AMD na svém blogu tak trochu nenápadně oznámilo další evoluci technologie FreeSync, která se stará o synchronizaci snímkové frekvence hry či videa s frekvencí monitoru tak, aby nedocházelo k trhání nebo cukání obrazu.
Dříve mohl nálepku FreeSync získat každý monitor, který podporoval variabilní snímkovou frekvenci. To splňoval i základní model s rozsahem 40–60 Hz. Podle nové definice musí FreeSync nabídnout horní frekvenci alespoň 144 Hz. Navíc musí podporovat funkci low framerate compensation (LFC), která duplikuje zobrazované snímky, pokud grafické karta nedokáže dodávat ani minimum v rozsahu. Ten u 144Hz monitorů obvykle začíná na 48 Hz. Bez LFC by se obraz s nedostačující frekvencí trhal stejně jako s vypnutým FreeSyncem.
Vyšší certifikace FreeSync Premium už dříve musela nabídnout i LFC, AMD u ní navíc stanovilo, že monitor musí poskytovat frekvenci minimálně 120 Hz a rozlišení Full HD a vyšší. Nově musí u rozlišení pod 3440 px v horizontálním směru (například QHD) být frekvence alespoň 200 Hz. Až v rozlišeních začínajících na 3440 px stačí minimálně 120 Hz.
Nejvyšší punc FreeSync Premium Pro měl dříve stejné požadavky jako Premium, ale navíc vyžadoval podporu HDR s rozšířeným barevným gamutem a jasovým rozsahem. To zůstává i po revizi FreeSyncu.
| |
FreeSync |
FreeSync Premium |
FreeSync Premium Pro |
| obraz bez trhání |
ano |
ano |
ano |
| nízká latence |
ano |
ano |
ano |
| LFC |
ano |
ano |
ano |
| horizontální rozlišení < 3440 px |
≥ 144 Hz |
≥ 200 Hz |
≥ 200 Hz |
| horizontální rozlišení ≥ 3440 px |
- |
≥ 120 Hz |
≥ 120 Hz |
| HDR |
- |
- |
ano |
AMD dále píše, že nová pravidla pro certifikaci platí již od září 2023, ale doposud o nich firma nijak hlasitě nemluvila a nevíme, od kdy se jich nově uváděné monitory musí držet. A co je větší problém, nijak se nemění názvy ani číslování technologie. Takže vedle sebe mohou existovat nové a staré monitory, které se základním FreeSyncem budou mít zcela jiné požadavky.
Velký zmatek
FreeSync přišel v roce 2015 jako odpověď na konkurenční G-Sync. Zatímco však Nvidia vyžadovala, aby výrobci monitorů do zobrazovadel přidávali zvláštní čipy (dodávané výhradně Nvidií), AMD využilo volně dostupné technologie. Původní FreeSync se zakládal na funkci Adaptive-Sync popsané ve specifikacích DisplayPortu 1.2a.
Adaptive-Sync původně sloužil pro displeje notebooků připojené rozhraním eDP, které umožňovalo snižovat zobrazovací frekvenci, aby se šetřila energie. Není třeba, aby se displej obnovoval 60× za sekundu, když například film má jen 24 fps. AMD tak s FreeSyncem přineslo funkci i do externího DisplayPortu a později i do HDMI 1.2a. HDMI se totiž nativně naučilo pracovat s variabilní snímkovou frekvencí až se specifikacemi 2.1.
Nejoblíbenější monitory s FreeSyncem
Další oblíbené monitory s FreeSyncem
Jak už jsme psali v úvodu, původní FreeSync toho po monitorech moc nechtěl. Certifikaci získal každý s podporou VRR, byť to bylo třeba jen oněch základních 40–60 Hz.
V roce 2017 pak AMD uvedlo FreeSync 2, který po monitorech vyžadoval i funkci LFC a podporu HDR. A než se „dvojka“ stačila vůbec rozšířit, AMD ji v roce 2020 přejmenovalo na FreeSync Premium Pro a k tomu uvedlo i méně přísné Premium nevyžadující HDR. Dnešní základní FreeSync má vyšší požadavky než včerejší FreeSync Premium. Tohle AMD nevymyslelo moc dobře.