Dne 3. 6. 2003 se v sídle společnosti PVT uskutečnilo první informační setkání zástupců české státní správy, justice a velkých IT firem působících na našem území, které bylo nazváno “Do Evropské unie s výkonnou a efektivní justicí”.
Tuto akci organizovala PVT spolu se svou dceřinou společností První certifikační autorita a volným novinářem Davidem Kolajou (který rovněž akci moderoval). Setkání bylo zaměřeno na současný stav a další možnosti využití moderních informačních technologií v našem justičním systému – probíranými tématy byly například možnost elektronické komunikace občanů se soudy, zpřístupnění informací ze soudnictví na Internetu, elektronická dokumentace v soudnictví, či nezbytná elektronická komunikace mezi jednotlivými soudními orgány samotnými.
Pozvání přijali
|
Co také zaznělo
Vladimír Mlynář: "Je to chlív..."
Ivan Langer: "Zákon o elektronickém podpisu je kvalitní a dostačující..." |
Mezi účastníky setkání nechyběli Vladimír Mlynář (ministr informatiky) a Ivan Langer (poslanec, spolupředkladatel zákona o elektronickém podpisu). Představiteli justice na tomto setkání byli například Josef Baxa (předseda Nejvyššího správního soudu ČR), Zdeněk Krčmář (předseda Senátu Nejvyššího soudu ČR), Jan Sváček (předseda Městského soudu v Praze), či Libor Vávra (předseda Obvodního soudu pro Prahu 1). IT sektor reprezentovali kromě zástupců PVT (Jiří Fabián, předseda představenstva a generální ředitel) a První certifikační autority (Petr Budiš, předseda představenstva) také generální ředitel IBM pro ČR Aleš Bartůněk a generální ředitel HP pro ČR Pavel Kalášek. Svého zástupce na setkání měla rovněž společnost Intel. Na setkání bohužel vůbec nevystoupili zástupci Ministerstva spravedlnosti ČR, jemuž bylo adresováno nejvíce výtek týkajících se využití IT v naší justici (nezúčastnil se například pozvaný ministr spravedlnosti Pavel Rychetský).
Jak to vidí politici
Pro Ivana Langra pojem e-justice znamená efektivní justici – rychlou, výkonnou a levnou – informační technologie jsou pro to výborným prostředkem. Dle Langra už otázka širšího využití IT v naší justici není otázkou čistě legislativní (i když určité legislativní úpravy ještě nutné jsou), například zákon o elektronickém podpisu dle něj je “celkově kvalitní a dostačující”.
Vladimír Mlynář už z titulu své funkce pochopitelně e-justici podporuje. Ovšem dle jeho vyjádření je například otázka elektronické komunikace mezi soudy plně v kompetenci Ministerstva spravedlnosti ČR, MIČR v této oblasti může pouze radit, a ani to není příliš vítáno. V rámci mezirezortní komise se MIČR zaměřilo na oblast e-podání občanů k soudu a e-doručení soudních písemností. U druhého ze jmenovaných je největším problémem e-doručenka, ke které dnes v podstatě neexistuje jednotné stanovisko (Mlynář tento stav označil slovem “chlív”). Obecně jde v této oblasti práce komise velmi ztuha. V blízké době by však měl být například on-line (a zdarma) zpřístupněn právní řád ČR spolu se směrnicemi EU na Portálu veřejné správy. Tento krok Mlynář považuje pouze za odstranění stávajícího nedostatku, nikoliv za zázrak.
Soudci: e-justice je do budoucna nutností, dokonce i chtěnou, ale…
Zástupci české justice v obecné rovině “elektronizaci” svého oboru vítají a podporují (se všemi pozitivy, která obnáší – efektivita atd.). Ovšem s důkladností sobě vlastní také hodnotí případné problémy, které by s sebou mohla nést. A to nejen proto, že by byli (z povahy oboru) přespříliš konzervativní - dle Jana Sváčka se konzervativizmus soudců naprosto netýká informačních technologií…
Na některé problémy se podívejme blíže: například Josef Baxa poznamenal, že ani elektronizace justice nemusí vést ke zvýšení rychlosti řízení – zde totiž vždy jedna ze stran má zájem na jeho zpomalení (zpravidla ta, která je za něco stíhána).
