V redakci se nám na pár týdnů ohřála domácí 3D tiskárna Creality K1C. Slibuje vysokou rychlost tisku, snadnou práci s náročnými termoplasty včetně polykarbonátu, nylonu a uhlíkem tvrzených hmot, připojení do internetu a ovládání z mobilu. Nechybí ani kamera, která bude automaticky skládat časosběrná videa.
3D tiskárna Creality K1C a výsledky testu s pěti termoplasty:
- 00:00 Úvod
- 00:33 Pohybový mechanizmus CoreXY
- 01:56 Vedení filamentu a nešťastný horní kryt
- 02:36 Pachový filtr s aktivním uhlím
- 03:17 V nitru tiskárny
- 04:13 Vnitřní kamera a ukázka časosběrného videa
- 05:30 Dotykový displej
- 06:12 Mašinu pohání Linux (a Klipper) a dá se s ním spojit skrze SSH
- 07:14 Plná automatika, nemusíte se starat
- 08:05 Slicer Creality Print a ovládání v LAN
- 08:45 Ukázky hotových výtisků z různých termoplastů
(další videoukázky najdete níže v článku)
To vše při současné ceně v tuzemských e-shopech, která začíná zhruba na laťce 12 tisíc korun. K1C je proto přímou a o něco levnější konkurencí třeba modelu P1S od Bambulabu.
Zátěžový test: Držák láhve z pěti termoplastů
Výrobci ale naslibují ledacos, a tak si dnes pro mašinu připravíme zátěžový test. Namísto zbytečného opisování specifikace, kterou najdete na internetu, dáme stroji za úkol vytisknout tento profláknutý držák láhve na kolo z katalogu Printables. A to hned několikrát z různých materiálů:
Vedle základního PLA se tak bude muset K1C popasovat také s PLA s mechanickými aditivy, PETG, UV-odolným termoplastem ASA a konečně s polykarbonátem PC. Každý z materiálů se tiskne trošku jinak a u každého číhá na začátečníka hromada výzev.

Pět držáků na láhev a každý z jiného materiálu od základního PLA po polykarbonát
Než se ale podíváme na výsledky, slušnost nám velí, abychom vám našeho dočasného kámoše alespoň stručně představili. A nebojte se, v článku vám ukážeme i další výtisky.
Mašinu pořádně potrápil i kolega Tomáš Holčík, který 3D tisk teprve objevuje, a tak budou jeho zkušenosti o to přínosnější.
Šedá krabice s průhlednými dvířky
Creality K1C má uzavřenou konstrukci, po vybalení proto na stůl postavíte krabici s tiskovým objemem 220×220×250 mm a na její čelní stranu zacvaknete barevný dotykový displej.

Creality K1C má uzavřenou konstrukci s automatickou regulací vnitřní teploty, a tak usnadní tisk z náročnějších materiálů
Mašinu drží pohromadě robustní rám, který vyplňují zakalené plastové stěny, odnímatelný horní poklop a čelní dvířka. Díky tomu tiskárna dokáže udržet stabilní vnitřní teplotu a K1C ji zvládne i aktivně regulovat.
To je naprosto klíčová podmínka při tisku z pokročilejších termoplastů, které se v tepelně proměnlivém prostředí začnou při výrobě kroutit a mohou se odlepit od tiskového plátu.




Cívka je umístěna na zádi, pohyb tiskové hlavy řídí mechanizmus CoreXY a nechybí ani pachový filtr s aktivním uhlím
Mnohé filamenty při tavení zároveň mírně zapáchají, a tak je K1C vyzbrojená při otvoru výdechu s vlastním ventilátorem odnímatelným filtrem s aktivním uhlím. Pokud máte pořádnou dílnu, nabízí se zároveň montáž chobotu, který odvede pachy mimo místnost.
CoreXY a Klipper
Výrobce se chlubí rychlostí tisku až 600 mm/s při zachování kvality, k čemuž mašině pomáhá systém postavený na svobodném tiskovém firmwaru Klipper se zabudovanou kompenzací vibrací a hromadou dalších technologických vychytávek, a zároveň pohybový mechanizmus CoreXY.
Dvojice spřažených motorů společně ovládá horizontální pohyb tiskové hlavy v osách X a Y, zatímco tisková deska s odnímatelným pružným plátem při práci postupně klesá v ose Z.
Robustnější a k vibracím a dalším neduhům potenciálně méně náchylnější pohybový mechanizmus byl doposud kvůli složitější konstrukci doménou spíše dražších tiskáren, nicméně s ním co do kvality výrobku hodně srovnaly krok i jednodušší bed slingery (Prusa Mini/MK4, Bambulab A1), které také zavedly automatickou kompenzaci otřesů (v tiskařské hantýrce tzv. input shaping).

