Dlouhých 160 milionů let dominovali potravnímu řetězci na Zemi dinosauři, nicméně před 66 miliony let ukončil jejich éru náraz obrovského asteroidu Chicxulub. Vědci, kteří se snaží modelovat následky dopadu vesmírného objektu, zjistili, že srážka způsobila globální tsunami, která zpustošila pobřeží od Severní Ameriky až po Nový Zéland.
Odborníci studovali starověké sedimenty z více než stovky lokalit po celém světě, aby zjistili, jak extrémní vlny vzniklé v důsledku nárazu mohly změnit geologickou strukturu povrchu planety. Svou práci představili na zasedání Americké geofyzikální unie v roce 2018 a tento týden ji publikovali v odborném časopise AGU Advances.
Nepředstavitelné tsunami
„Tato tsunami byla dostatečně silná na to, aby narušila a erodovala sedimenty v oceánských pánvích na půlce zeměkoule a zanechala buď mezeru v sedimentárních záznamech, nebo změť starších sedimentů,“ uvedla v prohlášení paleoceánografka z Michiganské univerzity a hlavní autorka studie Molly Range.
Když v období pozdní křídy asteroid dopadl, žili na planetě dinosauři jako edmontosaurus, triceratops, tyranosaurus a mnoho dalších. Ničivý objekt zabil více než tři čtvrtiny rostlinných a živočišných druhů na planetě – mezi přeživšími byli i předkové dnešních ptáků a lidí.
Vědecký tým zkoumal geologické vrstvy spojené s dopadem asteroidu a jeho bezprostředními následky. Poté porovnal skutečné rozložení sedimentů na 120 místech s modelem, který sestavil pro rekonstrukci mohutných vln, jež mohl způsobit asteroid Chicxulub.
Strašidelný model
V modelu byly použity dvě strategie: první odhadovala okamžité vlny způsobené nárazem a druhá modelovala šíření tsunami v globálním měřítku. Vědci počítali s asteroidem o průměru 14 kilometrů, který se pohyboval rychlostí 12 km/s. Po nárazu do žulové kůry překryté silnými sedimenty a mělkými oceánskými vodami vyrazil zhruba 100 kilometrů široký kráter a do atmosféry vyvrhl hustá mračna sazí a prachu.
Studie představuje první globální simulaci tsunami vyvolanou dopadem asteroidu Chicxulub, která byla publikována v recenzovaném vědeckém časopise. Autoři studie mimo jiné vypočítali, že počáteční energie v nárazové tsunami byla až 30 000× větší než energie v tsunami při zemětřesení v Indickém oceánu v prosinci 2004, které zabilo více než 230 000 lidí a je jednou z největších tsunami v moderních dějinách.
Podle spoluautora Briana Arbica se plánuje následná studie, jež by měla modelovat rozsah zaplavení pobřeží po celém světě. Tuto studii povede Vasilij Titov z Pacific Marine Environmental Lab při Národním úřadu pro oceán a atmosféru, který je spoluautorem článku.
Co se odehrálo po dopadu?
Výsledky ukázaly, že asi 2,5 minuty po dopadu asteroidu se od místa dopadu šířila směrem ven vodní stěna vysoká 4,5 kilometrů, která opadla, když se vyvržený materiál vrátil zpět na Zemi. To je výrazně více než historicky nejvyšší zaznamenaná vlna vysoká 524 metrů, kterou způsobilo zemětřesení na Aljašce v roce 1958.
Deset minut po dopadu objektu na Yucatán se podle simulace ve vzdálenosti 220 kilometrů od místa nárazu začala oceánem všemi směry šířit vlna tsunami o výšce 1,5 kilometru, která měla tvar prstence, postupně se rozšiřujícího směrem ven. Hodinu po nárazu se tsunami rozšířila mimo Mexický záliv do severního Atlantiku.
Čtyři hodiny po dopadu Chicxulubu se vlny tsunami dostaly do Tichého oceánu a den po nárazu se rozšířily přes Atlantik a Tichý oceán a dorazily až do Indického oceánu. Za 48 hodin po dopadu dosáhly výrazné vlny tsunami většiny světových pobřeží. Důkazy byly nalezeny až na Novém Zélandu – více než 7500 kilometrů od Yucatánu, kam asteroid dopadl.
