Boj o příští DVD – Blu-Ray dostává nečekaný úder

Co platilo včera, dnes už neplatí – spolek okolo konkurenčního formátu dostal velmi silné spojence.

To se nám tedy nepovedlo: sotva jsme zveřejnili článek „Blu-Ray vítězně?“, nám zastánci konkurenčního formátu příštího DVD udělali čáru přes rozpočet (zřejmě naschvál). Náhoda to ale nebude: jen pár dní poté, co formát Blu-Ray získal mocného zastánce ve společnosti Hewlett-Packard, která oznámila velmi brzké zabudovávání těchto mechanik do svých vyšších modelů počítačů, se na stranu konkurenčního formátu přidala podobně jednoznačně skupina filmových studií.

Čtyři významné filmové společnosti, tedy Warner, Paramount, Universal a New Line Cinema, které dohromady zastupují téměř polovinu všech prodejů filmových DVD, oznámily, že se rozhodly pro formát HD-DVD a že v něm na konci roku 2005 uvedou na trh první filmové tituly ve vysokém rozlišení. Oficiální zdůvodnění Warneru je, že firma „velmi dlouho a podrobně“ zkoumala oba formáty a nakonec zjistila, že „HD-DVD nabízí nejvyšší kvalitu, výkonnost a je lepší v oblasti trvanlivosti a spolehlivosti“ (citováno volně). Je skutečně HD-DVD o tolik lepší než Blu-Ray?

Sony vs. Toshiba

Raději čtěme mezi řádky. Tak jako snad ve všech takových válkách je vlastní kvalita technologie – a tedy užitek pro zákazníka – někde hluboce vzadu. Zatímco formát HD-DVD vyrábí Toshiba, která uvedeným studiím nijak neškodí, za Blu-Ray stojí Sony, která je uvedeným vydavatelům přímým konkurentem (patří jí např. Metro-Goldwyn-Mayer s jedním z největších filmových archivů a pak samozřejmě Sony Pictures). Formát Blu-Ray dále podporují počítačové společnosti, jako je Dell a HP, a také výrobci spotřební elektroniky (DVD přehrávačů), jako je Samsung, Panasonic a Philips.

Jelikož vlastníkovi vítězné technologie poplynou nemalé patentové poplatky a bude i první „u lizu“ se svými stolními přehrávači, nechtějí konkurenční filmová studia sypat peníze do kapsy svého konkurenta. Není to poprvé, kdy firma Sony narazila na to, že je už příliš velká a těžko se jí dělají aliance, neboť konkuruje svou šíří produkce takřka každému. Pokud by ale prohrála Blu-Ray proti HD-DVD, byla by to pro ni velice nepříjemná rána, srovnatelná s historickou prohrou Betamaxu proti VHS.

Zprávy na internetu uvádějí zajímavý postřeh z pozadí: Sony prý to u velkých studií neprohrála jen kvůli tomu, že jim současně konkuruje, ale že se prý firma chovala „arogantně jako obvykle“. Zástupci Sony údajně předvedli studiím technologii Blu-Ray ve smyslu „tohle jsme vyvinuli, berte nebo nechte být“, zato zástupci HD-DVD se studii diskutovali o tom, co v daném standardu potřebují (např. prvky bezpečnosti, ochrany proti kopírování atd.)

Další rozvoj formátů

Je jistě zajímavé podívat se na to, zda jsou mezi HD-DVD a Blu-Ray skutečně tak výrazné rozdíly a v čí prospěch. Zatímco rozdíl mezi DVD+R a DVD-R je tak minimální, že jej dnes výrobci mechanik velmi snadno překonali a vyrábějí prakticky už jen duální zařízení (jedna mechanika umí zapisovat na oba typy médií, umí je pochopitelně i sama číst a jí vypálené disky jsou rovněž čitelné na všech ostatních mechanikách a přehrávačích), mezi HD-DVD a Blu-Ray je rozdíl větší.

HD-DVD umísťuje datovou vrstvičku mezi dvě „půlky“ disku, tak jako u DVD (tj. nad i pod ní je 0,6 mm plastiku), zatímco Blu-Ray ji umísťuje na „kótu“ 1,1 mm, na které sedí další desetina milimetru plastiku a ochranné krytí. Zatímco datová kapacita DVD-R/+R je totožná, je HD-DVD určeno pro záznam 15/30 GB (jedno/dvouvrstvý) na lisovaném disku a 20 GB na vypalovaném disku, Blu-Ray má vyšší kapacitu (25/50, což platí pro lisovaný i vypalovaný disk).

