Web WikiLeaks nastartoval něco nového, ale už v tom dávno nejede sám. Mezi úniky nejrůznějšího druhu se brzy rozhoří lítý konkurenční boj.
V přírodě najdete konkurenci všude – v úrodných nížinách i těch nejrizikovějších oblastech. Podobné to je i v médiích. Ostrý boj o čtenáře bulváru nikoho nepřekvapí. Narůstající konkurence mezi „leak“ servery, vystavenými každodennímu tlaku vládních úředníků i korporací, už je zajímavější.
Od loňského listopadu, kdy Julian Assange pověsil na WikiLeaks první úniky vládních depeší, se takových serverů objevila spousta: OpenLeaks, LocaLeaks, BrusselsLeaks, mezinárodní PirateLeaks... Anonymní úniky a udání na svém webu spustila i katarská televize Al-Jazeera a deník The New York Times. Nejde o nic nečekaného, tento trend předpověděl hned v polovině loňského prosince prestižní web Mashable. Vznik mediální scény, specializované na úniky, je pro něj letošním trendem číslo jedna. „V novém roce budeme svědky leakifikace médií, vzniknou média, specializovaná na úniky informací – kopie WikiLeaks.“
Jsme o dva měsíce a dvě revoluce dál a začíná být zřejmé, že kluci z Mashable nemluví do větru.
WikiLeaks a pak dlouho nic
Zatím není pochyb o tom, kdo ovládá tenhle nový trh. Assange je na svobodě, WikiLeaks odolává všem hackerským útokům i pokusům zákonodárců postavit je mimo zákon ve fyzickém světě. Denně publikuje svou stovku depeší z mezinárodní diplomacie. Během událostí v Tunisu a Egyptě se navíc lidem z WikiLeaks podařilo přinášet aktuální data ze zákulisního vyjednávání, která neměl nikdo jiný. Ve světě, kde mají státní média za úkol šířit dezinformace, získal Assange neobyčejnou popularitu. Podle průzkumu na webu Gulfnews věří 60 procent dotázaných Arabů tomu, že server WikiLeaks měl pozitivní vliv na svržení obou diktátorů.
Jednou možná nástupce WikiLeaks. Zatím toho tady moc není, ale prý všechno bude.
Druhý v pořadí, co se týče mediální pozornosti, je server OpenLeaks. Jde o bývalé spolupracovníky z WikiLeaks, kteří loni v září svého vůdce opustili. Nedokázali překousnout jeho údajné autoritativní sklony. Jejich nový projekt má proto eliminovat rizika, spojená s centralizací rozhodování. OpenLeaks nechce rozhodovat, kdy a jaká data bude publikovat, tuhle moc nechává v rukou autora leaků. Server má fungovat pouze jako prostředník, který předá data zvolenému médiu.
Pokus českých pirátů o vlastní „leak“ server. Pěkný, ale zatím zoufale prázdný.
Další euroamerické weby jsou trošku zklamání: BrusselsLeaks je mrtvý od prosince, LocaLeaks od konce ledna, GreenLeaks nefunguje vůbec nijak, TradeLeaks se zvrhl na varování o nadcházejícím nedostatku citrónů. Pirátské strany spustily několik národních variant PirateLeaks, ale všechny jsou na tom podobně jako ta česká. V průběhu přípravy tohoto článku se ovšem v prázdnotě českého PirateLeaks cosi zjevilo, nicméně zveřejněné informace o sponzorech politických stran nepřináší žádné utajované informace.
Kde se naopak únikům dat daří, je východ: spoustu informací nabízejí BalkanLeaks, a IndoLeaks. V Rusku existují podobné servery dokonce dva: RuLeaks a Rospil.
BalkanLeaks funguje perfektně. Najdete tu třeba jména dosud neodhalených agentů z dob komunismu.
Motor změn šlape v Kataru
Nejvážnější konkurenci pro WikiLeaks je tak potřeba hledat trošku bokem. Žádný specializovaný web, ale tradiční média, velké zpravodajské redakce. Nejrychleji se na logiku „leak“ světa adaptovala Al-Jazeera. Televize, která měla být původně blízkovýchodní pobočkou BBC, je dnes o několik kroků před většinou západních médií. Stránka pod názvem Al Jazeera Transparency Unit funguje od ledna a tajných dokumentů tu najdete opravdu hodně.
Teď je na čase sledovat, co se bude dít dál. WikiLeaks a podobné servery budou muset odolávat tlaku ze dvou stran: jednak rozzuřených politiků Spojených států, jednak Organizace spojených národů. Ta se od prosince pokouší vytvořit mezivládní komisi pro kontrolu internetu. Akci iniciovala Brazílie a okamžitě získala podporu Číny, Indie, Saúdské Arábie, Jihoafrické republiky a – v zákulisí – také Evropské unie.