Tisková hlava se pohybuje ve spřažených osách XY a tisková deska vertikálně v ose Z. Spřažený pohyb XY si ukážeme v úvodním videu
Mašina zvládne kompletní úvodní kalibraci a čištění trysky, k čemuž používá gumový hřebínek na tiskovém plátu. Během několika týdnů jsme ani jednou nemuseli seřizovat výšku první vrstvy a všechny modely byly vždy správně přilepené k plátu. Jen u náročnějších materiálů, které vyžadují separační vrstvu, jsme použili oblíbené sprejové lepidlo 3DLAC.
Tiskový program Creality Print
Přípravu tisku zvládne i naprostý začátečník v desktopovém programu Creality Print pro Windows, Mac a Linux. Slicer zvládne všechny základní úkony počínaje nastavením tisku podpěr (nechybí ani ty organické – stromečky) a konče konfigurací tloušťky stěn, výplně a přichycení k tiskovému plátu.

Parametry tisku jsou rozdělené do několika přehledných záložek a nechybí praktická obrazová nápověda, co právě nastavujete (vpravo dole)
K dispozici jsou také obecné profily pro několik desítek tiskových materiálů. Zatímco základní PLA funguje na první dobrou, u těch pokročilejších budete muset trošku upravit teploty, protože neodpovídají vlastnostem K1C.
Nařezaný model na jednotlivé tiskové vrstvičky ve formátu G-CODE poté můžete uložit na USB flešku, kterou připojíte do tiskárny, jelikož je ale mašina vyzbrojená Wi-Fi, Creality Print zvládne i přímou komunikaci po síti.


Ovládání tiskárny a pohled z kamery v programu Creality Print
Po vyhledání mašiny na kartě Device se dostanete k její základní telemetrii, živému obrazu z kamery a ovládání. Hlavně ale do stroje rovnou odešlete připravený tisk, který se krátce na to začne vyrábět.
K tiskárně se dostanete i z prohlížeče
Velmi podobnou kartu s tiskárnou, pohledem z kamery a základním ovládáním nakonec objevíte i poté, když ve stejné síti vyťukáte do webového prohlížeče její místní IP adresu.

Přístup k tiskárně v místní síti přímo z webového prohlížeče
Jen pozor na to, že přístup z LAN není ve výchozím stavu nijak zabezpečený, takže se k ovládání mašiny dostane v místní síti úplně každý – třeba zlobivý kolega, který vám po deseti hodinách přeruší nějaký velmi náročný a zdlouhavý tisk.
Creality Cloud
Dílkové ovládání nakonec doplňuje ještě přístup přes internet. Tiskárnu totiž můžete spárovat se svým účtem na webu Creality Cloud a spravovat ji prakticky odkudkoliv skrze stejnojmennou mobilní aplikaci pro Android a iOS.





Creality Cloud v mobilu nabízí katalog modelů, ovládání tiskárny i přehled všech dosavadních tisků a jejich časosběrných videí
Na Creality Cloud najdete také katalog modelů od komunity (ty kvalitnější jsou ale zpravidla zpoplatněné), které budete moci po spárování tiskárny rovnou odeslat k výrobě, respektive nařezat přímo na serverech Creality ve zjednodušené webové verzi programu Print.

Webový slicer nemá po ruce profily pro všechny tiskové hmoty, pro tisk z PLA ale stačí
V ideálním případě by mohla být K1C neustále spuštěná a jednoduše by vyčkávala v pohotovostním režimu na naše síťové povely. K tomu by ale mašina potřebovala dostatečně úsporný a tichý klidový režim.



Skladiště privátních nařezaných modelu, které mohu rovnou odeslat do spárované 3D tiskárny, i kdybych byl na opačné straně světa
Bohužel to tak ale není, K1C i v pohotovostním režimu odebírá šílených 20-30 W elektrické energie a její ventilátor zdroje hučí na plné obrátky. Řešením je chytrá zásuvka pro zapínání a vypínání na dálku.
První zátěžová zkouška: Držák láhve z ASA
Tak, to by pro základní představení stačilo a teď už pojďme konečně tisknout. Protože před sebou máme uzavřenou mašinu, hned na začátku ji potrápíme tiskem držáku láhve na kolo z materiálu ASA.

