Vždycky se vyděsím, jak bez něčeho takového mohu žít. 🙂 Zřejmě jsem získal imunitu tím, že rodiče mě naučili používat ústa, když něco potřebuji, rovněž organizovat čas tak, aby mi vystačil na vše, co v životě potřebuji a v neposlední řadě na to může mít vliv fakt, že jsem ještě zažil off-line éru, kdy člověk mohl volně a v klidu přemýšlet (hledat nové způsoby, inovace), nebyl neustále bombardován a rozptylován ze strany mobilu a v něm tzv. přátel*. (Jsou to ti, co Vás první opustí, když je opravdu potřebujete.)* Další bonus off-line doby, přátelé z těch časů, kdy se vztah musel trpělivě budovat a odpadli všichni, kteří jen předstírali nebo selhali (nedrželi slovo – kdepak smlouvy a zákony – slovo muže je u mě nejvíc), jsou nejcennější, co člověk za život má. A stačí pár takových dobrých duší, o kterých víte, že se o ně můžete kdykoliv opřít, aby život byl o moc snadnější, bez depresí se stále dobrou náladou a umem radovat se maličkostí.> Radím zachovat si komunikaci s lidmi, nikdy stroji a při ní se jim také věnovat, naslouchat co říkají.
Já jsem tak rád že mi tady na živě stačí přečíst jméno autora komentáře a rovnou vím že to nemusím číst 😀
No nevím, přijdu do čekárny k lékaři, autobusové, vlakové čekárny ... prostě kamkoli a vidím všechny, jak se hrabou jen v mobilech 😀
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.