V dávných dobách se Apple zkoušel dostat na klasický segment multimediálních zařízení s vlastním řešení. Co zabilo konzoli PiPP!N?
V letech 1993 plánovala japonská společnost Bandai novou herní konzoli, který by byla založena na počítači Macintosh, které v té době Apple prodával. Po následném jednání s Applem, kde tehdy nebyl šéfem Steve Jobs, se nakonec pokročilo ke spuštění projektu a k rozdělení rolí.
Apple dodá hardware a software a Bandai či další společnosti se postarají o vývoj designu, šasí a implementace her. Nic ale není tak snadné, jak se může zdát.
Univerzální platforma pro výrobce třetích stran
Apple Pippin označovaný jako PiPP!N byla primárně herní konzole, Apple chtěl mít z Pippinu ale obecnou platformu, na které mohou ostatní výrobci tvořit další zařízení. Nejen herní konzole, ale i různá multimediální zařízení, která v té době začínala být poměrně populární.
Apple Pippin jako herní konzole s multimediálním použitím (Zdroj: Wikipedia)
Ve zmíněné době se na herním vrcholu pohybovaly konzole Sony Playstation a Sega Saturn, Pippin měl tak vyšší cíle, které měly být připraveny i pro další formy a možnosti, včetně připojení a používání internetu.
Platforma se nikdy nedočkala rozšíření, ani neporazila stávající hráče na trhu. Podařilo se ale dokončit multimediální konzoli od několika výrobců.
Konzole Atmark a @WORLD
Bandai Pippin byla jako jedna z konfigurací Pippinu založena na upraveném počítače Macintosh, obsahovala tedy procesor PowerPC 603 (RISC) na frekvenci 66 MHz, 6 MB grafické i operační paměti dohromady (rozšiřitelné až na 16 MB) a 128 KB paměti NVRAM, která dokázala udržet data i po odpojení přístroje od elektrické energie. Sloužila tak pro uložení nastavení i třeba pro ukládání oblíbených webů z integrovaného prohlížeče Netscape.
Nechyběla podpora 16bitové grafiky, NTSC i PAL režimu s rozlišením 640 × 480 bodů (VGA) i kvalitního zvukového výstupu stereo 16bit (44 kHz).
Podobně jako konkurenční konzole, i Pippin měl CD mechaniku, v tomto případě s rychlostí 4×. Rozšiřitelnost měl zajistit slot PCI a připojení dalších zařízení pak dva sériové porty (GeoPort, LocalTalk).
Přehled zadních konektorů Pippinu, byl to více počítač než konzole (Zdroj: Wikipedia)
A právě podpora modemů měla toto zařízení posunout mnohem výše, než umožňovaly konkurenční konzole.
Ovladač AppleJack měl na sobě trackball pro snadné ovládání myši na televizní obrazovce (Zdroj: Wikipedia)
Pippin běžel na ořezaném operačním systém Mac OS 7.5.2 (ROM s kapacitou 3 MB), který měl mnohem nižší nároky na paměť kvůli vypnutí mnoha součástí, které se běžně používaly na počítačích Applu.
Několik aplikací, her i příslušenství
V době uvedení byl k dispozici nejen drátový a bezdrátový ovladač AppleJack s kuličkou pro snadné ovládání myši na obrazovce (trackball), ale i speciální klávesnice, tablet pro kreslení stylusem, adaptéry pro připojení stávajících zařízení pro Macintoshe, modemy, disketové mechaniky a dokonce i kompatibilní tiskárna.
V oblasti softwaru byla situace problémová, v nabídce titulů bylo pouze několik her a aplikací a jejich kvalita nebyla příliš dobrá. Odhaduje se, že počet titulů nepřekročil ani 80 kusů. Poměrně zajímavé srovnání s dnešní dobou, kdy jsou k dispozici statisíce aplikací a her.
Vysoká cena a pohřeb od Jobse
Dle odhadů se vyrobilo kolem sto tisíc kusů konzolí, přičemž se neprodala ani polovina před kompletním zrušením. Slabé prodeje byly nejen kvůli vysoké ceně 600 dolarů, ale také neověřeným marketingem, který byl příliš mířen na používání internetu. Trh ještě nebyl připraven pro takovou formu multimediální konzole k televizi, což si ve stejné době vyzkoušel i Microsoft s MSN TV.
Apple Pippin měl také spoustu softwarových i hardwarových problémů, například základní konfigurace měla příliš málo operační paměti na spuštění Netscape 2.0.
Po návratu Steva Jobse do Apple v roce 1997 došlo k definitivnímu ukončení nejen Pippinu, ale i dalších zařízení které byly spojené s výrobci třetích stran a které byly ve většině případů velmi ztrátové.
Znovu a lépe
Apple sice neuspěl s touto platformou, která byla zároveň vázána spoluprací s dalšími výrobci, ale za dalších deset let se mu podařilo vybudovat vlastní uzavřenou platformu pro mobilní aplikace a hry, v současné době i uzavřenou desktopovou platformu pro systém OS X.
V oblasti spojení s televizí Apple stále udržuje Apple TV, tedy jednoduchou počítačovou krabičku, která umožňuje přehrávání i nákup multimediálního obsahu a možnost jednoduchého bezdrátového přenosu obrazu z mobilních zařízení.
Zda se Apple dostane i do segmentu „velkých“ herních konzolí zatím není jasné, ale jisté spekulace se objevují. Tentokrát má ale za sebou velkou podporu vývojářů ze stávajících platforem a zpětná kompatibilita zajišťuje hraní i stávajících her pro mobilní zařízení s iOS. Pokud by se na tento segment Apple pustil, lze očekávat velký úspěch.
Výrobci konzolí PlayStation a Xbox by měli příští rok představit nové modely, přičemž už i ty současné nabízí obrovské množství multimediálních funkcí a možnost použití internetu. Stále tak platí, že nestačí pouze dobrý nápad a provedení, ale i správné načasování.