Konečně velmi zajímavý a aktuální článek, uvidíme, jak bude pokračovat. Dovolil bych si však protestovat proti tvrzení:
průměrný nárůst 10–30 řádek programového kódu na programátora a den
Chápu, že autor chtěl článek trochu zatraktivnit, a proto uvedl tento blíže nespecifikovatelný výrok - není řečeno kdo se počítal za programátora (pravděpodobně se myslí člen vývojového týmu), jaká doba a jaké činnosti se do celkového součtu počítaly, jaký jazyk a programovací prostředí bylo použito (v C je 30 řádek vyvolání jedné COMové funkce) a ve které to bylo době (dnes jsou vývojové nástroje efektivnější než před lety, takže programátoři napíší mnohem více funkčnosti, často však na méně řádků). Dovolím si tvrdit, že firma, která by dělala 10-30 řádek na programátora, by mohla přežít jenom pokud by dělala státní zakázky
Další věc, která možná chybí, je, že na vzniku praktik softwarového inženýrství měla IBM jako tehdy fakticky jediný významný dodavatel počítačů, u kterých se popisované problémy začaly objevovat (známé řady 360 a 370). Tehdy rozpracované praktiky mají smysli i dnes, a máloco v našem oboru přežije takovou dobu. Vzhledem k tehdejšímu způsobu vývoje (děrné štítky atd.) byly metodiky nesmírně důležité.
A nakonec bych chtěl dvěma tvrzeními trochu zlehčit "vědeckost" článku:
1. Softwarové inženýrství je v podstatě o tom, jak efektivně vyvinout software, pokud se vývojový tým nevejde do jedné místnosti.
2. Pro běžné vývojáře není softwarové inženýrství složitá věda, ale soubor celkem jednoduchých pravidel, která musí dodržovat, i když se jim vůbec nechce, aby dostali aspoň nějaké prémie
Myslím, že by bylo dobré, aby se další pokračování zabývala těmito pravidly, a ne nějakým teoretizováním, jak mají občas ve zvyku akademici (a dokáží tak studentům SWEng totálně znechutit)