Zdeněk Krčmář připomenul, že ani v elektronické podobě není možné například zveřejnit kompletní údaje o probíhajícím řízení veřejnosti (vzhledem k zákonu o ochraně osobních údajů) – aby se v této podobě dostaly jen ke zúčastněným stranám, bylo by nutné u nich ověřit certifikaci, zabezpečení atd. To by dle něj mohlo celé řízení (alespoň v počátku) naopak zpomalit. Krčmář rovněž podotknul, že samotné e-podání neurychlí zahájení řízení – to je vždy totiž zahájeno okamžikem doručení podání na soud. Řízení by spíše dle něj urychlily “formulářové prvky” na podání, které by na něm z velké míry pomohly odstranit formální nedostatky, kvůli kterým se často řízení protahuje. Rovněž informování veřejnosti o činnosti justice (rozhodovací činnost soudů, právní ustanovení atd.) elektronickou cestou vnímá Krčmář problematicky – nezvýší dle něj informovanost v této oblasti, neboť neselektované informace tohoto typu nejsou laické veřejnosti moc srozumitelné. A kritéria případné selekce informací jsou otázkou. Dle Krčmáře je nutné rovněž předejít tomu, aby soudce byl informován méně než veřejnost (resp. tomu, aby adekvátní informace přístupné veřejnosti musel “někde hledat”).
Příliš rychlé soudy
Je však i oblast, ve které je elektronizace justice (zde konkrétně on-line komunikace mezi soudy) nejen přínosná a žádaná, ale v podstatě už nyní nezbytná. Libor Vávra zmínil příklad, kdy jsou naše soudy “až příliš rychlé” a za situace chybějící on-line komunikace mezi sebou v současné době umožňují jednomu delikventovi, který během pár dní na různých místech stejný trestný čin několikrát opakuje (např. krádež), udělit ve zrychleném řízení několik stejných trestů v řadě – součet těchto trestů (např. veřejně prospěšných prací) pak může být neúnosně vysoký (zmiňovaný příklad byl 1500 hodin). Tyto případy se množí a v horizontu 1-2 let mohou vést k zavalení Nejvyššího soudu ČR dovoláními v této věci.
Jasné poselství
Jaký je pohled IT firem zúčastněných na tomto setkání na danou problematiku? Jejich vzkaz zástupcům státní správy i justice byl jednoduchý a velice jasný. Stručně lze říci, že všechny přítomné IT firmy se shodly na tom, že diskutované problémy jsou s využitím současných technologií řešitelné, a to dokonce nepříliš složitě. Vše je dle jejich vyjádření jen otázkou zadání (které musí vzejít ze strany příslušných institucí; konkrétní rozhodnutí v této věci musí být učiněno shora) a financování. Pavel Kalášek například uvedl, že za situace, kdy elektronizaci justice lze provést (při zachování její bezpečnosti), by už měla být pokládána jen otázka “návratnosti investice” (kdy a jak to pomůže a kde je to opravdu výhodné).
Informativní setkání splnilo očekávání: informovalo
Z průběhu celého setkání bylo patrné, že všechny zúčastněné strany si e-justici v té či oné podobě v ČR přejí. Určitě je škoda, že mezi zúčastněnými chyběli zástupci Ministerstva spravedlnosti ČR, které má v této věci největší pravomoci. Určitě z jejich neúčasti nelze vyvozovat fakt, že by oni jediní e-justici nechtěli, ovšem možná (správně) tušili, že jejich přítomnost by celé setkání náležitě “oživila” - samozřejmě pro ně nepříliš vhodným způsobem (na ty či oné kompetence, přístupy atd. Ministerstva spravedlnosti bylo v průběhu setkání poukazováno až příliš často). Doufejme však, že i přesto se myšlenky vyslovené na tomto setkání k představitelům Ministerstva spravedlnosti donesou a naše justice se začne rychleji pohybovat směrem ke svým světlejším “elektronickým” zítřkům.
