Snahy Microsoftu o otevřený formát Office a jeho standardizaci jsou sice chvályhodné, ale řada právních analytiků je zatím spíše skeptická co se licence týče. Microsoft mohl jít v otevřenosti ještě mnohem dál.
Snaha o standard de jure
Jak už jsme vás informovali několikrát, Microsoft nachystal pro novou verzi Office 12 i nový formát dokumentů, který je postaven na XML a má se jednat o formát otevřený. Chce tak získat důvěru zákazníků a také si naklonit zejména vlády evropských i dalších států, které na otevřenost formátů Microsoftu silně tlačí.
Počátkem tohoto týdne Microsoft oznámil, že hodlá specifikace formátu Office XML odeslat standardizační instituci Ecma International. Standardizace by tomuto formátu jistě velmi pomohla, ale většina odborníků se zatím zdržela komentářů, neboť Microsoft nezveřejnil licenci pro tento nový formát.
Zástupce Microsoftu Alan Yates však prohlásil, že licence pro Open XML formát půjde dál než jsou tradiční licence standardů a měla by být pozitivní pro vývojáře včetně open-source komunity.
Možná poněkud překvapivý může být fakt, že řada firem se rozhodla sponzorovat "přihlášku" tohoto formátu k Ecma a nejsou to přitom žádné malé firmy, jde o společnosti jako je Apple, Intel či Toshiba a také British Library (i když zde je podpora celkem pochopitelná, vzhledem k projektu digitalizace knih, na kterém Microsoft a BL spolupracují).
Měl se Microsoft přiučit od Sunu?
Ale zpět k licenci. Microsoft již dříve zveřejnil klauzuli smlouvy pro patentovou ochranu Office XML formátů. Andrew Updegrove, právník bostonské právnické firmy Gesmer Updegrove a mimo jiné i uznávaný odborník na licence a editor serveru ConsortiumInfo.org, měl přímo díky Microsoftu možnost tento dokument vidět v předstihu ještě před zveřejněním a provedl jeho analýzu. Na svém blogu pak poměrně detailně porovnává tento dokument s obdobným patentovým prohlášením, který dala společnost Sun organizaci OASIS v souvislosti s formátem OpenDocument. V řadě bodů je prý dokument Sunu mnohem propracovanější a kvalitnější.
V rozboru pak Updegrove přemítá nad tím, proč je dokument Microsoftu takový jaký je, když firma musela tušit, že bude provedena hluboká komparativní analýza a teoreticky by měl mít Microsoft snahu udělat tuto klauzuli co nejvíce podobnou té od Sunu. Nicméně se tak nestalo. Zavrhuje však teorii, že má Microsoft nějaký zlotřilý plán, který hodlá v budoucnu uskutečnit, a spíše se přiklání k názoru, že to bylo dobře promyšlené rozhodnutí, kam až lze v "otevřenosti" smlouvy zajít, aby byl splněn vytyčený cíl, tedy porazit OpenDocument.
Jeden ze spolutvůrců XML a vývojář Microsoftu Jean Paoli však tvrdí, že Microsoft hodlá otevřít standardy všem zákazníkům i vývojářům po celém světě, aby mohli bez problému a bez limitů pracovat s Open XML formátem a to ať už s produkty Microsoftu nebo bez nich.
Není otevřenost jako otevřenost
Otevřenost má však různé hranice a ať už se nakonec podaří formát Office XML standardizovat či ne a vývojáři jej budou moci svobodně implementovat, nemá to nic společného s tím, jaký vliv na samotný formát a jeho vývoj budou mít. Ten pravděpodobně zůstane pevně v rukou Microsoftu.
Jaký je vlastně důvod vytvářet standardy a co může Microsoft motivovat k tomuto kroku? Dva nejobvyklejší způsoby vzniku standardů popisuje komentátor David Coursey. První případ je ten, kdy se skupina firem spojí k vytvoření společného standardu, který budou všichni členové tohoto uskupení používat. Využijí toho, že dohromady mají lepší možnost investic a spolupráce více firem umožňuje i vytvořit standard, přijatelný pro širší okruh zájemců než "výmysl" jedné firmy (alespoň teoreticky). Každá ze zainteresovaných stran má možnost mluvit do toho, jak bude standard vytvořen a implementován. Příkladem je například Wi-Fi.
Existuje ale i další možnost. Firma může být sama dostatečně silná, aby prosadila některou svou technologii, ze které se pak stává de facto standard. To byl právě dosud případ formátů Microsoftu, který je svou silou prosadil.
Nyní se snaží Microsoft o další krok a chce své formáty standardizovat a udělat je formálně otevřenými. Co tato otevřenost znamená, to je právě důležitá otázka. I když vývojáři budou moci s formátem pracovat jak se jim zlíbí, budoucnost má v rukou Microsoft. Díky tomu tato úroveň otevřenosti jistě kritiky neumlčí, ale může přesvědčit většinu zákazníků o tom, že nové formáty jsou vhodné pro dlouhodobou archivaci. Mezi těmito "přesvědčenými" mohou být i organizace či vlády, což je dostatečný argument.
Předpokládá se tedy otevřenost jen do jisté míry. Budoucnost bude určovat Microsoft, i když hlasům z vnějšku pravděpodobně alespoň částečně naslouchat bude.