To ale stále není všechno. Zatímco formát DVD+R/RW byl vlastně jen nepatrným vylepšením DVD-R/RW a oba formáty byly rychle zafixovány a dále se nevyvíjely, hodlají producenti HD-DVD i Blu-Ray své formáty dále rozvíjet. Toshiba říká, že v budoucnu se na jeden HD-DVD disk vejde 60 GB, Sony zase říká, že na Blu-Ray se dá umístit až šest vrstev, a tudíž 150 GB.

Obě společnosti své formáty dosud záměrně nezafixovaly a nechávají si prostor pro další vývoj – znamená to, že se dnes ještě nikdo nemůže ani pokoušet o výrobu nějakých „obojetných“ mechanik, neboť se průběžně vyvíjí ne jeden formát, ale hned oba. Existenci „obojetné“ mechaniky jistě nelze časem vyloučit, ale je hodně nepravděpodobné, že se objeví brzy, např. během příštích tří let.

Na dohodu je zřejmě pozdě

Tím ale celá zábava stále nekončí. „Modré“ DVD má využití jednak jako datové médium (vypalování „souborů“, zápis a čtení především na počítačích), ale i jako nosič videozáznamu. A oba standardy, HD-DVD i Blu-Ray, budou mít jiný druh kódování videoinformace, tj. budou používat jiné kodeky.

Abyste neupadli do zoufalství, musíme říci, v čem se oba formáty shodují. Oba používají disk, který má tvar kolečka. To má u obou průměr 12 cm a tloušťku 1,2 mm… dobře, ale nyní vážně: oba používají modrý laser o stejné vlnové délce 405 nm, takže alespoň v tomto velmi důležitém parametru, který by mohl nastartovat případné sjednocení obou formátů, se technologie shodují.

Může ale nastat dohoda obou hlavních firem v tomto sporu, tedy Toshiby a Sony, o vytvoření nějakého společného, neutrálního a nezávislého standardu? Bohužel se zdá, že už je příliš pozdě a že obě strany již nyní pouze mrhají municí – pouštějí se do výroby mechanik i médií a propast nekompatibility nijak nezasypávají.

Odnesou to filmoví fanoušci

Podobná propast navíc dělí obě strany sporu. HD-DVD podporují především „nepočítačové“ společnosti, vydavatelé filmů. Ti by nejraději zadupali do země samotnou existenci vypalovatelných a přepalovatelných disků a příslušných mechanik, jelikož celkem správně tuší, že jim ubírají jejich zisky. Na straně Blu-Ray jsou zase sešikovány počítačové firmy, které nemají ani dolar z prodeje nahraných DVD, naopak těží z prodeje stále dražších a lepších vypalovacích mechanik a z výroby i prodeje stovek milionů kusů prázdných disků určených k vypálení. (Je ale pravda, že zastánci Blu-Ray jsou v poněkud schizofrenní situaci, protože Sony je jak filmovým vydavatelem, tak i výrobcem počítačů.)

Už z prvotních návrhů obou formátů je tak vidět další rozdíl: zastánci HD-DVD vypalování trošku komplikují už tím, že pro něj dělají jakousi třetí datovou kapacitu a že dále usilují o nalezení co nejsilnějších bezpečnostních postupů, které mají kopírování disků HD-DVD co nejvíce zkomplikovat. U Blu-Ray není mezi kapacitou read-only a zapisovatelného média rozdíl a důraz na ochranu také není tak zásadní.

Sečteno: zdá se, že si ještě vytrpíme své. Hůř na tom budou milovníci filmů, neboť některé filmy budou na HD-DVD a jiné na Blu-Ray, a oni si budou muset pořídit dva přehrávače. Lidem od počítačů to tak vadit nebude, neboť si pro vypalování zvolí kterýkoli standard; navíc počítačové mechaniky jsou levné, takže v krajním případě budou mít jednu čtecí (např.) pro HD-DVD a jednu zapisovací pro Blu-Ray, a nějakou tu tisícikorunu navíc oželí.

Témata článku: Byznys, DVD, Nezávislý titul, Nezávislý film, Mayer, Nepočítačové médium, Filmové studio, Konkurenční spor, Blu-Ray, Blu Ray, DOS

Určitě si přečtěte


Aktuální číslo časopisu Computer

26 procesorů v důkladném testu

Zhodnotili jsme 18 bezdrátových reproduktorů

Jak fungují cash back služby?

Pohlídejte své děti na internetu