Recompute je designérský koncept ekologického PC, jehož skříň je poskládaná z vlnité lepenky. Podívejte se na návrh z něhož musí bezpečákům vstávat hrůzou vlasy na hlavě.
27. února se v New Yorku koná jednodenní konference Greener Gadget. Mají se na ní sejít inovátoři, podnikatelé, vizionáři a ekodesignéři spolu se zástupci některých největších společností vyrábějících spotřební elektroniku. Spolu s konferencí běží druhé kolo designérské soutěže „Greener Gadgets Design Competition“, v níž se účastníci snaží navrhnout „zelenější“ přístroje. Padesátku vybraných návrhů si můžete prohlédnout a hlasovat pro ně
v tomto žebříčku.
Řada z nich je pořádně praštěná a člověk se musí divit, co prošlo do užšího výběru. Za všechny „zvláštní“ můžeme jmenovat třeba cyklistickou helmu s malým otvorem vepředu, skrz který proudí vzduch k velké větrné turbíně sloužící na dobíjení v helmě nacpaných baterií, nebo drátem připojených spotřebičů. Jakoby už desítky let neexistoval elegantnější způsob, jak za jízdy na kole vyrábět proud.
Dojímavé fotografie ošklivých starých počítačů nejspíš inspirovaly řadu designérů k návrhu zelenějších skříní a do užšího výběru se dostaly hned tři z nich.
Co je z kartonu, to je zelené
První vypadá asi nejlákavěji, a nejspíš na rozdíl od ostatních nefunguje jen na papíře. Autor – Brenden Macaluso – se nezamýšlel jen nad tím, jak nahradit plech a plasty papírem. Celý počítač je koncipován tak, aby byla co nejsnazší i jeho výroba. Proto na skříň, snad s výjimkou vypínačů a konektorů, používá pouze jednoduchá žebra z lepenky spojená netoxickým lepidlem. Uvnitř počítače jsou pouze tři nejdůležitější součástky – deska, disk a zdroj. Na rozdíl od stovek úkonů a výrobních procesů používaných při výrobě skříní kombinujících plasty a náročně tvarované kovové díly by měly být na výrobu skříňě „Recompute“ stačit čtyři procesy s nízkým dopadem na životní prostředí – vysekání, slepení, potisk a montáž součástek.
Skříň „Recompute“ má jednoduchou konstrukci. Lepenková žebra jsou orientována tak, aby struktura lepenky dovolila vzduchu proudit skrz horní plochu skříně.
Při pohledu na notebookový disk obalený izolantem v podobě vrstvy lepenky je mi ho líto, ale možná by to spravil SSD a nějaké otvory pro ventilaci.
Zůstávají tu ale ještě dva strašáci – hořlavost samotné lepenky. Autor argumentuje tím, že teplota, při níž se papír vznítí je vyšší, než u plastů (i když kolem komponent je spíš kov, že). Do jisté míry se dá ještě snížit impregnací, ale to by se zelenou skříní asi nešlo moc dohromady. A pak druhá drobnost – elektromagnetické rušení, se kterým se klasická kovová skříň na rozdíl od papírové celkem dobře vypořádá. Ale když tak přemýšlím nad prosklenými bočnicemi vytuněných PC, akrylové skříně,
otevřený Antec Skeleton, nebo skorosestavy skládající se ze zdroje, desky a disku, které se obejdou i bez skříně povalujíce se někde po stole, asi to s tím rušením nebude tak žhavé.
Výhoda Recompute nekončí ani v okamžiku, kdy PC doslouží – na rozdíl od běžných desítkami šroubů prošpikovaných počítačů, u nichž se stává, že se nikdo neobtěžuje s jejich rozebíráním, je v tomto případě demontáž komponent triviální – stačí otevřít dvě chlopně, vyrvat desku, disk a zdroj a vše vyhodit tam, kam to patří.
Papír místo plechu
Druhá skříň je pro změnu asi nejzábavnější. Autor někde vyšťoural, že průměrná životnost počítače je dva roky a na tak krátkou dobu by bylo nejlépe vyrobit jej z „eko-friendly“ recyklovatelné vlnité lepenky. Recept je jednoduchý, to co je v běžné skříni z plechu nahradil vlnitou lepenkou. Celá skříň „samonosné“ konstrukce nemá daleko k jednoduchým papírovým skládankám. Škoda, že se nemohu zbavit dojmu, že by se konstrukce zbortila už pod tíhou samotných komponent. Tudy vážně ne.
Zelenou skříň perte na čtyřicítku
Na první pohled vypadá celkem rozumně i koncept skříně Takeup, který má jednoduchou snadno rozebíratelnou konstrukci z hliníkových profilů a plechové stěny u ní nahradila „zelenější“ látka. Ta díky gumičce po obvodu drží uvnitř drážek rámu konstrukce.
Když zavzpomínám na hodiny statiky, něco mi říká, že taková konstrukce bez zavětrování nebude z nejpevnějších a ocelové bočnice a plech pro základní desku jsou poměrně významným prvkem napomáhajícím k vyšší pevnosti skříně. Ale to už jsou drobnosti, které by šlo doladit.
Když už jsme u té ekologie, celkem by mě zajímalo, kolik energie za dobu životnosti takového „eko-PC“ praskne na vysávání gigantického látkového prachového filtru. Na druhou stranu, možná by stačilo přihodit skříň jednou za měsíc do pračky k ručníkům.
Takeup to ale ve srovnání s ostatními ekonesmysly projíždí na plné čáře. Myšlenka nahradit pár plechů látkou asi tolik netáhne.
Neznám přesná čísla z ekologických studií, ale není zrovna taková počítačová skříň s ocelovou konstrukcí a plastovým čelem jednou z nejsnadněji recyklovatelných součástí počítačových sestav? A není zrovna ocelový plech jedním z nejekologičtějších materiálů vůbec? A co životnost takového papírového PC? Ani se neodvážím spočítat, kolik papírových počítačů bych za tu dobu, co používám PC, spotřeboval. Nebylo by lepší zamyslet se nad tím, jak udělat egologičtější PC z osvědčených materiálů?