Prý tato málo známá oblast brzy překoná v obratu podnikové informační systémy.
Zhruba rok se ve světě software šíří další pojem, další
zaklínadlo: jedná se o softwarovou oblast nazývanou „front office applications“. Chytlavý název samozřejmě reaguje na to, že existuje Office i BackOffice, takže co jediné chybí? FrontOffice. Název je ale trošku zavádějící, i když vyvolá pozornost – jedná se o aplikace, které jsou „před dveřmi vaší kanceláře“ proto, že se týkají činností, které neprovádíte v domě, ale spíše v terénu. Ovšem opět, nic „terénního“, žádný Word v mobilním telefonu na stavbě: software se týká oblastí marketingu, péče o zákazníky a řízení obchodníků. Tato oblast prožívá náhlý a grandiózní boom – udává se, že ročně roste její obrat o 55% a že by za několik let mohla předstihnout obor podnikových informačních systému (ERP, Enterprise Resource Planning).
Skutečně jde o zajímavé téma, které dřív bylo neprávem naprostou popelkou – všichni se domnívali, že je důležité mít pořádek „doma“, tj. aby šéf firmy přesně věděl, kolik ho co stojí, co vydělává a co prodělává atd.; jenomže to je jen část celého příběhu, zákazníci v něm jaksi moc nefigurují. A ti jsou přece pro každou firmu, zabývající se výrobou i obchodem podstatní – co pomůže, když bude uvnitř firmy vše šlapat jako hodinky, když vedení nebude vědět, proč se nedaří v obchodě?
Na tomto trhu působí řada výrobců; ještě před dvěma lety nikomu jejich jména nic neříkala, ale dnes se minimálně o třech firmách začíná hovořit stále více – jsou to Siebel Systems, Vantive a Clarity. Nejúspěšnější je Siebel; ten se už pomalu stává velkou softwarovou firmou (cca půl miliardy obratu, růst skoro o 100% ročně), Vantive a Clarity jsou zhruba na třetině Siebelu.
Do software „front office“ také samozřejmě silně zasahuje Internet a určitě platí, že bez něj by tyto firmy nebyly zdaleka tak silné – jde totiž o to, že Internet umožňuje, v řadě oblastí vůbec poprvé, model přímého prodeje, přímého kontaktu výrobce se zákazníkem. To jednak výrobci vydělává víc peněz (šetří na rabatech distributora a prodejce), ale samozřejmě jej nutí mít velice kvalitní a sofistikovaný styk se zákazníkem, včetně nejrůznějších statistických průřezů a modelů, včetně možností vytvářet si nejrůznější podmnožiny zákaznictva, predikce, selektivního oslovování a stovek dalších činností. Myšlenka však jde dál: nechat samotné zákazníky, aby se chovali obchodnicky aktivně, vytvářet jim softwarové agenty, kteří budou za ně na Internetu hledat nejvýhodnější zboží podle zadaných kritérií, setkávat se s obchodníky, smlouvat ceny atd.
Zní vám to atraktivně a zajímavě? Mně určitě ano – je dobře vidět, jak na několika frontách současně začínají nabývat konkrétních rysů oblasti internetové komerce, vzájemně se doplňují a i nevěřícím Tomášům začíná být jasné, proč jsou v USA do této oblasti vkládány tak velké naděje. A tak velké peníze.
