Apple Macintosh Portrait Display
To, co vidíte na fotce není CRT monitor převrácený o 90°, dnes bychom řekli do pivotu, ale monitor Applu na výšku. V roce 1989 totiž opravdu vyrobil monitor s úhlopříčkou 14,2 palce, jehož vertikální rozměr byl větší než horizontální. Používal rozlišení 640 × 870 bodů a pracoval s barevnou hloubkou 8 bitů. Připojoval se konektorem DB-15.
CRT monitory by šly jen těžko otočit podobně jako dnešní tenké panely. Apple proto vyrobil jeden monitor na výšku (foto: Blake Patterson CC BY 2.0)
Rozměry monitoru byly přizpůsobeny tak, aby dobře seděl na počítači Macintosh IIcx, s nímž byl představen. Apple ale nebyl jediný, kdo se do experimentování s vertikálním monitorem pouštěl. Jeden měla také Sigma s názvem Power Portrait – byl určen pro Macintoshe a jednalo se o monochromatický zobrazovací panel.
Apple Newton MessagePad
Tehdy toto zařízení Apple nazýval osobním digitálním asistentem, později jsme jej označovali za PDA a dnes ho můžeme považovat za vzdáleného předchůdce iPadů. První model řady spatřil světlo světa v roce 1993 a velkou slávu do světa neudělal. Narážel na vysokou cenu i nepříliš praktické používání – zařízení bylo velké a pokulhával také systém Newton OS.
Digitální asistent Newton, dávný předchůdce iPadu. Mezi jeho schopnosti patřilo například rozpoznávání psaného textu (foto: Wikipedia,CC BY-SA 3.0)
Newton nabízel základní funkce, které bychom od PDA očekávali, ale zároveň Apple přišel i se zajímavými inovacemi. Jako jedno z prvních zařízení přinesl například rozpoznávání textu psaného rukou. Tady si Apple licencoval technologii od ruské společnosti Paragraph a ačkoliv v původní verzi nefungovala úplně dokonale, v dalších letech byla vylepšena. Newton však v nabídce Applu vydržel po dobu pěti let, než jej Steve Jobs po svém návratu do Applu pohřbil.
Apple Macintosh TV
Integrovat do jednoho zařízení počítač a televizi, to byl úkol pro Macintosh TV. Tenhle pokus Applu spočíval ve spojení tehdy povedeného modelu počítače Performa 520 s přijímačem kabelové televize. Displej, který pro Apple vyrábělo Sony se tak přepínal mezi těmito dvěma režimy – buď zobrazoval televizní vysílání nebo prostředí Macu. Vysílání sice nebylo možné sledovat přímo v OS, nicméně bylo možné snímky z televize ukládat jako fotky.
Počítač a zároveň televize - další pokus Applu o vznik podivné kategorie (foto: Wikipedia)
Zajímavostí je, že šlo o první Macintosh kompletně v černé barvě a černým příslušenstvím – klávesnicí a myší. Apple jich však vyroubil pouhých 10 000 kusů, čemuž odpovídá také velmi krátký život tohoto zařízení. Představeno bylo v září 1993 a už v únoru 1994 byl vývoj i výroba ukončena.
Apple QuickTake
V roce 1994 začal Apple koketovat také s digitální fotografií, když vydal fotoaparát QucikTake vyrobený Kodakem. Nesl označení QuickTake 100 a fotil snímky s rozlišením 640 × 480 pixelů. Snímky se ukládaly přímo do interní paměti typu EPROM s kapacitou 1 MB a v plném rozlišením tak bylo možno uložit 8 snímků. Pokud uživatel oželel něco z kvality a fotil do rozlišení 320 × 240, mohl uložil celých 32 fotek.
První pokus Applu o fotoaparát. QuckTake 100 se moc neprosadil, další modely už byly o dost povedenější (foto: Carl Berkeley CC BY-SA 2.0)
Fotoaparát měl vestavěný blesk, avšak nedisponoval funkcemi jako je zoom či ovládání ostření. Snímky si uživatel nemohl prohlédnout na fotoaparátu, neboť neměl displej a zároveň nebylo možné smazat jednu z vyfocených fotek. Vymazat šel pouze kompletní obsah paměti. Až další verze přišly s displejem nebo možností ukládat fotky na paměťové karty. Ani fotoaparáty od Applu nepřežily návrat Steva Jobse do vedení společnosti a jejich vývoj byl ukončen.
