Zpřístupnění těchto systémů uživatelům typu konstruktér je jistě chvályhodné, nicméně bych chtěl upozornit na jeden problém. V poslední době se mi zdá, že se celá záležitost okolo využití FEM značně zjednodušuje na HW a SW (ve slova smyslu transferů modelů a aut.síťovačů). Ano, dnes již skutečně každý trochu šikovný uživatel, který ovládá nějaký 3D CAD, umí uchopit "nově" zpřístupněný (často integrovaný) FEM systém a řešit pevnostní a deformační analýzy (a další ...). Jistě se však nemusíme vzájemně přesvědčovat o tom, co z toho vznikne. Výsledky práce jsou často naprosto odlišné od reality a už jen letmý pohled na rozložení napětí a deformací (nebo za pomoci kalkulačky a základních znalostí mechaniky a pevnosti, pružnosti ) ukazuje, že něco není o.k. Vím, o čem mluvím, již několik let sleduji diplomové práce studentů a ukázková show na seminářích a konferencích. HORRROR ! Jen kolegialita a přesvědčení o správnosti cesty FEMu od zakuklených výzkumných pracovišť k uživatelům v konstrukci mi zabraňuje nahlas protestovat!
Takže, pánové pozor na to! Je třeba si přiznat, že problematika zvládnutí FEM není JEN v nové verzi light modulů, ale hlavně (mimo jiné) ve správném zadání okrajových podmínek a správném vyhodnocení výstupních hodnot.
Nezakládejme si na nový problém. Manažeři již teď uvažují o propuštění drahých líných výpočtářů a mladí absloventi univerzit si věří. Přiznejme si, že někdo musí uživatele těchto inženýrských FEMek naučit základům a prktickým fíglům, a bohužel trvale usměrňovat a suportovat při analýze složitějších dílů a sestav s nejednoznačnými okrajovými podmínkami (ne vždy máme před sebou přidržovací plech čehosi).
Se zájmem sleduji seriál od Ing.Stárka (SVS FEM) v Dílně CompDesignu, uvidíme co k tomu řekne ?!