ASA je ve světě 3D tisku nástupce ABS, takže přebírá jeho dobré vlastnosti a další přidává. Výtisky z ASA jsou pevné a houževnaté, tepelně odolnější než z PLA/PETG a zároveň UV stabilní, takže se hodí pro výrobu venkovních dílů. Zároveň je to ale materiál, který se při tisku za nerovnoměrných teplot okolí začíná kroutit, deformovat a praskat.
Časosběrné video: Tisk drážku z ASA
Výrobek držáku láhve se nakonec podařil nečekaně dobře i s generickým profilem pro materiál ASA v programu Creality Print. Na výtisku se sice objevil mírný ghosting, první vrstva ale vypadala skvěle a podařily se i všechny ostatní detaily modelu včetně bočního nápisu a otvorů pro šrouby, které byly hezky zakulacené.
To vše bez použití jakýchkoliv podpěr.
Druhá zátěžová zkouška: Držák láhve z PC
S materiálem ASA si nicméně s trochou píle poradíte i na otevřených mašinách. Buď okolo modelu vytisknete vysoký obrys (tzv. skirt), anebo si postavíte kryt pro celý stroj. Tisk z polykarbonátu (PC) je už ale vyšší dívčí, která pozlobí i pokročilejší tiskaře, a tak jsme v úspěch ani nedoufali.

Polykarbonát je tepelně ještě odolnější než ASA a je zároveň velmi pevný a tuhý. Stejně jako ASA zároveň trpí kroucením při tisku a tiskne se při teplotách okolo 275 °C.
Program Creality Print má sice v nabídce generický profil i pro tento náročný materiál, napoprvé to ale nedopadlo a namísto nádherného držáku láhve se v komoře mašiny po pár minutách objevilo špagetové monstrum. Výrobek se odlepil od plátu a tisková hlava vytlačovala vlákno plastu do volného prostoru.
Experimentální AI detekce problémů
K1C je nicméně vyzbrojená kamerou, takže můžete aktivovat experimentální funkci AI detekce problémů při tisku. Pokud mašina v obrazu objeví anomálii, může pak výrobu pozastavit.

AI detekce je zatím opravdu experimentální, takže může velmi snadno vyvolat falešný poplach, pakliže v obrazu chybně odhalí špagetové monstrum
Museli jsme navýšit teplotu
Příčinu selhání naše zkušené oko odhalilo velmi rychle, generický profil pro PC totiž pracoval s o něco nižšími teplotami. Když jsme je zvedli o 10-15 stupňů a snížili také rychlost výroby, dobrá věc se podařila a druhá verze držáku už vypadala mnohem lépe, byť kvalit ASA nedosahovala – museli bychom dále experimentovat s konfigurací a nejspíše ještě ubrat na rychlosti.
Časosběrné video: Tisk drážku z PC/polykarbonátu
I když tedy K1C zvládne práci s pokročilými termoplasty, na výchozí tiskové profily raději moc nespoléhejte a upravte je ručně až vlastním pozorováním. Naštěstí to není nic složitého, přímo na dně tiskárny je totiž vytištěná tabulka s doporučenými parametry pro jednotlivé materiály, které ale musíte i tak doladit podle údajů v dokumentaci pro filament konkrétního výrobce.
Třetí zkouška: PLA a PLA aditivy
Zdaleka nejlépe a dle očekávání dopadla výroba z nejoblíbenějšího termoplastu PLA. Filament vyrobený z polylaktidových polymerů kyseliny mléčné se velmi snadno tiskne, je tvrdý, nedeformuje se a vyrobíte s ním i drobné detaily postaviček a šperků. Na stranu druhou je křehký a má nízkou teplenou odolnost – venkovní výrobek v tmavém odstínu vám sluníčko velmi brzy zkroutí.

V tomto případě nám jeho generický profil v tiskovém softwaru fungoval bez dalších úprav a při plné rychlosti i tehdy, když jsme zkusili PLA s mechanickými aditivy.

Jako zátěžový test posloužil WOODJet od českého výrobce Filament PM. V praxi se jedná o strunu z běžného PLA s přídavkem bambusových vláken. Při tisku to pak v celé místnosti hezky voní jako na pile a hotový výtisk na pohled i na omak vypadá, jako byste jej uplácali z kartonové krabice. Dřevěná příměs zároveň velmi hezky skryje jednotlivé vrstvičky.
Čtvrtá zkouška: PETG
Druhým nejrozšířenějším materiálem u kutilského tisku je bezesporu PETG. Vyrobky z tohoto materiálu mají vyšší tepelnou odolnost než PLA, jsou houževnatější a pevné. Byť je tisk z PETG většinou stále bezproblémový, zároveň se nehodí na výrobu drobných detailů a často stringuje (drobné chmýří).

