Před 15 lety Macy přešly na procesory Intelu a z jablečných počítačů se stala „písíčka“. Naleštěná, jinak tvarovaná a s několika obvody navíc, ale v jádru šlo o stejný hardware s jiným operačním systémem. Po adopci Armu tahle etapa skončí a nůžky se začnou zase rozevírat. Půjde-li vše podle plánu, Apple do dvou let migruje celou produktovou nabídku na vlastní čipy.
Není jisté, jestli tato změna přinese nějaké skutečné výhody uživatelům. Rozhodně ale přinese výhody samotnému Applu. Macy jsou při pohledu na ostatní jeho platformy až příliš otevřené a firma nemá nad vším tak přísnou kontrolu jako třeba u iPhonů a iPadů.
Pokud si dnes koupíte Mac, můžete v něm (někdy) sami měnit komponenty. Klidně i ty od třetích stran, co jsou o polovinu levnější. Přes Boot Camp si do počítače nainstalujete Windows. Aplikace můžete nakupovat na webu, zaplatíte za ně PayPalem a stáhnete si instalačku ve formátu DMG.
Nebo naopak. Mac si vůbec nekoupíte, ale nainstalujete si macOS na notebook od Dellu či vlastnoručně poskládaný desktop. Je to sice v rozporu s podmínkami Applu (proto ani neprodává licence na OS), ale technicky to zkrátka funguje a na světě je spousta spokojených uživatelů hackintoshů.
Macy jsou až příliš otevřené
Co všechno se na těchto principech změní po přechodu na „Apple Silicon“, zatím nevíme. Firma ale teoreticky může všechny tyto cestičky definitivně uzavřít. Týmy pod vedením Craiga Federighiho (viceprezident pro vývoj softwaru) a Dana Riccia (viceprezident pro vývoj hardwaru) mají příležitost udělat nedobytné pevnosti i z Maců a macOS.
Loňský Mac Pro je oslavou modulárního konceptu. Po předchozí kritizované „popelnici“ Apple opět vyrobil plně upgradovatelný počítač, v němž lze vyměnit procesor, grafickou kartu, paměti, SSD a přidávat další rozšiřující karty. Bude tohle možné u Armu? Nevíme. Typické armové počítače dneška jsou plně integrované, na druhou stranu ale máme i serverové desky s rozšiřujícími sloty a konektory, kde lze s výjimkou CPU vyměnit vše.
Současné Macy používají procesory Intelu v různých výkonnostních třídách. Bude na výběr i u Armu? O to bych se osobně nebál. Apple již dnes umí připravit dvě varianty čipů stejné architektury, jednu pro iPhone, druhou pro iPad. Čipy pro desktopy budou muset být větší a nabídnou více jader i vyšší takty. Jenže v továrnách vznikají i zmetky, které je škoda vyhodit. Pokud kvalitativně neodpovídají highendovým požadavkům, sníží se jim frekvence, vypnou některé bloky a prodají se jako čipy střední či nižší třídy. Tohle bude chtě nechtě muset zavést i Apple.
Co můžeme říct s jistotou je, že až Apple dokončí migraci a přestane podporovat současné Macy s Intelem, skončí tím i éra fanouškovských hackintoshů.
Vše se točí kolem App Storu
Co macOS? Apple několikrát naznačil, že software a služby pro něj budou nejdůležitějším zdrojem příjmů. Dnes mu ale v macOS potenciálně unikají miliardy dolarů, protože všechny ty officy, photoshopy a premiery se dají pořídit na webu. Nebylo by vůbec překvapivé, kdyby Mac App Store byl jediným povoleným zdrojem softwaru a všechny nákupy a in-app platby by šly skrz něj.
Ona 30% provize je příliš lákavá. A dle argumentace Applu ve sporu se Spotify tím Tim Cook a spol. vlastně všem prokazují laskavost. Zablokování DMG bude znamenat i stopku pro warez nebo malwarem prošpikovaný software. (Dokud tedy nevznikne jailbreak jako na iOS.)
Apple tento týden rovněž zmobilizoval všechny vývojáře. Ti budou muset začít stávající aplikace znovu zkompilovat pro nové procesory a potenciálně provést ještě další úpravy. V macOS Big Sur sice bude i emulační vrstva Rosetta 2, která se postará o překlad mezi x86 a Armem, ale to také není žádná výhra. Ne vše pod ní půjde. Emulovaný software je vždy pomalejší než nativní kód. A Rosseta nemusí fungovat napořád. Už první generaci tohoto překladače využívaného po přechodu z PowerPC na Intel x86 Apple podporoval jen dva tři roky.
Kdo se nepřizpůsobí, má smůlu. Nejpoužívanější aplikace se samozřejmě dočkají armové verze. Na Macích najednou pojedou appky z iOS. Můžeme ale dát sbohem starým užitečným utilitám. Ztratí se podpora řady her (ale kdo si na hraní kupuje Mac?). Dost možná ale přestanou fungovat i některé starší periferie jako tiskárny nebo skenery, protože pro Arm nebudou ovladače.
Jistě není náhoda, že Apple na rozdíl od Googlu nebo Microsoftu není fanouškem progresivních webových aplikací. PWA se tváří jako nativní aplikace, nikoliv jen webové stránky. Tvůrce operačního systému nad nimi nemá žádnou kontrolu, co se v nich děje a čím se v nich platí. Může je leda tak kompletně povolit či zablokovat.
Jasno není ani okolo virtualizace. Apple na WWDC ukázal, že s Linuxem půjde pracovat i nadále. O Windows ale zatím nic nevíme. Dostupnost okenního systému ve virtualizovaném prostředí či přes Boot Camp je přitom důležité pro vývojáře, kteří budou chtít na Macích tvořit a testovat multiplatformní software.
K budoucnosti armových Maců a macOS zatím máme více otázek než odpovědí. V tuto chvíli nezbývá než doufat, že Apple nebude hnán jen vidinou zisku (na což pochopitelně má nárok), ale že zachová i svobody uživatelů. A tou svobodou nemyslím: „Když se ti to nelíbí, tak to nekupuj!“
