Používáte rozložení QWERTY, nebo QWERTZ? Znáte jejich původ i několik snah o překonání včetně designů akordových klávesnic? Věděli jste, že QWERTY tu je už okolo 140 let?
Používáte QWERTY, nebo QWERTZ? Netuším, jak je tomu dnes – možná je to na současné internetové poměry už příliš vousaté téma z dřevních dob osobních počítačů, ale svého času dokázaly oba tábory sesumírovat celé stohy diskuzních vláken o tom, proč je lepší právě to jejich rozložení a proč je protivník naprostý hňup.
Horliví zastánci QWERTY se vždy pasovali do role těch, kteří rozumí počítačům a mají s nimi opravdu letité zkušenosti, poněvadž jejich první klávesnice žádné Z na druhém řádku opravdu neměly. Zároveň používají nejrozšířenější standard rozložení klávesnice, tedy žádnou syntetickou odvozeninu.
Hrdí zastánci QWERTZ předchozí skupinu naopak považovali za pozéry a podotýkali, že QWERTZ se v našich končinách používá už od konce 19. století. To v praxi znamená, že většina uživatelů QWERTY asi nemá zkušenost s mechanickým psacím strojem a nakonec i psaním všemi deseti.
QWERTY
Tento zvykový dualismus podporuje i fakt, že většina klávesnic na trhu je optimalizovaná pro obě skupiny. Klávesy Z a Y tedy mají zpravidla zdvojený popisek.
Ať patříte do prvního, nebo druhého tábora, hlasujte v anketě a alespoň tento problém konečně rozčísneme. Jsou to vyrovnané skupiny, nebo naopak jedna výrazně převyšuje druhou? V našich brněnských redakcích naprosto jednoznačně vítězí QWERTZ. Když jsem se zašel optat kolegů, zjistil jsem, že jsem na sto honů jediný, kdo používá QWERTY. Je to dáno i tím, že nemám zkušenost s psaním na starém mechanickém stroji a minula mě i školní výuka psaní všemi deseti.
QWERTY máme díky mechanickým komplikacím
Nu dobrá, ale ve vzduchu se stále vznáší ta doposud nevyslovená otázka. Proč vlastně máme na klávesnici právě rozložení QWERTY/Z? Proč nejsou klávesy řazené třeba podle abecedy pro lepší zapamatování nebo pro konkrétní jazyk dle analýzy typické frekvence výskytu jednotlivých písmen?
Za vše může historie. V druhé polovině 19. století se roztrhl pytel s hromadou exemplářů psacích strojů. Lišily se konstrukcí a tedy i počtem řádků – o jednotném rozložení tedy nemohla být ani řeč. Některé exempláře předpokládaly psaní dvěma prsty, jiné do hry zapojovaly i čtyři a do psaní všemi deseti se pouštěli jen ti nejotrlejší designéři, kteří chtěli nabídnout rychlý zápis stenografům.
Jedním z tehdejších konstruktérů psacích strojů byl i Christopher Sholes, který se svými společníky na sklonku 60. let představil psací stroj, který měl stejnou klávesnici jako piano a rozložení
- 3 5 7 9 N O P Q R S T U V W X Y Z
2 4 6 8 . A B C D E F G H I J K L M
Všimněte si, že na stroji chyběly znaky 1 a 0, používalo se pro ně totiž I a O.
Rozložení vypadá na první pohled velmi jednoduše, znaky jsou totiž řazené podle abecedy. Psací stroj měl ale jeden konstrukční problém. Pokud došlo k rychlém stisknutí dvou písmen vedle sebe, ocelové úderníky jednotlivých znaků se snadno zasekávaly. Dělo se to poměrně často, angličtina je totiž plná slov se znakovými dvojicemi „st“, „th“ a další. Když tedy horlivý stenograf psal příliš rychle, neubránil se díky zasekáváním překlepům a opravám.
Sholes svůj design tedy přepracoval, rozdělil znaky do čtyř řádků a mezi nejčastější znakové dvojice vložil jiná písmena, aby nebyly úderníky hned vedle sebe. Výsledkem bylo rozložení z roku 1873, které se už velmi podobá současnému QWERTY.
2 3 4 5 6 7 8 9 - ,
Q W E . T Y I U O P
Z S D F G H J K L M
A X & C V B N ? ; R
Sholes svůj stroj prodal společnosti Remington, která prohodila tečku a znak R a po několika dalších úpravách společně položili základy současnému rozložení. Psací stroje Remington se brzy rozšířily do celých Spojených států, překročily Atlantik a z QWERTY se stal standard pro všechny ostatní výrobce.
Náčrtek z amerického patentu číslo 207559 z roku 1878, který popisuje Sholesův stroj už s vylepšeným a prakticky moderním rozložením QWERTY
QWERTZ používáme díky monarchii
Rozložení QWERTY je původem americké, mnohé země jej tedy sice přijaly, ale s drobnými úpravami. Ve frankofonním světě se rozšířilo především rozložení AZERTY a v německých zemích pak QWERTZ. Písmeno Y má totiž na QWERTY poměrně výsadní pozici, zatímco Z je schované kdesi vlevo dole. Není se čemu divit, Y je totiž v angličtině mnohem častěji používaný znak než Z. V němčině ale platí přesně opačně pravidlo.
Typické rozložení v evropských zemích s latinkou. Zelená: QWERTY, červená: QWERTZ, modrá: AZERTY, žlutá: lokální rozložení. (Zdroj: Wikipedie, CC BY-SA)
Podle citace tuzemské Wikipedie se průměrný český text o 1 000 znacích skládá z 21 písmen Z a 19 písmen Y. Jedná se tedy spíše o kosmetický rozdíl, na sklonku 19. století byla ale úředním jazykem monarchie němčina. Když se podíváte na mapu, kde se dnes používá QWERTZ, opravdu zjistíte, že kopíruje hranice Německa, Švýcarska a starého mocnářství.
