Rekordéry i přehrávače analogového videa postupně opouštějí regály obchodů: doba digitální se ujímá vlády.
Poměrně nenápadné ohlášení jednoho z významných obchodních řetězců s elektronikou (Dixons, u nás ElectroWorld) vyvolalo neobvyklou reakci: „Video Home System, odpočívej v pokoji“.
Řetězec Dixons ohlásil, že jeho obchody opouštějí navždy videorekordéry i přehrávače standardu VHS – tradičního „páskového“ videa, které se před 26 lety zmocnilo našich domácností a zatím v nich ještě stále vládne, i když se jeho převaha rychle zmenšuje. Představitel firmy to komentuje následovně: „dáváme sbohem jednomu z nejvýznamnějších produktů v historii spotřební elektroniky vůbec.“
I když VHS samotné do „mantinelů“ Živě příliš nepatří, technologie, které způsobily jeho pád, už samozřejmě ano – DVD a vůbec digitální video všeho druhu (např. DivX/XviD). Je tedy na místě, abychom i my provedli poslední rozloučení se starým dobrým VHS. Pravda, v českých podmínkách přece jenom trochu předčasným: VHS u nás ještě není v márnici, nicméně na smrtelné posteli už ano.
Okénko do historie
Systém VHS (Video Home System) je nejen jedním z nejvýznamnějších, ale i nejúspěšnějších technologických výdobytků spotřební elektroniky. Jeho vznik rámcuje jeden z nejpozoruhodnějších technologických sporů v historii, který je dáván za příklad při každém souboji dvou hráčů či formátů a vyučován ve škole: coby technologicky podřadnější formát porazil vyspělejší Betamax od firmy Sony a s drtivou převahou zvítězil na trhu.
Vzhledem k tomu, že se nyní na trhu odehrává další utkání typu Sony vs. World, není od věci se k této události vrátit.
Páskové či kazetové systémy pro nahrávání videa se začaly sporadicky objevovat už na začátku 70. let. Pionýrem byl, jak je ve spotřební elektronice obvyklé, holandský Philips, a jak je ve spotřební elektronice rovněž obvyklé, své pionýrství nedotáhl k tržnímu úspěchu (Philips byl poněkud dýchavičný mastodont už v té době).
Zatímco Philips postupoval se svým systémem nazvaným Video2000 pomalu, objevily se na konci 70. let dva nové standardy – Betamax od Sony a o malinko později VHS od firmy JVC. Obě japonské společnosti šly dopředu daleko rychleji a i když se všeobecně očekávalo, že se nějak dohodnou na společném standardu, opak byl pravdou; kuriózní je, že firma Sony si na postup JVC dokonce stěžovala na japonském ministerstvu obchodu a průmyslu (bez valného úspěchu, jak je zřejmé).
Obě firmy si uvědomily, že to, co bude nejvíce zajímat prosté uživatele, je délka nahrávání na jedné kazetě. V původních prezentacích vystačila jedna kazeta na hodinu, což je samozřejmě „netržní“, neboť by to pro většinu filmů znamenalo nutnost použít kazety dvě. JVC skórovalo jako první: VHS zvládal v první verzi dvě hodiny, dvojnásobek prvního Betamaxu. Sony ihned pozměnila svůj formát a tzv. Beta 2 uložila na kazetu tři hodiny videa. Dobové recenze tvrdí, že Betamax byl kvalitnější a technologicky pokročilejší, nicméně i o něco dražší.
Nějakou dobu, zhruba v letech 1980-85, existovaly vedle sebe na trhu všechny tři systémy: VHS, Betamax i Video2000. Je pozoruhodné, že bezkonkurenčně nejkvalitnější z nich, Video2000, odpadl jako první: podlehl marketingovému a obchodnímu nátlaku japonských výrobců. Velikou roli hrála i cena – v té době stály videorekordéry několik tisíc dolarů, tedy na dnešní poměry v přepočtu spíše částky v řádech stovek tisíc korun.
V souboji dvou zbývajících se JVC podařil mazaný tah: firma vsadila na půjčovny videokazet a již tehdy možná vytušila obrovský potenciál erotických a pornografických filmů. Vzhledem k tomu, že v 80. letech něco takového v televizi neexistovalo a rovněž k tomu, že velké filmové společnosti viděly ve videokazetách ze začátku spíše konkurenta televizi a kinosálům, byla to právě erotika a pornografie, které se zasloužila o obrovskou popularitu páskového videa – a systému VHS, který ji zcela ovládl.
