožním sériovým rozhraním, pro uživatele bude podstatnější USB. Celá hromada software, která se s G1 dodává (více v části Standardní vybavení) dává na výběr ve způsobu komunikace G1-počítač. Snímky je možné stahovat jednak přes Twain nebo pomocí programu ZoomBrowser EX. Marně ale budeme hledat USB typu Storage Class, tedy to, co se po připojení fotoaparátu tváří jako další disk počítače. Zde Canon trochu zaostává, i když objektivně řečeno, vzhledem k opravdu bohaté nabídce software nikdo nepřijde zkrátka.

Jsme-li u propojení fotoaparát-počítač, nelze se nezmínit o možnosti fotografování on-line, kdy jsou snímky ukládané přímo na disk počítače (volitelně). Funkci zajišťuje utilita RemoteCapture, na níž jsem se zpočátku velmi těšil, ale musím přiznat, že mě zklamala.

Co se mi na tom nelíbí? Jedna prostá věc: při fotografování on-line jsme omezeni pouze na programovou expoziční automatiku. Žádná clonová ani časová priorita zde nehrozí a to je pro kreativní použití velká škoda. Mít možnost uživatelsky nastavovat alespoň clonu a citlivost snímacího prvku, vřele bych foťák doporučil do malého studia. Tak jsem na rozpacích. Lze sice ovlivnit ohnisko objektivu, režim blesku, vyvážení bílé a korekci expozice, ale... Pořád je to automatika a to mi pro pořádné focení nestačí. Škoda.

Celkově jde o velmi dobře vybavený digitální fotoaparát. Lze říci, že nechybí jediná zásadní funkce, kterou by náročný fotograf mohl postrádat. Vynikající je ukládání do formátu RAW, kvalitní autofocus a výborná spolupráce s firemními externími blesky. Skvěle nízká energetická náročnost z G1 dělá digiťák, s nímž se nemusíme bát na pár dní opustit blízkost elektrické sítě.
Jsou zde ale také záporné vlastnosti. Manuální expoziční režim, který neměří se mi moc nelíbí, stejně jako nutnost hlídat přepínání makrorežimu.
Kladné vlastnosti ale převažují, takže hodnocení je spíše příznivé.

Fotoměrka  Produkt: Canon PowerShot G1  Funkce a vlastnosti: 16 bodů (max. 20)