Když čtete o výkonu libovolného audiozařízení, vždy hledejte zkratku RMS. Poradíme také s kodeky pro Bluetooth, prostorovým zvukem a datovým tokem.
Audio výkon vždy chtějte v RMS
Výkon zesilovače audio sestavy udávaný ve wattech RMS (Root Mean Square) můžete najít také pod názvy nominální, efektivní nebo jmenovitý. Někdy se mu také říká sinusový výkon, se kterým je prakticky totožný.
Je to výkon, který dlouhodobě nepoškodí reproduktory, což je to nejdůležitější. A je to také výkon, podle kterého se dají jednotlivé produkty vzájemně srovnávat. RMS tak nejpřesněji vyjadřuje skutečný výkon například klasického zesilovače, zesilovače v televizoru či zesilovačů v rozhlasových přijímačích.
Pokud není u hodnoty výkonu napsáno RMS, nebo je výrazně vyšší než u srovnatelných produktů, buďte opatrní. Pravděpodobně se jedná o výkon PMPO (Peak Music Power Output), nebo krátkodobý dynamický výkon vykrývání špiček dle IHF (Institute of High Fidelity).
Tematický speciál Domácí audio
Takové údaje ale nejsou důvěryhodné, zaměřují se spíše na zmatení kupujícího. U PMPO jde o jakýsi teoretický výkon během v podstatě neměřitelné doby. Je tudíž nesmyslně vysoký tak, aby kupujícího ohromil. U dynamického výkonu vykrývání špiček je to poměr mezi maximálním výkonem, který může zesilovač vydat po dobu pouhých 20 ms, a trvalým výkonem.
Trochu víc vypovídající je tradiční hudební výkon, který se označuje také jako DIN, hudební DIN apod. Bývá to maximální výkon, který je zesilovač schopen reprodukovat po dobu deseti minut.
Co je to datový tok, vzorkovací frekvence a jak se liší MP3 od FLAC
Datový tok, neboli bitrate či přenosová rychlost, se udává v kilobitech za sekundu (kb/s, kbps. Vyjadřuje objem dat, kterými je popsán sekundový úsek spojitého analogového signálu formou nul a jedniček.
S tím souvisí vzorkovací frekvence. Definuje počet vzorků načítaných ze spojitého analogového signálu při jeho přeměně na diskrétní signál. Nejpoužívanější je 44,1 kHz pro Audio CD nebo 96 kHz pro zvukové stopy na DVD či Blu-ray. Je tedy jasné, že čím vyšší bude bitrate a vzorkovací frekvence, tím dostanete podrobnější a kvalitnější digitální zvukový záznam.
Kromě toho ale záleží na použitém kodeku, tedy kompresi dat. Stejný datový tok v základním formátu MP3 a v kvalitnějším FLAC povede k rozdílům ve zvukové kvalitě.
U kodeků rozlišujeme ještě ztrátovou nebo bezztrátovou kompresi zvuku. Ztrátové jsou typicky AAC a MP3. Ztrátovost komprese znamená, že cílem kódování je komprimovat zvuková data na co nejmenší velikost při zachování zvolené kvality. Dosahuje se toho třeba odstraněním zvuků mimo frekvenční rozsah, které lidské ucho vnímá, a optimalizací datového toku pro popis všech zvuků v rámci každého vzorku.
Bezztrátový kodek, například FLAC nebo ALAC, funguje na podobném principu jako komprimace dokumentů v počítači. Veškeré informace jsou zachovány, ale zhuštěny do nejvyšší možné míry. Bezztrátové kodeky nabízí lepší kvalitu záznamu, ale pro netrénované nemusí poznat rozdíl.
Kodek AAC se v různých podobách používá i v současném digitálním rozhlasovém vysílání DAB+. Například Český rozhlas Radiožurnál zaměřený hlavně na mluvené slovo vysílá se 64 kb/s, hudební Radio 1 nebo DAB plus TOP40 zase na 88 kb/s. U internetového rádia v dnešní době není přenosová rychlost připojení překážkou, a tak se setkáme s bitrate 192 kb/s až 320 kb/s.
K čemu je Dolby a DTS, jak se označuje vícekanálový zvuk
Dolby a DTS představují dvě firmy a dva konkurenční audio formáty. Postupem doby se vyvinuly do celé řady podob, včetně systému pro prostorový zvuk.
U Dolby je základem Dolby Digital (AC-3), resp. dnes spíše Dolby Digital Plus (Enhanced AC-3). Dolby Atmos je momentálně nejvyspělejší a původně bylo určeno pro kina s velkým počtem reproduktorů. U domácích zařízení se s Dolby Atmos setkáváme u soundbarů , které díky více reproduktorům a odrazům zvuku od stropu i stěn umí zajišťovat kompaktnější zvukové pole pro které se používají slova jako obklopující, 360stupňové atd.
Podobné systémy má i společnost DTS, takže můžete vidět například DTS Virtual:X, DTS:X, či špičkové DTS-HD Master Audio.
Abychom prostorový efekt mohl navodit, potřebujeme zvuk rozdělit do více kanálů, které budou posluchače obklopovat. Podle počtu kanálů pak rozlišujeme reprosystémy, například 2.0 (stereo), 2.1 (stereo plus samostatný basový kanál pro subwoofer), 3.1 (dva přední, jeden středový a jeden basový kanál) apod.
Můžete se setkat také s označením například 4.2.2. Představuje audio systém se čtyřmi předními kanály (středy, výšky), dvěma basovými a dvěma (poslední dvojka) vyhrazenými speciálně pro Dolby Atmos. Každý kanál může obsluhovat více reproduktorů, které pak umožní lépe navodit pocit prostoru.
Bluetooth, jeho možnosti a omezení
Bluetooth je bezdrátový standard pro komunikaci na krátké vzdálenosti, nejčastěji se mluví o deseti metrech. Je určen zejména pro audio propojení zvukového zařízení s reprosoustavou, sluchátky, handsfree apod. Nebo také pro napojení dálkových ovladačů a periférií, jako je myš, klávesnice…
I když máte skladby ve skvělé kvalitě, při přenosu zvuku přes Bluetooth je klíčové, pomocí jakých kodeků bude probíhat přenos. Základní kodek má označení SBC a podporují ho všechna zařízení s rozhraním Bluetooth a profilem A2DP. Nabízí základní přenos zvuku, u kterého ale dochází ke zpoždění.
Dalšími variantami jsou kodeky AAC a AptX, které přenášejí zvuk s vyšší kvalitou. Podporu AAC najdete u telefonů a tabletů značky Apple, zatímco AptX u zařízení se systémem Android a většinou čipy Qualcomm. Podpora kodeku AptX u zvukového zařízení je tak sice skvělá, ale pokud nemá i AAC, tak se musí stoupenci značky Apple spokojit se základním přenosem zvuku SBC.
Pro fajnšmekry jsou tu ještě kodeky LDAC, LHDC / LLAC nebo LC3 určené pro velmi kvalitní hudbu, včetně té s vysokým rozlišením (vzorkováním), tedy Hi-Res.
Tematický speciál Domácí audio připravila společnost ETA
