Antimonopolní úřad praví, že licencování software dává uživatelům podstatně méně práv, než jaká získají při jeho koupi, a chce to změnit.
Americký antimonopolní úřad (FTC, Federal Trade Comission) prohlašuje, že se chce víc podívat na zoubek způsobu, jakým se obchoduje s tzv. krabicovým softwarem. Podle jeho názoru jsou dnes zákazníci znevýhodněni tím, že si software
nekupují, ale pouze licencují. Pokud by si software kupovali tak jako jakýkoli jiný produkt, třeba počítač, měli by podle úřadu podstatně více práv – například ze zákona vyplývající záruku na zboží, která je u software (neboť se nejedná o prodej) odmítnuta a podle současných předpisů
může být výrobcem odmítnuta.FTC chce na software uplatnit tzv. Magnusson-Mossův zákon, který se zejména týká záruk (záruka musí existovat, musí být viditelná dříve, než si zákazník produkt koupí a rozbalí – dnes uživatel explicitně souhlasí s tím, že rozbalením produktu souhlasí se vším, aniž však ví, s čím vlastně souhlasí. Totéž platí i o softwarech stažených z Internetu, kde uživatel rovněž cosi schvaluje dříve, než si produkt nainstaluje a pozná jej). Pokud bude zákon změněn, budou muset výrobci software funkčnost, kterou se chlubí např. v inzerátech, skutečně zaručit a dodržet.
Jak se zdá, zatím jde o první stav úvah FTC, které by mohly vést k právním úpravám a ke zrušení sporného zákona nazvaného UCITA (The Uniform Computer Information Transaction Act), který dává softwarovým vývojářům naopak ještě více práv než nyní. (Zákon UCITA byl přijat v některých státech Unie.) Pokud se tak stane, bude to zřejmě znamenat velký impuls i pro Evropu – v oblasti software Evropská komise obvykle následuje Ameriku.
Nelze než souhlasit, že současný způsob prodeje software (tj. ne prodej, ale licencování se vším, co to s sebou nese) je pro zákazníky nevýhodný, a pokud by se na software vztahovala stejná pravidla jako třeba na prodej počítače, byli by na tom zákazníci mnohem lépe. Zároveň ale je pravdou, že pokud by se zákon změnil ve prospěch uživatelů a proti softwarovým firmám, možná by to ohrozilo i celý softwarový průmysl. Jednak by se tím dnešní pootevřená vrata pro pirátství otevřela doslova dokořán: uživatel by měl právo z důvodu nalezené chyby (a který software nemá chybu?) produkt vrátit a vyinkasovat zpět peníze, přičemž by jej už mohl předtím využít (například by si přehrál hru a více ji nepotřeboval), nebo by si jeho kopii nechal a používal ji nelegálně dál. Co nejde u mikrovlnné trouby, u software je možné… Dále by hrozilo zpomalení inovačního tempa: pokud by, jako například u fyzických produktů, byl výrobce zodpovědný za způsobené škody, je otázka, zda by vůbec nějaký softwarový produkt mohl spatřit světlo světa. Spadne-li uživateli program s rozdělanou prací a dojde-li ke ztrátě dat, mohl by se např. domáhat značných náhrad škod.
Můžete namítnout, že „tak je to správné, jenom ať dělají pořádné programy“. Jenomže žádáme vůbec něco, co je technicky proveditelné? Chybovost programů je plus mínus stejná, ať se jedná o Microsoft (na který jde obvykle nejvíce stížností), nebo Corel, Adobe, či třeba Linux a produkty určené pro něj. Zákon by navíc, bohužel, silně znevýhodnil malé firmy, které teprve vstupují na trh s novými produkty, v boji proti gigantům: dnešní rozvoj softwarového trhu, kdy se zejména pro Internet nabízejí denně stovky nových produktů, je dán právě tím, že lze vše zkusit „jen tak“, beztrestně, největší obavou je prostě to, že se produkt nebude uživatelům líbit. Jak dosáhnout řešení, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“, tj. aby byli uživatelé uspokojeni a softwarové firmy to neodnesly? To zatím neví ani americký antimonopolní úřad, a proto ke věci zatím přistupuje dost opatrně.