Apple Bandai Pippin
Pokud jsme označili digitálního asistenta Newton za předchůdce iPadu, pak můžeme s přivřením oka konzoli Pippin otitulovat jako předchůdce dnešní Apple TV. I Pippin mířil především do obýváků, kde měl sloužit pro hraní her či přehrávání multimediálního obsahu. Apple stál za softwarovou platformou, která byla odvozena z původního Mac OS a tu licencoval dalším výrobcům. Jedním z nich byl japonský Bandai, který přišel s konzolí Pippin.
Značně zmenšený Macintosh a ořezaný systém Mac OS Classic - to byla výbava herní a multimediální konzole Pippin (foto: Wikipedia)
Pro platformu vznikla spousta her, především těch převedených z Maců. Pippin zaujal také ovladačem, který mohl díky infra vysílači fungovat bezdrátově a předběhl dobu svým rozmístěním prvků. Nepovedl se však marketing, Pippin byl osazen slabším hardwarem, a především nemohl konkurovat raketově rostoucí konzoli Playstation.
Pippin tak trochu předběhl dobu například rozložením prvků na gamepadu
(foto: Wikipedia CC BY-SA 3.0)
Apple Bandai Pippin si stejně jako mnoho produktů společnosti zasloužil ocenění, i když tohle nepatří do oslavných kategorií. Časopisem PC World byl totiž zařazen na 22. místo žebříčků nejhorších technologických produktů. Vývoj platformy neukončil nikdo jiný než Steve Jobs.
Apple Silentype
Počet modelů tiskáren, které vyprodukoval Apple, vás pravděpodobně překvapí – bylo jich celkem 45. Vše začalo v březnu 1980, kdy přišel s první tiskárnou Silentype. Šlo o tzv. termální tiskárnu, kterou známe třeba z pokladen v obchodech – tisková hlava zahřátím působí na speciální papír, který tím změní barvu. Model Silentype používal konektor DB-9 a v nabídce Applu vydržel pouhé dva roky.
První tiskárna Applu byla představena už v roce 1980 (foto: Wikipedia,CC BY-SA 3.0)
Postupně Apple produkoval jak jehličkové (řada ImageWriter), tak laserové (PostScript) nebo inkoustové tiskárny (StyleWriter). Do nabídky se ale v roce 1983 dostal třeba také Apple 410 Color Plotter, který využíval barevné náplně na olejové nebo vodní bázi. Připojoval se ke strojům Apple II (s přídavnou kartou Super Serial Card) a Apple III.
Apple měl ve své nabídce také barevný plotter (foto: Wikipedia CC BY-SA 2.0)
Apple Disk II
Zatímco aktuálně můžeme k Macbookům dokoupit externí optickou mechaniku, v roce 1978 nabízel Apple zařízení Disk II. To četlo diskety s rozměrem 5,25“ a navrhoval jej Steve Wozniak. Jak už název napovídá, mechanika byla určena pro použití s počítačem Apple II a dostala se na trh za cenu 495 dolarů.
Když začal Wozniak vyvíjet Disk II, o mechanikách toho příliš nevěděl a většinu potřebných znalostí nabyl až studiem konkurenčních produktů IBM a North Star (foto: Wikipedia CC BY-SA 3.0)
Apple postupně pro své produkty připravil šest variant mechanik pro tento rozměr disket a později ještě více pro menší 3,5palcové diskety. Posledním strojem Applu, který mohl pracovat s disketovou mechanikou, byl PowerBook G3 z roku 1998. K němu Apple nabízel přídavný modul pro čtení těchto médií.
Apple ProFile
V roce 1981 představil Apple první pevný disk a byl jím Apple ProFile. Používal se s počítačem Apple III, ale postupně přibyla podpora také pro Lisu a s přídavnou kartou také Apple II. Kapacita disku byla 5 MB a uvnitř běžel disk Seagate ST-506 s rozměrem 5,25 palců.
Počítač Lisa s položeným diskem Apple ProFile (foto: Wikipedia CC BY-SA 3.0)
Původní cena disku s touto kapacitou byla 3 499 dolarů, přičemž později přišel Apple s diskem o dvojnásobné kapacitě s ještě vyšší cenovkou. Dalším externím diskem byl až Apple Hard Disk 20, který byl určen pro Macintosh Plus a Macintosh 512K, měl kapacitu 20 MB a stál 1 495 dolarů. Přenosová rychlost byla 500 kb/s a hmotnost zařízení 3,2 kg. Pro připojení sloužil konektor DB-19.