Ač informace o přechodu firmy Apple z platformy PowerPC k Intelu probleskly tiskem už několikrát, byly vždy zavrženy příznivci této firmy jako holá nemožnost, nesmysl až hanebná pomluva. Mýlili se.
Stačí se podívat do
diskusí na Živě, kdy jsme tento krok jako možnost poprvé zmiňovali – „holý nesmysl“ a „klasický FUD“ (pan Lér z Mujmac.cz), „bláboly, zabedněnost, výpotky“. Nyní budou muset fanoušci i fanatici platformy Apple ony zabedněné výpotky připsat svému Bohovi – šéfovi Apple Steve Jobsovi. Ale to bude v pořádku – fanatik bez námahy otočí názor, pokud tak o pět minut dřív učiní i jeho modla. Tak, a dost bylo škádlení příznivců Maců (co by pro ně člověk neudělal, že).
U Intelu bude lépe?
Co se vlastně Apple chystá udělat a činí s přechodem na Intel dobře? Argumenty, které nás napadnou jako první, spíše hovoří proti. Applu se totiž daří jako nikdy předtím: firma má nejen finančně nejúspěšnější periodu ve své historii, prodává nejvíce počítačů Mac za poslední čtyři roky, přišel s velmi kvalitní verzí operačního systému a dalšími výbornými aplikacemi z vlastní dílny. Proč otáčet kormidlem právě v takovémto okamžiku? Zdá se to být postavené na hlavu – vítězná sestava se nemění ani ve sportu, ani v počítačích.
Jenomže to poslední, co bychom od šéfa firmy Jobse, kterého si za jeho jasnozřivost i výsledky vážit v posledních letech vážíme stále více, mohli nyní čekat, je nepromyšlený tah nebo dokonce takto banální chyba.
Především: Jobs ví, co my nevíme. On jedná s IBM, takto výhradním dodavatelem čipů PowerPC, a jen on (plus několik vyvolených v Apple a IBM) ví, jaká situace doopravdy je. Pouze v kuloárech probleskuje pár nejasných zmínek o současných „trnitých“ vztazích mezi oběma firmami, o nedostatcích IBM v dodávkách čipů, a dokonce snad i o neochotě IBM do vývoje low-end procesorů pro Apple dále investovat. Přechod na Intel tak nemusel být až tak dobrovolný.
Dále: Jobs ví, co my nevíme, díl druhý. On a jeho odborníci u Applu mají nepochybně dokonale zmapovaný vývoj procesorů a lépe než všichni analytici na světě ví, kam míří vývoj u Intelu i AMD, co se skrývá za čipem Cell a podobně – je také jasné, že měl možnost do vývojových laboratoří těchto firem nahlédnout podstatně hlouběji než ti, kteří o tom píší pro veřejnost. Jobs ví a my to nevíme: to, za kolik mu Intel nabídl své čipy.
A konečně: Jobs toho sice mnoho ví, ale přesto se rozhodl o riskantní skok až někam za horizont, kam nevidí nikdo. To, že se Applu daří dobře (i po finanční stránce) mu právě umožní učinit „velký skok“ a přežít pár riskantních let.
Příprava na finální útok
Obrovský úspěch iPodu totiž zrodil nový fenomén: Apple jako lídr v digitální spotřební elektronice, byť zatím jen v jednom segmentu. Riskantní Jobsova sázka je založena na následujícím předpokladu: osobní počítač (jedno zda Apple nebo PC) je skutečně víceméně mrtev a nedá se na něm vydělávat, ale éra digitální domácnosti, ve které se budou utrácet obrovské peníze, teprve začíná.
Apple proto opustí obtížnou cestu vlastní platformy v počítačích a bezstarostně se sveze s Intelem, i když třeba bude postupně ztrácet a jeho počítače časem splynou s pécéčky – to bude trvat i v nejhorším scénáři desítky let, protože věrnost uživatelů Maců je legendární.
Mezitím Apple vrhne všechny své síly do oblasti digitální domácnosti a digitální zábavy. (Nezapomeňme, že Steve Jobs právě zde již docílil úspěchu, který po finanční stránce zastiňuje jeho úspěch u Apple: je významným spoluvlastníkem firmy Pixar, dnes nejúspěšnějšího producenta celovečerních animovaných filmů na světě. Jobs má ve firmě má údajně 70%, Pixar koupil v roce 1986 za 10 mil. dolarů, dnes je tržní kapitalizace Pixaru 6 miliard.).
Apple chce využít svého jména, mimořádné hodnoty a půvabu značky, inženýrských schopností svého dnes mimořádně dobře sestaveného manažerského týmu a Jobsova vizionářství k tomu, aby překročil stín počítačů a stal se skutečným králem našich budoucích digitálních domovů. Tak řekněte: nestojí tahle myšlenka za trošku riskování?