PETG a špagetové monstrum
Protože je PETG opravdu rozšířené, nakonec nás překvapilo, že i jeho generický profil v Creality Print napoprvé selhal, první vrstva se totiž kvůli nízké teplotě desky nepřichytila na plát a místo držáku na láhev se v tiskárně objevilo další špagetové monstrum.

Stačilo ale mírně zvýšit teploty desky a trysky pro lepší přilnavost a na druhý pokus to už vyšlo. Ostatně, podívejte se na video níže.
Časosběrné video: Tisk drážku z PETG
A vítězem testu se stává...
Suma sumárum, při tisku relativně složitého modelu cyklistického držáku na láhev si zcela očekávaně nejlépe vedlo PLA – Ať už to čisté, nebo s bambusovým aditivem. Velmi dobře vypadal i výrobek z ASA (byť Tomáš měl jiné zkušenosti; viz box v závěru článku).
Na čtvrtém místě se umístilo PETG a na pátém polykarbonát. Výrobek z PC měl sice zdaleka nejvíce vad, většinu z nich bychom ale odstranili dalším experimentováním s nastavením teplot a rychlosti. Jsou to spíše drobnější chyby a držák jako takový je tvarově v pořádku a funkční.
Tiskárna tedy v testu nakonec odvedla dobrou práci a potvrdila, že si s trochou péče poradí i s náročnějšími materiály profesionálního a průmyslového prototypování.
SSH přístup a alternativní firmwary
Takže praktický tisk bychom měli a na závěr se podíváme pod kapotu. Tedy jen obrazně – softwarově.
Creality dalo volnou ruku kutilům, na dotykovém displeji proto můžete aktivovat administrátorský přístup (který ale povede k omezení záruky) a získáte přímý přístup do nitra systému skrze vzdálený terminál SSH.



Aktivace roota/SSH
Mašinu totiž na nejnižším patře pohání Linux a relativně výkonný čínský dvoujádrový procesor Ingenic X2000 XBurst2 (1,5 GHz), který má k dispozici 256 MB RAM a dostatečné úložiště s kapacitou několika GB. O tu další se postará USB slot pro flešku.

Připojení k Linuxu na řídícím počítači skrze vzdálený terminál SSH
Mimochodem, přes SSH se dostanete k hromadě interních údajů tiskárny, historii, telemetrii a jelikož budete mít po ruce mnoho základních linuxových programů včetně HTTP klientů curl a wget.
Na webu pak najdete hromadu návodů, jak na mašinu nahodit alternativní firmwary, plnotučné webové rozhraní Klipper Mainsail a jak provést další lumpárny.
Co se nepovedlo
Když vyťukáte mašinu do Googlu, vyskočí na vás nepřeberné množství osobních zkušeností, které pro stroj nevyznívají zrovna nejlépe. Uživatelé si stěžují zejména na ucpávající se trysku a přílišné vibrace v ose X. Nám se ale tryska neucpala ani jednou a nenarazili jsme ani na žádný další podobně kritický neduh.
Mašina fungovala hned po rozbalení a jednoduchém složení bez jakékoliv ruční kalibrace a dolaďování (první vrstva atp.). O vše se postaral automat. Pár dalších chybiček jsme ale přece jen našli.
Do krytu naráží tisková hlava
Zaprvé, horní kryt tiskárny je posazený příliš nízko, a tak do něj naráží rameno s vodiči tiskové hlavy. V praxi to znamená, že v krajních pozicích (zvláště při úvodní automatické kalibraci před tiskem) hlava dokáže kryt dokonce poškrábat a shodit z mašiny, což by byl malér především při vzdáleném tisku bez osobní kontroly a z hmot, které vyžadují v komoře stálou teplotu (ASA, PC apod.).

Vedení kabeláže naráží do horního krytu a brzy ho odře
Tento neduh má ale hromadu řešení od komunity, která si už vyrobila nejrůznější distanční adaptéry, úchopy krytu a další vylepšováky.
Tiskárna je poměrně hlučná
Počítejte také s tím, že má tiskárna poměrně hlučné ventilátory. Zatímco moje MK3.9 od Průši tiskne během dne hned na sousedním stole a prakticky ji nevnímám, když se roztočí větráky v nitru K1C, připomíná to s trochou nadsázky start rakety Starship. Hned druhý den jsem musel stroj přemístit do sousední místnosti.

