Je to ta nejpopulárnější věc na Internetu, o které jste ještě možná vůbec neslyšeli.
Co je nejžhavější trend v současném Internetu? Technologický optimista bude možná vypočítávat různé P2P systémy na přenos souborů, online hraní nebo Internet přes mobily, pesimista může namítnout, že největší zázrak na Internetu je, že to celé ještě funguje a nezkrachovalo.
Nebo můžu nabídnout úplně jinou věc: blog. Že jste o tom ještě neslyšeli? V USA dnes bloguje celá rodina, a i když na blogování není vůbec nic těžkého, vycházejí na toto téma knižní tituly, které na Amazonu patří k nejprodávanějším. Každý slušný interneťák s vlastním názorem má dnes na světovém Internetu svůj blog, který pečlivě pěstuje jako skleníkovou květinku.
Blog je – nyní může nastat zklamání – webový deníček. Váš vlastní časopis, který ale nesdílí příliš mnoho pravidel platných pro tradiční časopisy, jako je například zaměření, periodicita, délka článků a podobně. Je to spíše stránka, která má jediného autora a vlastníka (žádná týmová práce!), jenž do ní přidává svoje poznámky, odkazy komentované nebo nekomentované, názory, citace a podobně. Typickou charakteristikou blogu je neformální styl – autor volně konverzuje se čtenáři o tom, na co přišel a co kde nalezl, čemu se podivil, co se mu líbí a co se mu nelíbí. Blog je obvykle aktualizován denně, případně i několikrát denně u obzvláště pilných bloggerů, ale může být aktualizován v jakékoli jiné periodicitě, nejčastěji stylem „aktualizuji, když se mně zrovna chce a když mám co říci“. Příspěvky v blogu jsou krátké – tak, jak se na Internet patří. Konečně někdo přišel na to, že internetový čtenář je jako včelka přeletující z květu na květ, a zahltit ji více než dvěma odstavci textu se nesluší – a přímo požadují po čtenářích zpětnou vazbu.
Za nebývalý rozmach blogů (mimochodem, slovo pochází ze zkrácení výrazu „web log“, i když s ním nemá až tak moc společného, spíše vzdáleně) mohou technologie pro tvorbu blogů: serverový program, který je současně jednoduchým publikačním (redakčním) systémem, který může každý využívat, a webhostingovým programem. Uživatel tohoto systému – nejznámějším je asi Blogger, který využívá i pár českých bloggerů – nemusí umět HTML, o dalších technologiích pro pokročilou tvorbu stránek ani nemluvě, jen na začátku nastaví v přehledném průvodci vzhled svého deníčku a další parametry, a pak už jenom dodává texty. Ty se automaticky publikují s dalšími vlastnostmi, o které se už autor nemusí starat, jako je fulltextové vyhledávání, listování v archívu, tvorba rubrik a tak dále.
Blog tedy skutečně není nic světoborného, ale je to jeden z produktů, který skvěle vystihuje a využívá charakter Internetu, jeho „smysl“, pokud si můžeme toto slovo dovolit; můžeme se spíše podivit, proč se něco takového objevilo až nyní. (Deníčky na Internetu existují samozřejmě od jeho počátku, ale jde o „fenomén blog“, ne o deníčky.) Komerční, podnikatelský význam blogu je a zřejmě i bude nulový, i když například web Clickz diskutuje možnosti blogování v tzv. one-to-one marketingu (blogy většinou obsahují newsletter jako automatickou funkci blogovacího programu). Blogy také zcela rezignují na jakékoli využití v reklamě – jsou to manifesty svých autorů, bannery na nich nenaleznete a povědomí o nich se šíří od úst k ústům, ne placenou reklamou.
Blogy mají dnes i svůj vlastní vyhledávač: zkuste DayPop.com a zvyknete si na něj zřejmě jako já, protože je to jeden z nejlepších a nejvlídnějších vyhledávačů „newsů“, zpravodajských informací z médií renomovaných, nerenomovaných a stovek blogů. Zde také můžete nahlédnout do bohatství blogů; jinak dobrým rozcestníkem na cca pět tisíc blogů je Eatonweb, ale není zdaleka jediným.
Jak vypadá blogování na českém Internetu? Nijak. Existuje sice přebohatý pradědeček českého blogování nazvaný Písmák, ale problémem je, že po sobě nezanechal potomky. Čechám, Moravě i Slovensku se zatím blogování vyhýbá: jedním důvodem může být, že zatím neexistuje „český blogger.com“, tedy aplikace pro tvorbu blogů, která by byla dostatečně kvalitní; doména blogger.cz je sice iniciativně „bloknutá“ a podle našich informací se na ní něco chystá, ale ještě to zde není. Tradičně je problémem obchodní model: naprogramovat to něco stojí, server něco stojí, hosting serveru a konektivita něco stojí, a kde na to brát peníze? Blogger.com to řeší prodejem své varianty „professional“ za peníze na vlastní doméně aktivních blogujících autorů, jenomže – jak už srovnání obou trhů mockrát prokázalo – dané věci se v USA dá prodat desettisíckrát po sto dolarech, u nás dvacetkrát po padesáti kačkách; přitom náklady jsou srovnatelné.
Blogování možná jednou do Česka dorazí – bylo by to dobře, protože se jedná podle mého názoru o daleko smysluplnější a přínosnější aktivitu než chatování nebo tvorba lehce stupidních osobních stránek typu „Ahoj! Vítám tě na své stránce!“. Blogování vychovává ve schopnosti se vyjadřovat, díky zpětné vazbě kultivuje psaný projev i vlastní názor: něco, co nás české tereziánské školství vytrvale odmítá učit, protože je zřejmě důležitější pamatovat si levobřežní přítoky řeky Paraná do konce života. Až někdo udělá český blogovací software, uvidíme, jestli se i my zařadíme mezi blogující národy.