Počítače budou vidět, slyšet a mluvit. To je jistě milé, ale učiní to náš život příjemnějším?
Ve svém publikovaném článku z konce února prohlásil zakladatel Microsoftu, že v příštích deseti letech počítače změní náš život více než v uplynulých dvaceti. Gates tvrdí, že pokrok v oblasti počítačových inovací nebyl nikdy rychlejší než nyní a že růst internetové kapacity, bezdrátové konektivity, datové kapacity a výkonnosti počítačové grafiky předhoní v dalších letech koeficient známého Mooreova zákona (tj. poroste rychleji než dvojnásobně každých 18 měsíců).
Dle Gatese to bude znamenat revoluci v našich životech. Běžná zařízení našich domovů a kuchyní získají výpočetní i komunikační schopnosti a počítače se údajně stanou „tak intuitivně ovladatelnými, že si jich ani pořádně nebudeme vědomi“. To bude znamenat, podle Billa Gatese, „revoluci v našich životech“. Technologické pokroky se stanou hlavními motory amerického hospodářství ( Bill Gates myslel, v přeneseném smyslu, že se stanou motory i ekonomiky světové?!); v minulém desetiletí měly počítačové a komunikační technologie na svědomí údajnou třetinu růstu americké ekonomiky. Bill Gates si však postěžoval, že jeho firmě i celému světu zatím chybí dostatek lidí, kteří z této vize učiní realitu – schopní inženýři a výzkumníci.
Sdělení šéfa Microsoftu jsou vždy zajímavá, zejména když si odmyslíme povinnou marketingovou vrstvičku (Gates sice přímo neříká, že „… a ovšem Microsoft bude tou firmou, která vám toto vše přinese do vašich domovů“, chápeme však, že to má na mysli). V tomto kontextu to není důležité – nebude-li to Microsoft, bude to někdo jiný.
Lze zřejmě souhlasit s Gatesem, že o deset let později budou počítače skutečně schopné vidět, slyšet a mluvit, a pravděpodobně již projdou Turingovým testem, na kterém si dnes lámou „hlavu“ i nejvyspělejší superpočítače. (Turingův test: člověk komunikující na dálku s počítačem již není schopen určit, zda komunikuje s člověkem, nebo strojem. Tedy: „Umí počítač myslet?“). Jistě souhlasíme s tím, že o dva řády vyšší počítačový výkon umožní řešit náročné vědecké problémy, pomůže nalézat nové léky nebo vyrábět nové materiály. Určitě bude existovat dostatek konektivity téměř do všech domácností a jistě bude možné vybavit nějakým čipem všechno možné, mikrovlnnou troubu, kapesní nožík i obojek vašeho psa. Lze souhlasit i s tím, že množství inovací bude v příštích deseti letech skutečně výrazně větší než v uplynulých dvaceti; je však vhodné poznamenat, že půjde především o inovace v oblasti komunikací než počítačů, ostatně stejně jako v uplynulých deseti letech.
Je ale velice odvážné tvrdit, že tento technologický vývoj nějakým úžasným (dle Gatese „revolučním“) způsobem změní naše životy. Není vůbec jasné, zda o nové technologické výdobytky bude obrovský a masový zájem, zda po nich lidé tak moc touží a čekají na ně. Informační technologie totiž lidstvo zatím spíše rozdělují než spojují. Zatímco rozhlas a televize se už poměrně krátce po svém vzniku zařadily k běžné výbavě domácností stejně tak v bohatých zemích jako v těch chudých, osobní počítač je ještě dnes, třicet let po svém vzniku, dělítkem mezi chudými a bohatými. A kdybych napsal, že mezi hloupými a chytrými, znělo by to téměř rasisticky: jenomže dobře vidíme i v naší zemi, že větší část populace je dokonale spokojena s pasivním přijímáním jednoho kanálu komerční televize; je zde skutečně touha po „revolucionalizaci našich životů“? A internet? Porovnejte si penetraci ve vesnicích a světových velkoměstech; čím dále směrem k pokročilejším technologiím půjdeme, tím budou rozdíly větší (broadband internet, Wi-Fi atd.). Za deset let bude domácnost plná „robotků“, inteligentních konvic na kávu a dveří, které se samy otevírají, ale jen někomu. Možná budou často k vidění v New Yorku, zatímco v romském pueblu u Trebišova na Slovensku zavede Evropská unie konečně vodovod, elektřinu zatím ne.
A to jsme ještě nepolemizovali s vlastními technickými aspekty. Budou tato zařízení skutečně tak intuitivní, jak si šéf Microsoftu představuje? Pro někoho ano, pro většinu lidí znamená jakákoli další funkcionalita komplikaci. Kolik lidí dnes může směle říci, že dokonale ovládá vše, co nabízí mobilní telefon, dálkový ovladač na televizi a myčka nádobí? Tak pět procent, a já mezi ně nepatřím. Jakékoli mechanické ovládání (myší, tlačítky, klávesnicí) je a bude komplikované, protože jde o zprostředkování činnosti přes několik rozhraní. Ovládání hlasem jich většinu odstraní, a ovládání myšlenkou odstraní skoro všechny. O ovládání myšlenkou za deset let si můžeme nechat leda zdát, a ani s tím hlasem to ještě nebude tak horké. Nehledě na to, že domácnost, ve které se mnou v každém pokoji štěbetá dvacet zařízení, od okna až po květináč, je spíš noční můra než vítaná revoluce našich životů. A budou bezpečná, nehacknutelná? Budou dostatečně levná, aby byla pro každého? Další otázky, kde i optimista musí váhat s odpovědí.
Poručíme větru dešti jsme tu už měli; směšné na něm nebylo to, že by byl technicky nerealizovatelný (zřejmě by to s vypětím technických sil světa nějak šlo), ale že je humorné snít o sluníčku a dešti na povel, když v obchodech chybí toaletní papír. Toho je dnes už dost, ale máme zase jiné tíživější problémy, jež nám brání snít o mluvících košťatech, která jedou na Windows– například, zda je pro každého dostupné kvalitní vzdělání, proč ani nejvyspělejší země nejsou schopny najít práci pro 15 % obyvatelstva a z jakých peněz se uživí houstnoucí zástupy penzistů. Informační technologie, které přinášejí vyšší efektivitu práce a které umožní propojit svět v nebývalé míře, navíc tyto nůžky rozevírají: umožňují například odsouvat ročně statisíce pracovních míst do Indie, kde anglicky hovořící pracovní síla stojí osminu toho, co ve Velké Británii, a to je problém, se kterým si dnes nikdo neumí poradit, neboť zásada volného trhu je svatá.
Není mnoho lidí na světě, a ani v Americe, kteří se nemohou dočkat, až na ně počítač vystrčí velké uši a upře své zraky; drtivá většina ostatních má a v příštích deseti letech i bude mít jiné starosti.