Firma Sony sice zareagovala, ale VHS byl podruhé o krok vpředu: když velká filmová studia zjistila, že statisíce lidí si denně půjčují podřadnou erotiku v půjčovnách, uvědomila si, že je lepší si z nepřítele udělat přítele. JVC rychle uzavřela s filmovými studii dohody o šíření filmů ve formátu VHS a od tohoto roku (1984) nastal nezadržitelný sestup Betamaxu. Sony sice, jak je u firmy obvyklé, formálně podporovala a vyráběla Betamax ještě dalších necelých dvacet let, ale technologie se držela jen zcela okrajově.
Významný precedens
Historie analogového nahrávaného videa obsahuje ještě jednu událost s velmi aktuálním vyzněním. V roce 1984 žalovala jedna z mocných filmových společností, společnost Universal Studios, společnost Sony kvůli tomu, že její produkt Betamax (žaloba paradoxně nebyla proti VHS, ale zde šlo o princip) umožňuje lidem neoprávněné nahrávání programů z televize a jejich následné prohlížení. Spor se dostal až před nejvyšší soud, který rozhodl nejtěsnějším poměrem hlasů, 5:4, ve prospěch Sony. Stal se tak jedním z nejvýznamnějších precedentů v historii, když vlastně legitimizoval všechny následné nahrávací (a vypalovací) systémy a technologie.
Klíčové věty z rozhodnutí jsou:
“produkt samotný není výlučně určen pro porušování autorských práv a v praxi se používá i k legitimním účelům. To, že jej k této (tj. závadné) činnosti lze rovněž použít, ještě nedává právní základ pro zákaz jeho prodeje“. (Celý rozsudek je zde.)
Nechybělo tehdy mnoho: zkusme si představit, kdyby zvítězil hlas oponujícího soudce Blackwella, který tvrdil, že firma Sony jedná nezákonně (volně interpretováno): „nahrávání programů z televize je porušením autorských práv a firma, která svým zařízením toto umožňuje, porušení zákona umožňuje a přispívá k němu“. Pokud by se tak stalo, byla by dnešní realita se značnou pravděpodobností zcela jiná. Neexistovaly by videorekordéry, jelikož by byly prohlášeny za ilegální, neexistovaly by kazetové (hudební) rekordéry a neexistovaly by vypalovačky CD a DVD. Také jste si oddechli, že to tak nakonec nedopadlo?
VHS je z pohledu dnešních nároků na kvalitu už nesmírně zastaralý formát – horizontální rozlišení 352 sloupců, vertikální 480 či 576 prokládaně, podle daného regionu (NTSC vs. PAL). Přesto se udržel: zejména z důvodu, že jeho následovník DVD měl hodně trnitou a dlouhou cestu na výsluní. DVD se na trhu objevilo už před deseti lety, ale trvalo dalších pět let, než jeho prodej začal dosahovat vůbec zajímavých čísel. Rozhodující byla cena, která měla převahu nad kvalitou, a rovněž tradiční nechuť konzervativních filmových vydavatelů začít vydávat filmy na DVD ve velkém množství.
Drobná kuriozitka, kterou VHS sdílí se svým přemožitelem DVD je, že VHS původně znamenalo „Vertical Helical Scan“, nebo dokonce prý možná „Victor Helical Scan“ (Victor = nikoli jako „vítěz“, ale dle JVC, J. Victor Company), a až později se ke slovu dostali marketingoví pracovníci a světu úspěšně odpředstírali, že přece jde o Video Home System. (DVD se původně jmenovalo Digital Versatile Disc a došlo rovněž k marketingovému „podsunutí“ dnešního vysvětlení zkratky, tj. Digital Video Disc).
Zkomírající současnost
Dnes už ve vyspělém světě k prodejům VHS přehrávačů a rekordérů téměř nedochází – studie tvrdí, že v západních zemích připadá letos na 40 DVD přehrávačů jeden VHS přehrávač nebo rekordér. VHS ale přesto okupují domácnosti – za 26 let existence VHS si je např. v Británii pořídilo 90 % (!) domácností a ve vrcholných letech se na světě prodávalo 200 miliónů VHS zařízení ročně – tedy více než dnes počítačů! Dnes mizí na smetiště, podobně jako před dvaceti lety gramofony, a policisté říkají, že když je vykraden byt, zloději už nechávají VHS i kazety na místě, protože jsou na trhu prakticky neprodejné.
Po Dixons, kteří VHS vymetli z regálů, budou jistě následovat další – už nyní ostatní velké západoevropské a americké obchodní domy se spotřební elektronikou poskytují těmto zařízením nepatrný prostor a nabízejí jen pár modelů. Nepochybuji, že trend dorazí i k nám a nebude to trvat dlouho: ceny DVD přehrávačů i rekordérů totiž klesají hluboce pod cenu i těch nejlevnějších VHS, a média jsou na tom podobně. Okamžik, kdy se v supermarketech přestanou objevovat prázdné i nahrané VHS, pak bude skutečným spuštěním opony: poslední odcházející za sebou jen zhasne.
