Nic ale není ztraceno – všechny byť drobné závady se po dvou letech používání vybrousí do mistrovské dokonalosti a monitor za dvacet tisíc se stává nepoužitelným.
Pro jaké rozlišení optimalizovat webové stránky? Odpověď je naprosto přesvědčivá. Bez nejmenší výčitek svědomí pro 800x600, ti odvážlivější mohou bez studu ve tváři optimalizovat i pro 1024x768, které je tím pravým rozlišením jak pro 15, tak i 17palcové monitory, které dohromady byly v anketě zastoupeny 78 procenty. Zbylá pětina připadla na ergonomicky naprosto nedostatečné 14palcové monitory.
Anketní otázkou jsme se ptali pouze na velikost monitoru, nikoli na používané rozlišení, protože konzumní uživatel (člověk, který využívá počítač výhradně na práci a nehodlá pronikat do tajů výpočetní techniky), by otázkou týkající se jakéhosi rozlišení mohl být mírně zmaten.
Na počítači je monitor úmyslně nejdražší
I když 14palcový byl uveden velmi zřídka, toto číslo je překvapivě velmi vysoké. Překvapivě právě proto, že zdraví je tím nejcennějším, co máme. Mám na mysli především oči. Investice do solidního, alespoň 15palcového monitoru se rozhodně vyplatí. Prvním důvodem je nepatrně vyšší cena, za kterou si však užijete podstatně více muziky ve srovnání s 14palcovými rentgenovými zářiči. Digitální 15palcový monitor lze pořídit do 11 tisíc včetně DPH. Až vám někdo bude nabízet nedigitální (analogový), tak mu s opovržlivým úsměvem ukažte dveře – přece nemáte tolik času, abyste po každé změně rozlišení museli posunovat s obrazem na monitoru tak, aby byl krásně roztažen "od rohu k rohu" (např. při spouštění dosových aplikací).
Dalším, mnohem podstatnějším důvodem pro zvolení většího monitoru, je možnost ergonomičtější (vyšší) frekvence při daném rozlišení – konkrétně mám na mysli především 1024x768, které lze bez lupy používat jak na 15, tak i 17palcovém monitoru. Obnovovací frekvence by při tomto rozlišení měla dosahovat alespoň 72 Hz, standardem pro příští rok je však 85 Hz. A opravdoví znalci mi dají za pravdu, že jen 100 Hz je tím pravým ořechovým (ale to už je z jiného soudku). Pořízení "sedmnáctky" rozhodně není, a nikdy ani nebylo, levným špásem. Solidní 17palcový monitor pořídíte za 21 tisíc – samozřejmě bez multimediální úpravy.
Dvakrát měř a jednou kup
Monitor je jednou z mála komponent, na které lze při prodeji opravdu vydělat. Vždyť zákazníkovi se dá tak snadno namluvit prakticky cokoli. Nezkušený uživatel navíc nepozná rozdíl mezi kvalitním a špatně vyrobeným monitorem. Je však několik fint, jak vychytralé prodejce obelstít. Za prvé požadujte při koupi 17palcových a větších monitorů výběr alespoň ze dvou kusů. Nestyďte se, rozhodně se to vyplatí. Někteří dovozci neváhají nabízet svým zákazníkům druhořadé monitory, které se od kvalitních liší detailem – špatnou obrazovkou, která při zevrubném prozkoumání jeví drobné odchylky od požadovaného ideálu. Nic ale není ztraceno – všechny byť drobné závady se po dvou letech používání vybrousí do mistrovské dokonalosti a monitor za dvacet tisíc se stává nepoužitelným. Proto si řádné prohlédněte, zda monitor správně zobrazuje barvy (bílé pozadí musí být opravdu bílým), dále pak konvergence (červené proužky v rozích) by měla být naprosto minimální ne-li nulová. Někteří prodejci se snaží omluvit nedostatky v rozích monitoru tím, že stejně se většinu času díváte doprostřed obrazovky. To považuji za opravdu bídné manipulování se zákazníkem hodné tržištního překupníka.
