Podle švýcarských vědců byla Země před 4,5 miliardami let doslova „pekelným místem“. Její povrch pokrýval oceán žhavého magmatu, což není nijak nový objev. Dosud nebylo zcela zřejmé, jaká byla v té době atmosféra. To nyní naznačily výsledky neobvyklého experimentu se zmenšenou kopií naší planety.
Magmatický oceán, tvořený roztaveným kamenitým materiálem, vznikl srážkou s velkým objektem (zhruba velikosti Marsu). Náraz doslova roztavil mladou planetu a stojí za vznikem Měsíce. Plyny, stoupající z jeho hladiny, měly vytvářet atmosféru téměř totožnou s atmosférou pozorovanou na dnešní Venuši.
Nehostinné místo pro život
Na rozpálené planetě docházelo k neustálé výměně plynů mezi magmatickým oceánem a atmosférou. Vzduch a magma se vzájemně ovlivňovaly, takže studiem jednoho z těchto aspektů se můžeme dozvědět informace o tom druhém. Výsledky pak mohou přispět ke zjištění možného původu života na Zemi.
Aby zjistili, jaká byla první atmosféra, využili Paolo Sossi a jeho kolegové ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu účinek aerodynamické levitace: „drželi“ malou kuličku proudem plynu a rovnoměrně ji zahřívali ve speciální peci laserem na 2000 stupňů Celsia. Výsledkem byla miniaturní Země v roztaveném stavu.
Vědci poté experiment několikrát opakovali a do proudu plynu přidávali různé sloučeniny, aby zjistili, co se děje s atmosférou modelu planety. Ukázalo se, že se hladina kyslíku v roztaveném vzorku mění v závislosti na složení plynu.
Podmínky jako na dnešní Venuši
Porovnáním roztavených kuliček se vzorky hornin ze zemského pláště (peridotitem) vědci zjistili, která atmosféra mohla ovlivnit vznik moderních hornin. Ukázalo se, že připomíná atmosféru dnešní Venuše – hlavní složkou byl oxid uhličitý, dusík a malé množství vody. Povrchový tlak byl mnohem vyšší – téměř stokrát ve srovnání s dneškem.
Venuše má velmi hustou atmosféru, která je téměř výhradně tvořena oxidem uhličitým a malým množstvím dusíku. Oxid uhličitý vytváří na povrchu planety silný skleníkový efekt. Jediná věc, která pomohla Zemi vyhnout se úplné transformaci na „pekelné místo“, byla skutečnost, že planeta byla chladnější než Venuše. V atmosféře se tak vyskytovala voda, která při ochlazení kondenzovala a „zadržovala“ přeměnu Země na toxický svět.
Závěr studie říká, že Země a Venuše měly před 4,5 miliardami let velice podobnou atmosféru, nicméně Venuše kvůli vysokým teplotám ztratila vodu, protože je blíže Slunci. Země si však vodu udržela a později z ní vznikly oceány. Ty absorbovaly velkou část oxidu uhličitého ze vzduchu, čímž významně snížily jeho hladinu a umožnily vznik života.