Alternativní a psychologický DVORAK
Rozložení QWERTY je staré 140 let, není se tedy čemu divit, že se v průběhu následujících dekád objevila hromada modernizací, které slibovaly při psaní všemi deseti vyšší efektivitu a menší zátěž na ruku. Patří mezi ně třeba rozvržení vzdáleného příbuzného skladatele Antonína Dvořáka, tedy rodilého Američana Augusta Dvoraka.
Spíše než jeho původ je ale důležité to, že to byl úspěšný psycholog a profesor na Washingtonské univerzitě v Seattlu. Právě zde ve 30. letech minulého století vypracoval koncepci rozložení jménem Dvorak Simplified Keyboard, které oproti QWERTY více dbalo na fyziologii lidské ruky a zároveň frekvenční rozdělení četnosti písmen. Rozložení DSK se sice používá dodnes, popularitu QWERTY se mu však nikdy nepodařilo překonat.
Akordové rozložení
Ačkoliv dnes QWERTY a jeho alternativy ovládají svět, zvláště v posledních desetiletích se díky elektronice vyrojilo ohromné množství experimentů. Jedním z nich jsou akordová rozložení, která jsou založená na tom, že si vystačí s menším počtem kláves. Znaky jednoduše tvoříte tak, že stisknete různé kombinace tlačítek, stejně jako když se pokusíte zahrát nějaký složený tón na klavíru, akord na kytaře a tak dále. Autoři doufali, že se tento způsob psaní rozšíří hlavně na kapesních počítačích, zde ale nakonec zvítězilo něco mnohem jednoduššího.
Prototypy akordových klávesnic
Mobilní rozložení
Druhým nejúspěšnějším rozložením kláves není ani QWERTZ, ani azbuka a další regionální speciality, ale stará klávesnice z mobilních telefonů, kterou používaly stovky milionů uživatelů. Vzhledem ke své konstrukci je vlastně příbuzným akordových klávesnic. V tomto případě jste měli také jen dvanáct základních tlačítek, nicméně konkrétní znaky jste nepsali stiskem několika tlačítek naráz, ale opakovaným stisknutím hlavního tlačítka pro každou ze skupin. Mobilní rozložení je na ústupu vlastně až v posledních letech díky nástupu dotykových telefonů opět s plným rozložením QWERTY a QWERTZ.
Na podobné klávesnici napsali někteří více textu než na QWERTY a QWERTZ dohromady
Pokud si akordové klávesnice vystačí třeba jen s šesti tlačítky, OrbiTouch má jen dvě. Nejsou to ani tak tlačítka, jako spíše kolébkové ovladače. Na každý z nich položíte dlaň a vzájemnými náklony píšete písmena. Opět se tedy jedná o variantu akordové technologie, která dá sice odpočinout prstům, ale rychlému psaní se naučí jen ten, který zvládne rychle střídat drobné pohyby dlaní. Soudě dle toho, že OrbiTouch zůstává i po letech naprosto exotických produktem, o kterém nemá většina uživatelů ani páru, asi to není to pravé ořechové.
OrbiTouch připomíná spíše reproduktory do automobilu
O jistou modernizaci QWERTY se pokusil i výrobce herních myší a klávesnic Razer, který na CES 2011 v Las Vegas představil technologii Switchblade. V podstatě je to úplně běžná klávesnice, ale s tím rozdílem, že má dynamické rozložení. Namísto fixních popisků je totiž na povrchu každé klávesy displej, který zobrazí adekvátní rozložení pro danou situaci. Při psaní textu se tedy na klávesnici zobrazí QWERTY, při akční střílečce ale zase třeba zbraňový arzenál.
Zatímco Razor se pustil do vývoje dynamické fyzické klávesnice, jiní se pokoušejí prosadit s dynamickou projekční klávesnicí. To je případ třeba firmy Celluon, která klávesnici promítne prakticky na libovolný povrch pomocí laserového paprsku. Snímač pak zaznamená pohyb rukou po projekční ploše a vše se vleze do malé krabičky.
Swipe, tedy tah
OrbiTouch, Switchblade i Celluon zůstávají zejména technologickými experimenty, ze kterých se zatím nestal masových obchodní trhák, na poli dotykových telefonů se ale v posledních letech stále více rozšiřuje technologie psaní tahem. Tuto funkci dnes podporuje hromada softwarových klávesnic a to včetně varianty od Googlu, která je součástí novějších verzí Androidu. Na Swipe klávesnici se nemusí klepat, ale prst naopak jezdí od písmene k písmenu a slovníkový korektor se pokouší odhadnout, co vlastně píšete.
Psaní tahem
Swipe klávesnice sice stavějí na rozložení QWERTY, poněvadž je na něj pisatel zvyklý a prstem často zamíří do některého rohu už naprosto automaticky, kdyby šlo však pouze o co nejefektivnější psaní, pravděpodobně by se v tomto případě hodilo úplně jiné, poněvadž při tažení po displeji se používá jeden jediný prst. Aby byl pohyb prstu po displeji co nejpřirozenější pro fyziologii ruky a abychom nešvihali prstem sem a tam, podle některých návrhů by bylo nejlepší radiální rozložení písmen a tedy navazující krouživé pohyby.
Přes veškeré experimentování posledních desetiletí však QWERTY zůstává i nadále nejtypičtějším způsobem rozložení latinských abeced nehledě na to, že klasické mechanické psací stroje už z našich životů povětšinou nadobro vymizely. Mění se ale i práce stenografů, pro které tehdy QWERTY vzniklo především. Jejich zápis totiž stále častěji doplňuje i automatizovaný přepis hlasu na text.
