Pro Sun bude velmi obtížné vytvořit podobný ekosystém, jaký je okolo Linuxu a který je podstatou jeho úspěchu a hlavně budoucího vývoje
Firma Sun Microsystems, kterou jsme na Živě právě před několika týdny „napomínali“ z vlažné, spíše obchodnicky pragmatické podpory otevřeného software, překvapila (že by si vzala naše připomínky k srdci?). Její prezident Jonathan Schwartz oznámil, že Solaris, unixový operační systém pohánějící hardware od Sunu, bude uvolněn jako otevřený kód; jeho kolega doplnil, že firma bude v tomto směru „velmi progresivní a agresivní“. Sun se ale zatím nevyjádřil, kdy k tomuto přechodu dojde a jakým způsobem (např. jakou variantu otevřené licence Solarisu zvolí – náznaky jsou, že to bude „něco jako Java“, tedy pořád ještě celkem daleko od např. GNU GPL licence), takže prohlášení působí dojmem určité uspěchanosti – to ale nyní nehodnoťme. Mnohem zajímavější a důležitější je otázka, který z obou otevřených operačních systémů unixového typu na sebe v budoucnu strhne více pozornosti, získá více instalací a jak se mu bude obchodně dařit na serverové i stolní platformě.
Proč Sun vůbec k tomuto kroku přistoupil, a když už, tak proč až nyní (když Linux dobývá citelné úspěchy) a ne před několika lety? Poslední rok je totiž pro Linux jednak rokem tržních úspěchů, jednak ale dobou, ve které je intenzivně zpochybňována čistota jeho kódu z pohledu autorského zákona. Jistě, SCO zatím ještě žádný soud nevyhrálo, jenomže k tomu, aby byla zpochybněna a nabourána celá přesložitá autorská konstrukce Linuxu, stačí, aby dokázal, obrazně řečeno, že „tento jeden řádek kódu“ se do něj nedostal v souladu s licenčními podmínkami otevřeného software. Riziko je stále velké a signifikantní je reakce Linuse Torvaldse, který pozměnil pravidla přidávání kódu do Linuxu – každý vývojář se musí prokázat jakýmsi certifikátem, v němž tvrdí, že kód, který do něj dodal, je jeho a pouze jeho autorským dílem. Ovšem ani to není stoprocentní obranou proti vpašování dalších cizích, „ukradených“ kódů, a nic na tom nezmění ani to, že vývojář v certifikátu přebírá všechny odpovědnosti. Právo platné ve většině západoevropských zemích a USA totiž umožňuje, aby v situaci, kdy (například) firma Ford koupí výrobek od firmy IBM, který obsahuje, jak se později ukáže, technologii ukradenou od firmy SCO, byla popotahována a hnána k odpovědnosti nejen firma IBM, ale i firma Ford – byť je v tom dle zdravého rozumu zcela nevinně, protože o problému nevěděla, a ani nemohla vědět. Zmíněné právní problémy, vyplývající z otevřeného kódu, který samovolně, divoce a nekontrolovatelně bují – pokud chcete hledat kořeny a smysl výroku Steve Ballmera „Linux je jako rakovina“, hledejte je právě zde - budou otevřenému softwaru v budoucnosti otravovat život. Skeptici tvrdí, že se tyto potíže stanou zásadní překážkou jeho rozvoje, zejména tam, kde se jedná o produkty určené pro velké firmy a instituce, které raději utratí přesně známé „malé“ peníze, než aby neutratily v prvním kroku nic, ale riskovaly soudní spory s potenciálně gigantickými škodami.
Sun ovšem může nyní říkat: pořiďte si Solaris, je (tj. bude) také open source a žádné tyto právní problémy nemá – vznikal u nás, v našich laboratořích a my vám zaručujeme plné odškodnění. A když by vás někdo žaloval, platíme účet.
I kdyby nakrásně byl Solaris poskytnut s velice otevřenou licencí, podobnou Linuxu, stále bude platit, že když dva dělají totéž, není to totéž. Linux není jen kód, je to už dnes v podstatě „ekosystém“, malý kus světa zabydlený spoustou bytostí, které jej rozvíjejí, které různým způsobem spolupracují či konkurují, ale které společně realizují vývoj tohoto světa. Solaris v okamžiku, kdy bude uvolněn, bude jako člověk ocitnuvší se na opuštěné planetě. I s „božskými“ schopnostmi mu bude nějaký pátek trvat, než svůj nový svět osídlí bohatým životem.
Navíc se dá s drobnou nadsázkou říci, že pokud některý vývojář chtěl přispívat k vývoji open source unixu, tak už tak činí – zdokonaluje Linux. Proč by měl někdo znovu spoluvytvářet, spoluobohacovat „Linux číslo 2“? Podnikatelští i marketingoví obchodníci rádi poukazují na to, že jedna metoda, která zaručeně nefunguje, je „my taky“; prosté imitování. Sun bude muset hledat nějaké odlišení.
Nalezneme ovšem i argumenty ve prospěch Sunu. Firma má dnes velký počet partnerů a nezávislých vývojářů, kteří sice nevylepšují Solaris, ale na jeho platformě budují aplikace; má obrovskou, věrnou a kvalitní komunitu vývojářů v javovských technologiích. Toto jsou věrní spojenci Sunu, i když dnes vytvářejí svoje produkty, které dále prodávají, aby měli na živobytí; není úplně jasné, proč by měli s podobnou ochotou vyvíjet zdarma, pro nikoho a pro všechny Solaris.
Musíme si tedy nechat zatím všechna vrátka otevřená. Někteří analytici sice říkají, že otevření Solarisu bylo pro Sun „nezbytným krokem“, ale abychom jim to věřili úplně, měli to prohlašovat před vyhlášením Sunu, a ne po něm. K lepšímu zhodnocení situace musí Sun vyplnit několik dalších kousků tajenky – kdy chce Solaris otevřít a hlavně, jakou licenci použije na jaké části kódu. (Firma totiž naznačuje, že to bude na různé části různě – nad některými si ponechá větší kontrolu, nad jinými menší. To má určitou logiku, viz nezpochybněná supervize Linuse Torvaldse nad kernelem Linuxu.) A další kousky obrázku se objeví, až budeme vědět, kolik chce Sun do projektu investovat – bez nemalých peněz se sněhová koule open source Solarisu ze svahu sama nerozběhne.