Být Intelem nemá jen světlé stránky: jak neohlašujete kvartál za kvartálem rekordní výsledky, jste okamžitě v podezření, že stagnujete a pár dobromyslných novinářů už vymýšlí zkazky o vašem pádu.
Firma Intel obratově roste nepřetržitě už osmý rok za sebou (!), a rok 1997 ukončila s obratem 25,1 miliardy USD, což je o 20 % více než o rok předtím. Pro srovnání: Hewlett-Packard má obrat okolo 40 mld., IBM okolo 80 mld, Microsoft zhruba 12 mld. Intel tedy není jedničkou v obratu, ovšem – a teď se raději posaďte – čistý zisk za loňský rok činil 6,9 mld. USD. Znamená to, že podle loňského roku by se umístil na třetím místě v pověstné statistice Fortune 500 podle nejziskovějších firem Ameriky (první Exxon 7,5 mld, druhý General Electric 7,3 mld.); je ale možné, že nyní usedne vůbec na první místo, protože jak u Exxonu, tak u GE se očekává pokles daný restrukturalizacemi. Bylo by to poprvé v moderní historii, kdy počítačová firma usedla na trůn a stala se nejziskovější firmou světa – nicméně nepředbíhejme, Fortune 500 se vydává obvykle v červnu.
Působivá čísla, jaké budou vyhlídky?
Toto jsou samozřejmě čísla, pro která se zdá být vhodné jen jediné slovo: skvělé! Samozřejmě, jakákoli jiná počítačová firma by za takový zisk dala duši, ale pojďme se podívat na to, co to vypovídá o budoucnosti firmy.
Především je vidět jen maličký, skoro nepatrný nárůst obratu ve čtvrtých kvartálech 1996/1997: z 6,4 mld. na 6,5 mld. Znamená to, že v době, kdy továrny jsou schopny chrlit procesory Pentium MMX a Pentium II skoro v libovolných množstvích, neroste obrat Intelu o 20 %, ale o něco více než bídné procentíčko. Firma ovšem v této době přijala skoro 16 000 (!!!) dalších zaměstnanců – skoro třicetiprocentní nárůst, který se pochopitelně projeví v nákladech.
V budoucnosti firmy Intel se spolu sváří několik faktorů, pozitivních a negativních. Všechny jsou poměrně těžko předvídatelné, takže je obtížné předpovědět, zda má firma své zlaté období právě teď, či zda ji čeká ještě další profitový vzestup a už naprosto jisté kralování na trůně nejziskovější firmy světa. Mezi pozitivní faktory patří:
a) antimonopolní úřad nebude blokovat pohlcení firmy Chips and Technologies, zaměřené hlavně na počítačovou grafiku, což asi umožní Intelu dominovat i v poměrně lukrativní oblasti počítačové grafiky, respektive utéci svým konkurentům tím, že bude nabízet kompletní čipové řešení (mainboard+CPU+grafický čip), což AMD ani Cyrix/National Semiconductor zatím neumí
b) Intelu se daří v dalších odvětvích a zdá se, že si zde firma získá prostor už prostou váhou své mamutovitosti: je to trh síťových adaptérů, přepínačů, či dokonce digitálních kamer
c) Intel s velkou pravděpodobností získá část trhu s levnými čipy do set-top boxů a vůbec různých jednoúčelových přístrojů, také v zábavní a spotřební elektronice. Nicméně zde asi nebude dominantní, protože je zde konkurence léta zavedená.
d) Intel bude vyrábět procesory pro Digital (příští generace čipů Alpha), na čemž nemůže ztratit: buď bude Digitalu dodávat Alphy nebo Pentia, posléze pak Mercedy.
e) hromada peněz, na kterých Intel sedí, je enormní a vysoce přesahuje deset miliard USD. Za takovou částku si může Intel koupit prakticky jakéhokoli konkurenta – pokud mu to ovšem FTC dovolí.
Přesto, jsou zde ale i faktory negativní, neboli hrozby Intelu:
a) asi největším hitem příštího roku budou levná pécéčka, po našem někde mezi 20-25 000 Kč – těch se údajně v USA možná prodá celá polovina (!) všech prodaných kusů. Jeví se ale, že v těchto počítačích možná vůbec nebudou Pentia ani jiné čipy od Intelu – to je totiž oblast, kde bohatě stačí čipy od AMD a Cyrixu. Už prosinec byl varovný, protože celých 15 % počítačů v retailovém (supermarketovém) trhu v sobě mělo čip od AMD, a nikoli nálepku Intel Inside. To nemusí Intel silně ohrozit na ziscích (konkurenční firmy prodávají skoro za náklady), ale přece jenom – aby firma přišla o desítky procent tržního podílu, to se jí nestalo v celé své historii.
b) další tlaky od konkurence v poměru cena/výkon postaví Intel před nepříjemnou volbu (tedy on před ní stojí už pár let, ale nikdy nebyla konkurence tak hrozivá): buď konkurenci ničit dumpingovými cenami, ale zároveň ničit i sebe, nebo se to pokusit nějak uhrát s vyššími cenami a riskovat, že ztratí další procenta trhu, obratu a výsledně i zisku
c) stále není jasné, kdy se objeví Merced (IA-64) v masové produkci; partneři Intelu mlčí jako hrob a firma samotná taky. Čím později, tím hůře, protože Pentia mají před sebou už jen evoluční vylepšování, a to konkurence zvládne taky; navíc je tu i hrozba, že Merced bude až příliš překomplikovaný a výrobně nákladný.
d) pokud se masově ujme Java, může se jako překvapivě silný konkurent ukázat Sun se svými plánovanými čipy picoJava a dalšími.
e) ze strachu před dominancí Intelu nepovolí FTC firmě další pohlcování konkurence a tím Intel silně zbrzdí v expanzi do šíře. Známky jsou cítit už dnes, FTC ostřížím zrakem sleduje a hodnotí i sebemenší akvizici. Nezapomeňme, že toto byl faktor, který kdysi téměř položil IBM.
Ale peněz je dost
Intel se dnes podobá závodníku v desetiboji, pouze těch disciplín je víc. Firma bojuje v každé z nich a v každé z nich se cosi počítá a sčítá, ale vše se projasní až někdy po roku 2000, tj. po "mercedizaci" naší planety. Do té doby to bude boj s každým a proti všem; velkou výhodou Intelu je, že má alespoň tři pé: továrny, peníze a jméno. Vůbec nelze předpokládat, že by i v hodně nepříznivém vývoji šla firma příští rok do ztráty; nejhůř poklesne zisk třeba na polovinu, a stále to budou skoro čtyři miliardy USD! Pokud bude konkurence sílit, FTC Intelu povolí investice – je to všechno jedna velká přetahovaná. Ale lze se skoro vsadit o to, že do roku 2000 se bude největší výrobce počítačových čipů stále jmenovat Intel.