To je to, co jsem vzdy rikal: stat podporuje existenci dominantnich firem (M$ pocinaje a telecom ci posta konce) daleko vice, nez proti nim "bojuje".
Antimonopolni soudy jsou jen komedii pro volice ("stat se stara") a taky snahou vytriskat nejaky ten milion pro derave bezedne rozpocty.
Na druhou stranu staty jsou obvykle zakazniky techto megamolochu a tim jim prinaseji 1000x vice, nez jim pak v antimonopolnich kauzach seberou.
Navic velke firmy jsou i velci zamestnavatele a jejich zamestnanci jsou teke volici (+maji rodiny a zname), takze v pripade problemu jim stat prispecha na pomoc nejakym tim oddluzenim ci restrukturalizaci (za penize ostatnich).
Stat dela megalomanske projekty a prislusne tendry opet maji sanci vyhrat jen megafirmy.
Politici tyto megafirmy miluji. Nejen proto, ze ty megafirmy maji tucne korupcni fondy, ale ma to velky vliv i na politikovo ego. Kdyz na politikovu uzemi sidli velke firmy, dodava mu to pocit dulezitost - a nejde jen o firmy typu M$, IBM, Shell, GM, ale i fakt, ze moloch CEZ kupuje ve vychodni evrope elektrarny je pro naseho politika pohybujiciho se v tomto regionu velice prijemne. Pokrivene chapani globalizace v politikove zvracenem mozku je proste takove, ze kolik megafirem na tvem uzemi sidli, tak jsi dulezitym politikem.
Vysledkem nakonec je, ze staty/politici/byrokracie ve vysledku podporuji megafirmy na ukor malych a strednich firem (viz investicni pobidky) a proklamovany boj proti tim (od antimonopolnich kauz az po soucasnou valku s velkoobchodnimi retezci ci ropnymi koncerny) je jen trapna navnada pro hloupejsi volice.