Vnitřní ventilátory jsou poměrně hlučné
Horní kryt sice ventilátory částečně utlumí (pokud jej neodkopne rameno), pokud ale budete tisknout z PLA, kterému by vysoká teplota naopak škodila, ventilátor poběží na plné obrátky a bude ještě hlučnější.
Nutno podotknout, že hlučný je i ventilátor zdroje/řídícího počítače, takže mašinu uslyšíte i po ukončení tisku.
A jak to vidí Tomáš
3D tisk jsem dosud sledoval spíše zpovzdálí. Pro mé osobní využití smysl moc nedával, takže řešení materiálu a tloušťky trysek či optimálního nastavení sliceru pro mě bylo vzdálenější jak španělská vesnice. S Creality K1C v redakci jsem se ale rozhodl zkusit, zda bude dostatečně blbuvzdorná i na mě, na někoho, kdo s 3D tiskem nemá žádné praktické zkušenosti a jen se dokáže řídit případnými pokyny na úrovni zmáčkni toto, sem dej tamto.



Tomášův háček do auta, který si sám navrhl a vytiskl z ASA na mašině K1C
V tomto směru mohu potvrdit, že Creality K1C vytiskla vše, co jsem si sám navrhnul nebo stáhl z různých katalogů 3D dílů. Zatímco zkušený Kuba laboroval s optimálním nastavením a pravidelně tiskovou plochu stříkal speciálním lepidlem, já k tomu přistoupil zcela bez předsudků. Co jsem poslal do tiskárny, mělo se vytisknout na první dobrou.
Naštěstí se to také vždy správně vytisklo. Slicer Creality, který připravuje 3D modely pro 3D tisk, svými názornými ikonami a celkem logickým nastavením nabídl vše, co jsem potřeboval. Tiskl jsem ze spolehlivého PLA, později i z trochu (prý) náročnějšího ASA, které se mi tisklo díky uzavřené konstrukci stejně spolehlivě a s trochu vyšší výslednou odolností jak PLA.

Tomáš je začínající tiskař, Creality Print ale zvládl levou zadní
Sice stále neznám vlastnosti jednotlivých materiálů, ale stačilo dodržet doporučené hodnoty tisku a vše vylezlo přesně tak, jak jsem očekával. Tedy, při tisku válcové nádoby pomocí ASA se šev při ukončení vrstvy trochu víc vizuálně pokazil, ale nechci z toho vinit tiskárnu. Možná jsem měl moc přísné nějaké nastavení a náhodná pozice švu to pro mé účely vyřešila.
Při mých pokusech jsem si musel jen googlit, jak se mění struna, protože to zpočátku skončilo neúspěchem, ale nic jsem nerozbil a dle návodu (je tam páčka zámku, který jde víc ztuha) strunu vyměnil, a pak už průběžně přehazoval zcela v pohodě.

Páčka zámku struny v tiskové hlavě
Creality K1C vnímám tedy jako cenově výhodnou uzavřenou 3D tiskárnu, na které se dá v pohodě tisknout i z náročnějších materiálů. Její systém je přitom dostatečně otevřený, a tak dovolí i postupné ladění, jak by postupně rostly i mé zkušenosti. Podle recenzí měla starší K1 spoustu problémů, ale K1C tiskla zcela spolehlivě. Nelíbila se mi jen vyšší hlučnost chlazení při tisku, pro dlouhé tisky by měla být v jiné místnosti. Naštěstí díky kameře a plynulému streamování přes lokální síť nemusím u tiskárny stále sedět.

Co model a jeho tiskové nastavení, to trošku jiný výsledek. Tady se vnitřní strana držáku na nádobu vyrobeného z ASA příliš nepovedla a ošklivý je i šev
Na tiskárně jsem během testování vytiskl spoustu různých háčků, krabiček a dalších praktických drobností často v několika vylepšených verzích. Sice jsem se jen z fáze „nic nevím“ přesunul jen do fáze „vím, co nevím“, ale u tiskárny Creality K1C už vím, že se na ni mohu spolehnout, nebude mě štvát náladovým chováním a případné chyby v tisku mohu ladit svým nastavením. Tedy až přijdu na to jakým.
Kompletní testy jsou na Živě přístupné jen předplatitelům. Tento článek pro všechny čtenáře odemkla společnost Beryko.