Byznys počítačových her v poločase

Před pár týdny skončila věhlasná výstava a konference E3, který je už několik let nezpochybnitelnou královnou na poli počítačové a elektronické zábavy – je to přitom výstava mladá, první ročník se uskutečnil teprve před osmi lety. Na rozdíl od počítačových výstav, jako je PC Expo nebo i CeBIT, kde jde spíše o setkání obchodníku se svými zákazníky (sem patří i Invex) se na E3 stále ještě časují novinky, aby měly premiéru právě zde, byly zde s velkou pompou odhaleny a předvedeny. Sjedou se celebrity, vizionáři i velcí bossové; pokud se nejmenujete Bill Gates či podobně, nemáte příliš šanci na keynote. E3 dnes představuje showbiz v dokonalé podobě, stejně jako třeba filmový festival v Cannes: spojejní show a biz. Postaršímu významnému manažerovi, jehož hudební vkus se zastavil někdy u Dolly Parton, zvlhnou oči, když se smí vyfotit s Limp Bizkit. A tak podobně.

E3 je dobrou příležitostí k rekapitulaci dění v počítačových hrách – množství novinek dobře odráží dosavadní stav a nedávný vývoj, a pár měsíců se nic významného nestane, takže rekapitulující novinář si neuřízne ostudu, když něco velkého předpoví a druhý den je vše jinak. Herní trh už dávno není nezajímavou oblastí, na které působí amatéři; slovo „průmysl“ ji vystihuje dokonale. Je jednou z mála oblastí, které se netýká krize v IT a která k závisti ostatních „seriózních“ stále prudce roste a hodlá růst i nadále. Herní firmy už dávno nejsou partičky nadšenců, ale softwaroví giganti – nalezneme mezi nimi i miliardové společnosti, což je meta, na kterou i ve „vážném“ software dosáhla jen hrstička firem. Hlavní trendy, viditelné na E3, jsou:

Špičková produkce. To, co se nejvíce nosí, je dokonalá produkce her – odladění na chybovost, vysoká hratelnost, komfortní „intra“ a „outra“ s filmovou kvalitou. Málokdy dnes narazíte na hru z dílny některého z předních vývojářů, kterou by recenzenti poprávem odsoudili za nehratelnost, chybovost či vůbec nízkou kvalitu. Velcí vývojáři dokonale zvládli řemeslo produkce a fungují jako Hollywood: po formální stránce vše dokonalé, kostýmy stály majlant a speciální efekty taky, hudbu dělá Morricone a nakonec přijde i Tom Cruise. Jen se na to jaksi nedá dívat.

Deriváty, licencované tituly a nedostatek originality. Velký nápad aby člověk pohledal: všechny superúspěšné hry dneška jsou buď deriváty z pátého kolena, jejichž pradědečkem byl Doom, Dune, Civilization, Lazy Larry nebo dokonce Arkanoid, nebo jsou to tzv. licencované tituly – takové, kde je jakýkoli nápad striktně zakázán, neboť hra se jmenuje „Lord of the Rings I.“ nebo „Enter the Matrix“. Každý úspěšný titul vyvolá obchodní potřebu následovníka (-ů), jehož obchodní výtěžnost je, bohužel, dopředu zaručena.

Vyčkávání na příští velký hardware. Osobní počítače se jako hardwarová platforma pro hry vyvíjejí postupně, po malých krůčcích; konzole naopak postupují vpřed velkými skoky, mezi kterými je ovšem několikaletá přestávka. Jsme zřejmě nyní právě v poločasu – soudě podle lítra trhu Sony PlayStation, jehož dvojka má za sebou zhruba dva roky a trojka (resp. PSX) necelé dva roky před sebou. Snad i proto herní vydavatelé čekají, neriskují žádnou velkou originalitu a ofukují prach z osvědčených titulů, u kterých opraví chyby, přidají pár zbytečností a publikují je znovu jako „Special Edition“.

V roce 2002 se prodalo více her než kdykoli předtím v historii. Americký trh poprvé v dějinách překročil 10 miliard dolarů a letos se očekává další rekord. To příznivě ovlivnilo i hospodářské výsledky herních vydavatelů: po předchozích hubených letech většina z nich hlásí zisky, v čele jsou Electronic Arts, ale i třeba Take 2, distribuující české Illusion Softworks, hlásila výborná čísla. Ovšem, nepleťme si vydavatele (publisher, firma, která hru prodává) s vývojářem (firma, která hru pro vydavatele vyvíjí): vývojáři zdaleka tak dobrý rok neměli.

Nedostatek originality, nedostatek chuti riskovat do neprozkoumaných herních témat a stále „nechutnější“ spoléhání na to, že na kvalitě hry nezáleží, když si koupíte např. licenci na Matrix 2, jsou jevy, které náročného hráče nepotěší. Bohužel, výsledky dávají za pravdu, že „tak je to správně“. Herního Matrixu se prodal milión kusů za týden – rekord všech rekordů, a Atari (Infogrames) ohlašuje hned další dva (!) herní Matrixy, v letech 2004 a 2006. Licence je drahá a musí se zaplatit, takže těžme z Matrixu, než upadne v zapomenutí. Co na tom, že Enter the Matrix je hra nedovařená a zjevně nedodělaná, neboť se musela stihnout k datu uvedení filmu na trh: firma už hlásí „Special Edition“. To už je i Microsoft upřímnější, když záplaty nazývá záplatami a ne speciálním vydáním Windows. Bohužel hry s vysokou originalitou takové obchodní úspěchy nemají, na což doplácí i čeští Illusion Softworks: nakonec jim nezbude než se k novému finančnímu úspěchu dodat s Hidden and Dangerous 2, pokud ovšem už nebude příliš pozdě od prvního, dnes na trhu již pozapomenutého vydání.