To není superschopnost. To se stává lidem, kteří se naučili číst pár let před základnou. Ještě před dvaceti lety jsem prostě obracel stránky a za tu dobu obrácení lištu jsem zpracoval to „oskenované".
Samozřejmě to neplatilo pro jakýkoliv myslitelný text. Ale beletrie, nebo manuál k něčemu, to bývalo pár okamžiků. Dokázal jsem v klidu během odpoledne sfouknout tisícistrankovou knihu a před spaním začít s další. Dopadl jsem taky že jsem v tady v diskusi.
Superschopnost. Těch jsem míval několik. Například jsem plaval stovku pod minutu. Byl jsem před čtyřiceti lety závodním plavcem. Také jsem dokázal vyskočit rameny nad volejbalovou síť. Skočit že třiceti metrů šipku. Udělat salto vpřed i vzad. Používat logaritmické pravítko s tím, že si další dvě místa dopočítam z hlavy. Uměl jsem se potopit na nádech čtyřicet metrů pod hladinu a očumovat tam flóru a faunu. Také jsem uměl vylézt skály kategorie 9c. Ještě stále jsem schopen pádlovat po vodách s klasifikací 5 a vozit tam klienty na raftech. Jenže to umím i na kajaku. A v klidu skočím do takové vody, že které Vám budou vstávat vlasy na hlavě. Také mám absolutní hudební sluch a krom mnoha jiných zaměstnání jsem se dokázal živit i hudbou. A pokaždé s jiným nástrojem. Nakonec, vystřídal jsem jich v životě třiadvacet.
Superschopnosti? Hele, protože covid, a má práce průvodce na divoké vodě dočasně odumřela, stejně jako jedna sezóna lyžařského instruktora, jsem z Vašeho hlediska asi podřadnou lopatou. Začal jsem výškovými pracemi, v zimě kovodílna. Holt mám pár dalších superschopnosti. Umím střechy, naučil jsem se svářet. Prostě pár dalších schopností.
V osmdesátých letech jsem programoval sálové počítače. Byl jsem součástí týmu, který vyvíjel řízení Temelína. A taky palubní systémy pro české tryskáče. Také jsem byl dělníkem v textilce, pracoval jsem na pile i v lese. Stihl jsem být jedním z prvních počítačových grafiků v Česku, dělal jsem databáze, stavěl sítě pro Českou Poštu, prodával auta, provozoval velkoobchod. Mezitím se mi úplně omylem podařilo být dva roky na čundru, protože návrat z jedné akce deset km od bytu mi ty dva roky trval. Skrze Evropu, Severní Afriku a Blízký Východ.
Je bohužel pravdou, že dnes už čtu mnohem pomaleji. Nějak se mi zhoršily vrozené kombinované oční vady a mám problém s ostřením. Plochu už nějak nedávám. Také už mám z mnoha věcí strach. Po hlavě do vody už skáču tak deset metrů. Cigarety a chlast, které provázely můj život muzikanta udělaly šlus za mnohými mými superschopnostmi. Jó, a také ty roky. Tělo už nějak nefunguje. Klouby bolí natolik, že začínám přemýšlet nad tím, že přestanu jezdit na závodních lyžích. Po volném pádu ze šestatřiceti metrů už ani nelezu. I v tom autě jezdím jinak. Nakonec jsem ve věku, kdy můj děda šel do penze.
Jenže zároveň mám celý život kolem sebe spoustu lidí, kteří jsou podobnými superschopnostmi obdařeni.
Takže se zkuste zamyslet sám nad sebou.
To, že jste se nenaučil rychle číst Vám ještě neposkytuje důvod navážet se do těch kteří to zvladli. Nakonec, svět je plný lidí, kteří umějí věci, o kterých se Vám ani nezdálo. Třeba hudební aranž. Krom jiných superschopností umím k melodii napsat ten zbytek. Chcete Andulku Šafářovou jako country, bluegrass, dixieland, nebo jako swing? Nebo fugu? Kolik chcete hlasů?
Vidíte, i já jsem skončil v této diskusi. A jen proto, abych Vám vysvětlil že jste …
